Mistr Jan Hus a jeho upálení

rubrika: Povídání


Mistr Jan Hus byl římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, reformátor a kazatel. Jeho reformace však římskokatolické církvi připadala natolik nebezpečná, že byl označen za kacíře, jeho učení za herezi, z církve byl exkomunikován a na kostnickém koncilu odsouzen k upálení na hranici. Datum jeho upálení se stalo českým státním svátkem a až teprve v roce 1999 ho římskokatolická církev omilostnila, když papež Jan Pavel II. prohlásil, že lituje kruté smrti Jana Husa a uznal ho jako reformátora církve.

 

Lucifer


Tak to s reformátory čehokoli někdy chodí. Důvodů, proč někoho prohlásit za heretika a pak ho jako výstrahu jeho potenciálním následovníkům upálit, je celá řada. Koncem února minulého roku jsem tady na toto téma uvedl krátké zamyšlení Upálit heretiky na hranici, z něhož plyne, že ne každý náboženský či filosofický systém své heretiky upaluje. Jedno však mají všechna učení společné, a to, že každý reformátor, který je prohlášen za heretika, je vystaven těžké životní zkoušce a svého omilostnění, ba přímo oslavení často dosáhne in memoriam.

 

Vzpomněl jsem si na báseň Jiřího Dědečka z osmdesátých let, z něhož se můžeme poučit, jak to dnes u nás s heretiky chodí:

 

Šestého dne v červenci,

někdy pozdě k ránu,

zdály se mi čtyři sny

přesně podle plánu.

 

A ten pátej, to byl hnus,

trval jenom chvíli -

zdálo se mi, že jsem Hus,

co ho upálili.

 

Kolem kvanta křesťanů

víceméně z nudy

čekala, zda přestanu

hlásat jistý bludy.

 

Odvolal jsem, co jsem moh,

bylo toho hodně

(já už jako malej hoch

míval hrůzu z vohně).

 

Odvolal jsem, co jsem moh,

a přislíbil jsem změnu,

a stejně mě nakonec

šoupli do plamenů.

 

Už to se mnou skutečně

vypadalo blbě,

když tu jsem se probudil

s cigaretou v hubě.

 

Postel byla v plamenech,

pálila mě pusa,

a já cítil, že jsem Čech

krajan toho Husa.

 

Termessos

 

Lucifer

 

Stmívá se

zpívají ptáci

vítr si pohrává s korunami stromů

a já zde sedím na vrcholku hory

a božský klid se začíná rozlévat v mé duši

jsem Buddha kosmického věku

ke mně se teď sbíhají všechny magické nitky

 

Nothing’s gonna change my world

 

a tma se zvolna snáší do údolí

kde malí človíčkové

cení zuby

při každodenních

gladiátorských zápasech

 

a někde v bleděmodrém oparu

má malá víla

usmívá se

 

přicházím…

 

Termessos


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 0 »

«    »