Mistr Jan Hus byl římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, reformátor a kazatel. Jeho reformace však římskokatolické církvi připadala natolik nebezpečná, že byl označen za kacíře, jeho učení za herezi, z církve byl exkomunikován a na kostnickém koncilu odsouzen k upálení na hranici. Datum jeho upálení se stalo českým státním svátkem a až teprve v roce 1999 ho římskokatolická církev omilostnila, když papež Jan Pavel II. prohlásil, že lituje kruté smrti Jana Husa a uznal ho jako reformátora církve.
Lucifer
Tak to s reformátory čehokoli někdy chodí. Důvodů, proč někoho prohlásit za heretika a pak ho jako výstrahu jeho potenciálním následovníkům upálit, je celá řada. Koncem února minulého roku jsem tady na toto téma uvedl krátké zamyšlení Upálit heretiky na hranici, z něhož plyne, že ne každý náboženský či filosofický systém své heretiky upaluje. Jedno však mají všechna učení společné, a to, že každý reformátor, který je prohlášen za heretika, je vystaven těžké životní zkoušce a svého omilostnění, ba přímo oslavení často dosáhne in memoriam.
Vzpomněl jsem si na báseň Jiřího Dědečka z osmdesátých let, z něhož se můžeme poučit, jak to dnes u nás s heretiky chodí:
Šestého dne v červenci,
někdy pozdě k ránu,
zdály se mi čtyři sny
přesně podle plánu.
A ten pátej, to byl hnus,
trval jenom chvíli -
zdálo se mi, že jsem Hus,
co ho upálili.
Kolem kvanta křesťanů
víceméně z nudy
čekala, zda přestanu
hlásat jistý bludy.
Odvolal jsem, co jsem moh,
bylo toho hodně
(já už jako malej hoch
míval hrůzu z vohně).
a přislíbil jsem změnu,
a stejně mě nakonec
šoupli do plamenů.
Už to se mnou skutečně
vypadalo blbě,
když tu jsem se probudil
s cigaretou v hubě.
Postel byla v plamenech,
pálila mě pusa,
a já cítil, že jsem Čech
krajan toho Husa.
Termessos
Stmívá se
zpívají ptáci
vítr si pohrává s korunami stromů
a já zde sedím na vrcholku hory
a božský klid se začíná rozlévat v mé duši
jsem Buddha kosmického věku
ke mně se teď sbíhají všechny magické nitky
Nothing’s gonna change my world
a tma se zvolna snáší do údolí
kde malí človíčkové
cení zuby
při každodenních
gladiátorských zápasech
a někde v bleděmodrém oparu
má malá víla
usmívá se
přicházím…
05.07.2026, 21:50:37 Publikoval Luciferkomentářů: 0