Neviditelný čert

Jako zkušený poustevník jsem pochopil, že tudy cesta nevede. Dospěl jsem k závěru, že z poustevnického omámení se mohu vyhrabat pouze salámovou metodou. Zašel jsem do nejbližšího krámu a zakoupil salám. V kuchyni jsem ho pak položil na stůl a soustředěným pohledem ho hypnotizoval. Salám se tvářil, že je mu to úplně jedno. Tragicky se mýlil. Uchopil jsem ho levou rukou, v pravé ruce se mi náhle objevil nůž, a bez varování jsem z něho ukrojil první kolečko.

Lucifer

První salámové kolečko jsem si vložil do úst a začal ho žvýkat. Chuťovými pohárky na jazyku jsem začal osahávat salámovou šťávu, kterou jsem polykal s kulinářskou rozkoší. Šťávy zbavený neforemný a nestravitelný chuchvalec salámového kolečka jsem pak galantně vyplivl do předem připraveného plivátka. Pro jistotu jsem ho zalil jedním deci lučavky královské. Tímto efektivním způsobem jsem se zbavil prvního kolečka svého poustevnického salámu. Naposledy jsem si ho vychutnal a rozžvýkané zbytky odhodil do nenávratna. V plivátku sice sebou ještě chvíli škubaly jako žabí stehýnka, ale jakýkoli pokus mě ještě ovlivnit byl bez uzardění marný.

Touto salámovou metodou se budu zbavovat všech poustevnickým pout, která svazovala a omezovala moji svobodu, volnost, rovnost, bratrství a mnohoženství. Každé z těchto pout si nejdříve a naposledy s plnou rozkoší vychutnám, a v momentě, když se pouto bude nacházet na vrcholu orgasmu, a bude tudíž zcela bezbranné, zbavím se ho jedním lascívním pohybem, aniž bych ohrozil své kulinářské libido. S tímhle salámovým kolečkem už nebudu mít nic společného. Zůstane jenom romanticky doznívající chuť na jazyku. Když se zbytky znásilněného salámového kolečka křečovitě zmítaly v plivátku, tak jsem na ně vyplázl jazyk. Bylo to něco jako poslední rána z milosti.

Říká se, že staré lásky nerezaví. Ať si klidně nerezaví, ale na mém stole už nemají co dělat. Uvažuji nicméně o tom, že poslední kolečko salámu si na stole nechám. Jako varovnou hlášku, abych se nenechal žádným jiným salámem ukolébat. A též jako nostalgickou vzpomínku, kterou se budu před spaním ukolébávat v podobě dětské pohádky. Dokud to kolečko na stole nezezelená. Pak už nebudu mít do čeho píchnout.

Jsem teprve na samotném počátku realizace vědecky vypilované salámové metody. Zabudoval jsem do ní teorii relativity, kvantovou fyziku, návod na použití zavařovacích gumiček, progresivní metodu praní ponožek v mikrovlnce, alternaci Brouka Pytlíka a Ferdy Mravence na prknech Prostonárodního divadla, předpověď počasí, televizor, pračku, ledničku, zubní kartáček a spoustu dalších užitečných věcí, myšlenek, nápadů, vynálezů atd., z nichž některé se vylíhly v mé hlavě. Řekl bych dokonce, že ty nejlepší. Například revolučně konceptuální metoda Vstávání nanečisto.

Vyvinul jsem ji především v zájmu rekonvalescence svého životního cyklu. Domnívám se však, že se může hodit mnohým podobně postiženým lidem. Možná bych za tento vynález mohl dostat i Nobelovu cenu. Ve Stockholmu jsem ještě nebyl a můj bankovní účet by potřeboval jistou injekci.

Metoda Vstávaní nanečisto je v principu velmi jednoduchá. Toho se ale neděste. Mnoho nejgeniálnějších myšlenek je v principu velmi jednoduchých. Jen géniové dokáží najít v jednoduchosti obrovskou sílu. Třeba E = mc². Vnímáte tu jednoduchost? Tři písmena, jedna číslice a jedno rovnátko. A přitom je to jedna z nejgeniálnějších vědeckých koncepcí, kterou po několikaletém studiu ve Švýcarském  patentovém úřadě vyplodila fyzikální hvězda jménem Albert Einstein.

Metoda Vstáváni nanečisto je sice teoreticky jednoduchá, ale její použití v praxi může být náročné. Někdy se v tom dokonce můžete začít motat jako nudle v bandasce. Podnět k její formulaci spočívá v tom, že jsem už nějaký rok chodil spát čím dál tím později. O to později jsem pak vstával. Nechtělo se mi jít spát a nechtělo se mi vstávat. Běžně se mi stává, že s velkou nelibostí jdu spát v pět ráno, v jednu hodinu a v jednu hodinu s velkou nelibostí vstávám, přičemž podřimuji v sedě až do páté odpoledne. Pochopil jsem, že s tím musím něco udělat, anebo se ubytovat v zoologické zahradě jako noční sova. Do zoologické zahrady se mi nechce, takže jsem vymyslet tu metodu.

Nejdříve se musíte něčím předčasně uspat. Například dvěma litry vína. Pokud nebudou stačit dva litry, přidejte i třetí litr. Nebojte se, játra se vám neodkýblují k Neumětelům, jelikož ten proces nebude trvat dlouho. Pokud nejste nějak vážně nemocní – myslí fyzicky, ne psychicky – psychiatrické problémy zde prakticky nehrají důležitou roli – tak těch pár dnů či týdnů vaše játra hravě zvládnou.

Když ulehnete ke spánku, tak použijte konceptuální autosugesci. Na plný výkon do sebe nabouchejte rozkaz, že se musíte probudit v šest ráno. V zimě to posuňte na osmou, abyste nemuseli vstávat do tmy. Je jedno, v kolik jste šli spát. Ono se to časem začne posouvat oběma směry. Jen je třeba vytrvat.

V šest nebo v osm ráno vám v hlavě zadrnčí mentální budík a vy okamžitě vyskočte, bez ohledu na jakkoli nepříjemně vnímanou podstatu této akce. Psychicky si můžete pomoci touto formulí: Za chvíli se sebou zase fláknu do postele, tak vo co gou! Usaďte se na gauč či do křesla, dejte si sklenku vína, zakuřte cigáro atp., a hlavně si uvědomte, že tohle bylo vstávání nanečisto. Časem budete ranní posedávání na gauči či v křesle protahovat, protože se vám začne líbit a vy budete vědět, že vlastně o nic nejde, jelikož si za chvíli můžete zase lehnout. A jak se to ranní debužírování na gauči či v křesle bude protahovat až k poledni, tak vám dojde, že vlézt zpátky do postele už nemá smysl.

A to je konec vstávání nanečisto. Odteď už budete vstávat pouze načisto.

12.01.2022, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 19