Óm mani padmé húm – Óm klenote spočívající na lotosu
Lucifer
Byl jednou jeden Malý Buddha a spočíval na lotosovém květu uprostřed zahrady, ve které se cestičky rozvětvují. Zahrada se šířila na všechny světové strany, a že jich je, kupříkladu v teorii strun je jich tuším jedenáct, ale to jistě ještě nebude konečné číslo.
Malý Buddha seděl na lotosu a dumal: Každá cestička vede někam, ale kam, to nikdo neví, respektive já bych to měl vědět, ale nevím. Kam, ksakru, všechny ty cestičky vedou, filosofoval Malý Buddha, zatímco opodál v malé kašně na japonské rybičky žblunkala voda. Voda také někam teče, rozmítal Malý Buddha – a to je taky věc, kterou nevím – už byl fakt hodně zakaboněný. Takhle mu dát k vyřešení trojčlenku nebo gravitační pole v okolí červí díry nebo úroky na běžném účtu – ale cestičky, které si jdou, kam chtějí, a voda, která si teče, kam teče, to je vskutku velmi vážný filosofický problém. Co kdyby ty cestičky vedly třeba nikam, anebo ta voda tekla rovnou do kanálu, vlastně černé díry – tedy z červí díry do černé díry…
Vzal si kalkulačku a zkusil si to spočítat, ale výsledek vypadal jako ležatá osmička, což vypadalo sice velmi skvostně, ale smysl to nedávalo. Zkusil tu osmičku rozdělit a ejhle! Najednou tu byly dvě nuly – takže že by do septiku? Poučím se na Wikipedii, rozhodl a kliknul na ni. Dozvěděl se malý kulový prd a to ho tak naštvalo, že utrhal lotosovému květu pod svým zadkem všechny okvětní lístky.
Malý Buddha seděl na pahýlu lotosového květu uprostřed zahrady, ve které se cestičky rozvětvují, opodál žblunkala voda v kašně na japonské rybičky. Malý Buddha však už nedumal – usnul.
20.01.2025, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 0