Neviditelný čert

Když jsem včera v obvyklou hodinu a na obvyklém místě potkala paní Procházkovou, nesla jsem květináč s vytouženou chryzantémou. Už dávno jsem sháněla podobnou, se žlutými, vínově žíhanými květy. Navíc se jí kolem květů vinula třpytivá ozdoba. Divný zvyk – vylepšovat kytky. Ale snad se pak lépe prodávají. Paní Procházkové se chryzantéma moc líbila, a tak byl náš pravidelný dialog o stavu počasí a vůbec světa obohacen o nové téma. O tom, jestli je nutné ke květinám přidávat všelijaké girlandy, stužky nebo kominíčky a čertíky. Ale tato ozdoba byla opravdu hezká, jako perličky navlečené na tlustém průsvitném provázku.  Nicméně aby byl zachován řád, závěrem jsme s paní Procházkovou opět stvrdily, že „takhle to dál nejde a na člověka se to valí ze všech stran a už je toho opravdu moc“.

Stella

A ty neznáš kokotici? Zeptal se gauč v kuchyni. Kokotic znám dost. Ale asi jinak než ty. Oplatila jsem věčné podceňování. Asi si pleteš někoho s něčím. Řekl gauč, když jsem se pokoušela odmotat ozdobu z chryzantémy.  Provázek byl křehký, lámal se. Ono je to živé! A jak! Řekl gauč a šel mi zapnout počítač. (Aspoň něco udělá.) Najdi si kokotici.

Já se stydím, ale vážně jsem o ní nevěděla nic. A Wikipedie i jiné zdroje o této pozoruhodné rostlině přinášejí dost. Svoje o ní vědí zemědělci, pro něž představuje otravný svlačcovitý plevel. Sedláci ji správně nazývali otočkou, otáčkou, užerkou. Je totiž rostlinou parazitickou a línou do té míry, že rezignovala na fotosyntézu. Nikam nespěchá, semena vydrží v půdě klidně až deset let. Největší úsilí vyvinou po vyklíčení, kdy si tápavě „vyčuchávají“ hostitelskou rostlinu. Když se nezadaří, tak nic se neděje, kořínek zajde, a co má být. Zakoření jiné semeno, rostlinka se začne mile ovíjet. (Nevadím ti tady, že, chmelí, tabáku, bramboro, chryzantémo…), lísá se, dokud její haustorie nevniknou do cévních svazků hostitele a nezačnou se živit jeho vodou a jeho organickými látkami. Já jsem takto ze zvědavosti nechala vrůst vlákno do lístku kolopejky. Vniklo do něj zespodu (kdo by si všiml…) a táhlo se k dalším listům.

Naším původním a nejrozšířenějším druhem je kokotice evropská. Je velmi proměnlivá a lehce mazaná: klíčí postupně, šetří – semena nepřicházejí nazmar. V naší přírodě ji najdeme v podstatě všude, protože je velmi přizpůsobivá.  Pro zvířata je ovšem lehce jedovatá. Ale Bergenin (cuscutin) v ní obsažený pomáhá proti parkinsonovi, alzheimerovi a údajně zpomaluje stárnutí.

Dalším hojným druhem je kokotice čínská, doma Tu Si Zi. Oblíbenec léčitelů a bylinkářů. Léčí snad úplně všechno. Nemoci jater, ledvin, očí, neplodnost… A jak je zvykem v asijské alternativní medicíně, má-li být lék úspěšný, musí také vyrovnávat jing a jang a být účinným afrodisiakem. K tomu je kokotice přímo předurčena. Přípravky, které ji obsahují, vůbec nejsou levné.

Moje chryzantéma začala brzy chřadnout. Určitě ne steskem po falešné krásce přisáté k jejímu tělu. Ona skleníková květinka zkrátka nic nevydrží. Kokotice ji ale oslabila v každém případě. Chryzantému jsem tedy přenesla na balkon, aby si povídala s úplně nejčeštějšími (už dnes) muškáty, ale mnoho naděje jí nedávám. Jen se pořád divím, jak může zahradnictví s klidem prodávat tak okázale napadenou květinu. Nebyla tam takto ověnčená jediná.

A v noci před bouřkou se mi zdál takový sen. Ruce mi ovíjí kokotice evropská, po nohou se mi plazí kokotice čínská a paní Procházková říká: Musíte k doktorovi. Ty chomáčky, co vypadají jako květy, jsou přece memy nebo tak něco. Já na to, že právě jdu z ordinace a že mi není pomoci, že si musím jenom dávat pozor na to, aby mi do cév už nic neproniklo, prý se to kvapem šíří. Je to tak, řekla paní Procházková, valí se to ze všech stran a už je toho opravdu moc.

23.07.2022, 15:21:53   Publikoval Luciferkomentářů: 15