.:: Neviditelný čert ::.

Čudlík

rubrika: Povídání

Viděl jsem film The Box.

Lucifer

Nebudu popisovat děj, hodnotit výkony herců, scénář, kameru, režii atd., vše se dá snadno a rychle vygooglovat. Zastavím se pouze u nosného tématu, kterým je vcelku jednoduché dilema. Dostanete krabičku s čudlíkem a máte dvě možnosti: zmáčknout, a nebo nezmáčknout. Když čudlík zmáčknete, obdržíte kufřík s milionem dolarů a někdo cizí zemře. Na rozmýšlenou máte 24 hodin. Ponechme nyní stranou okolnosti, které se na to ve filmu postupně nabalují a problém si takříkajíc vypreparujme a pokusme se o jeho autopsii.

Zkusme to ještě trochu navnadit. Takže, jste slušný člověk a živíte se nájemnou prací. Jste příliš hodný a ctnostný na to, abyste si někde uloupil či vyhandrkoval víc, než dostanete na výplatu a své práci jste natolik oddán, že na další nemáte naprosto žádný čas. Žijete od výplaty k výplatě a teď máte před sebou krabičku s čudlíkem. Milion už bude dneska asi málo, řekněme tedy, že odměnou za zmáčknutí bude deset milionů dolarů, popřípadě eur, chcete-li.

Řekl jsem, že jste ctnostný člověk, takže každého hned napadne, že není co řešit. S krabičkou vyrazit dveře! Řekněme, že vám do toho zazvoní dejme tomu mobil, pak vás vyruší návštěva tchýně nebo cokoli jiného, zkrátka když se vrátíte ke krabičce s vychlazenou hlavou, napadne vás, že když máte 24 hodin, tak proč spěchat. Venkoncem ono to nevypadá až tak triviálně, jak by se na první pohled mohlo zdát a neškodilo by, v rámci malé duševní rozcvičky, proklepnout to morbidní dilema ze všech stran, i přesto že výsledek je nabíledni. Pohodlně se usadíte do křesla, otevřete láhev dobrého Cabernetu Sauvignon a jde se na věc.

Zkusme to nejdřív z druhé strany. Nashromáždit všechny argumenty pro zmáčknutí čudlíku. Protiargument je vlastně jeden, ale zato velmi pádný: vražda nevinného a nezainteresovaného člověka. Je předem jasné, k čemu nakonec dospějeme. Jsme silní v kramflecích a jakýkoli prospěch, byť by nebyl jen osobní, nelze vyvážit vraždou. Když říkám, že by prospěch nemusel být nutně jen osobní, mám tím na mysli vyrazit na zteč hned s nejtěžším kalibrem.

Věc se má tak. Získaný obnos mohu využít nejen k vylepšení své životní úrovně, ale i k nezištné pomoci potřebným. Obdaruji všechny blízké, založím charitativní nadaci, koupím fabriku a zaměstnám spoustu lidí. Nadto pak, jak třešnička na dortu, skví se fakt, že díky finanční nezávislosti mohu svou práci dělat mnohem lépe a efektivněji, což by mohlo vést k objevům, které by mohly v budoucnu vyřešit spoustu problémů sužujících přelidněné lidstvo. Konečně nebuďme idealisty. V reálném životě je často nutné volit mezi větším a menším zlem. Mezi dobrem pro jednoho a zlem mnohých, nebo mezi dobrem pro mnohé a obětí jednoho či dvou. Vlády civilizovaných států dnes běžně posílají vojáky do boje proti organizovanému zlu a přitom je evidentní, že se to neobejde beze ztrát jak na straně vlastních vojáků, tak na straně tamního civilního obyvatelstva. Odměnou je pak eliminace organizovaného zla a dobro pro zbytek světa. Pár obětí, některých i nevinných, proti záchraně lidstva. Zlu většinou nelze odporovat bez boje a každý boj přináší oběti. Sobecké hlazení vlastního neposkvrněného ega je zpravidla nejen k ničemu, ale i značně pokrytecké.

Dobrá, dám druhou láhev a pojďme na to ještě z jiného úhlu. Svoje svědomí asi těžko dokážu nějak okecat. Život jednoho jediného člověka nestojí za jakkoli dobrý úmysl. No ale co když se obětuji? Některé výklady Nového zákona dokonce hovoří o tom, že Jídáš obětoval svoji duši, aby pomohl Kristovi vystoupit na nebesa. Výsledkem jeho „zrady" byla porážka farizejů a vítězství bohabojného Kristova učení. Jak s tím bylo později naloženo, nechme teď stranou. Takže já obětuji své svědomí a svoji duši upíšu peklu, abych pomohl mnoha lidem, možná celému lidstvu. Denně umírají stovky, tisíce lidí na silnicích, díky špatné životosprávě, alkoholu, drogám, mezilidským vztahům atd. a povětšinou se nejedná o nic víc než o lidskou blbost. Pokud bude obětovaným blbec, který by stejně dříve či později, po prožití zbytečného života, zkápnul na svojí blbost, není o čem diskutovat. Konečně, pokud to bude za podmínky jako v onom filmu, totiž že nebude trpět, tak mu vlastně ještě s největší pravděpodobností pomohu. A když to bude dobrý člověk? Inu koho má Bůh rád, zemře mlád.

Dopíjím druhou láhev a jsem rozhodnut. A netrvalo to ani čtyřiadvacet hodin. Vstávám a rozhodným krokem se potácím ke stolku s krabičkou. Naposledy se nadechnu, pokřižuji a mačkám...

Crrrrrr, budíííčééék!