O ničem

rubrika: Povídání


Rozhodl jsem se napsat zevrubné povídání o ničem.

 

Lucifer


První, co mě napadlo, byl můj poslední spánek, kdy se mi po dlouhé době vůbec nic nezdálo. I když nemáte žádný sen, lze i tento nicotný fakt barvitě vylíčit. Rozhodl jsem se použít vylučovací metodu a začal shromažďovat nejrůznější příčiny, které mohly způsobit absenci snu. Každá příčina má nějaký následek, čehož si všiml například už Isaac Newton a vtělil ho do zákona akce a reakce. Rozhodl jsem se tedy probrat všechny akce, které bezprostředně předcházely mému bezesnému spánku, a postupně vylučovat ty, které nevedly k absenci snu, ale ke zcela jiné reakci.

 

Zpočátku to vypadalo poměrně jednoduše. Začal jsem od probuzení z předchozího snového spánku a systematicky vylučoval jednu akci za druhou s tím, že není možné, abych se té pravé do večera nedobral. V jistý okamžik jsem si však uvědomil svého omylu. Vynechával jsem totiž všechny reakce na akce, které jsem už vyloučil. Z každé reakce se však stává akce, která vede k další reakci atd.

 

A naopak. Každá akce byla reakcí na nějakou předchozí akci, a tak dokola až do počátku světa, kdy se objevila prvotní akce, o které se ale neví ani ve vědeckých kruzích, odkud se vzala. Někteří tvrdí, že se vzala z ničeho, jiní zase, že i ona musela být reakcí na nějakou předchozí akci z něčeho úplně jiného.

 

Po krátkém zadumání jsem dospěl k závěru, že zkoumat minulost Velkého třesku by bylo nad moje síly, a začal jsem Velký třesk považovat za původní prapříčinu mého včerejšího bezesného spánku. To mi ale nestačilo. Chtěl jsem znát reakci na všechny předchozí akce a reakce, která se stala poslední akcí vedoucí k reakci v podobě zmíněné absence snu.

 

Začal jsem rozpitvávat poslední okamžiky před posledním usnutím. Krůček po krůčku jsem se dobral až do postele, ale na žádnou podezřelou reakční akci či akční reakci jsem nenarazil. Už to vypadalo doopravdy jako fiasko, když tu jsem si uvědomil, že těsně před usnutím jsem na nic nemyslel. Tady se schovávalo jádro pudla.

 

Jak už pravili staří latiníci „ex nihilo nihil fit“, doslova „z ničeho nic nevzniká“. Nemyslel jsem na nic, a tudíž se mi nic nezdálo. Dá se to též formulovat tak, že jsem myslel na nic, a potom se mi zdálo o ničem.

 

Příště vám budu zevrubně vyprávět, jak jsem na lesní mýtince potkal čápy s mákem.


komentářů: 2         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

2
EZ (neregistrovaný) 07.09.2021, 19:56:25
Dve vei vsak kistou casovou prodlouzenost maji; jeho jmeno je na zdi amrickych emigrantu a taky v seznamu americkych artists.

1
EZ (neregistrovaný) 07.09.2021, 19:09:06
Toto nwni o nicem, je to vzpominka spojena s bolesti. Pamatuju si, jak v nasi ctvrti chodil jeden cas pan v botech sve zemrele zeny a vubec tak dost po zensku (napul) ustrojen. My decka jsme se mu smaly, boty mely enske podpatky, nosil i zensky klobouk. Rodice mi pak vysvetlili, uk. ze ten pan prisel o zenu, kterou miloval a nedokazal se zbavit veci, ktere ji patrily.
Zhistila jsem ted, ze jsem na tom skoro podobne. Zatim nenosim jeho saka a kosile, ale Nejsem schopna vyhodit nic z toho, co memu muzi a k nemu patrilo. netyka se to jen satu, kazdeho predmetu.

Dnes mi privesli novou lednicku. Kvuli te museli odmontovat stolek, ktery mi muj muz instaloval v kychyni kvuli vetsimu pracovnimu prostoru. Ten muz s tim mel hodne prace a rikal, to musel byt hodne sikovny clovek, takto pripevnit stolek k takove zdi. Bohuzel, nemohu ho nahradit, rikal, ten stolek uz se pripevnit znovu neda.
Jsem mu s tezkym srdcem povolila vyhodit ho.
A tak postupne jde jedna vec po druhe - vsude uz je vice mene jenom moje jmeno krome jednoho bankovniho konta, kde moje jmeno - jakoby ta moje polovina vseho na svete nikdy neexistovala.

«     1     »