Neviditelný čert

Měl jsem sen. Nacházel jsem se v jablkovém sadu. Všude jabloně obsypané jablky červenými a někdy i dožluta. Kromě jabloní tam nebyl nikdo. Jenom já. Bylo pozdní léto. Na sobě jsem neměl skoro nic. Vlastně vůbec nic. Byl jsem nahý.

Lucifer

Ulehl jsem pod jednu jabloň, která ke mně nachýlila svoje větve a laskavě se na mě usmála. Nad jabloňovou střechou prosvítala modrá obloha. Říkal jsem si, že bych měl mít jasno i v duši. Přemýšlel jsem, že když mi na nos spadne jablko, mohl bych rozluštit podstatu gravitace.

Nečekal jsem, že se to stane. Ale stalo se. Jablko se po pádu na můj nos zašklebilo a zeptalo se, proč nemám s sebou ženu. Odpověděl jsem, že netuším. Všechny ženy odletěly do studených krajin. Jablko se skutálelo na zem a odkráčelo kdovíkam.

Osaměl jsem, Ostatní jablka nejevila zájem se mnou komunikovat. Mžoural jsem do ticha jabloní, až se mé víčka sklapla. Usnul jsem.

Zdálo se mi, že se nacházím v jablkovém sadu. Všechny jabloně seřazené v šiku působily dojmem symfonického orchestru, který hrál Osudovou od Ludwiga van Beethovena. Znělo to trochu tklivě, ale smířil jsem se a opět usnul.

V třetím snu zasunutým do dvou předchozích jsem se opět ocitl v jablkovém sadu. Byla zima a já stále nahý. Jabloně měly orvané větve bez jablek a listí. V opadaném listí jsem ležel jako v posteli. Říkal jsem si: Postel nebo jablkový kostel – všechno může být jinačí.

Vstal jsem a po hladině zamrzlého jablkového jezera odkráčel tam, kde mě nikdo nebude čekat.

26.01.2024, 10:14:17   Publikoval Luciferkomentářů: 3