.:: Neviditelný čert ::.

Eldorado

rubrika: Povídání

Vzpomíná si ještě vůbec někdo z vás, co je to Eldorado?

Lucifer

Jakmile narazím na něco, na co si nemohu vzpomenout, popřípadě to slyším poprvé v životě, tak to vypustím do strejdy Googla. Se strejdou Googlem mám velmi dobré zkušenosti. Bez ohledu na to, jak stupidně formulovaný či diakriticky neřkuli pravopisně zdemolovaný je můj dotaz, hned na prvním či druhém, v nejhorším případě třetím místě se objeví odkaz na stránku, kde na mě čeká odpověď, která mě dokonale satis-facio. Někdy si dokonce myslím, že strejda Google je bezskrupulózně napojený na morfogenetické pole, a to tak, že rychlostí imho nadsvětelnou, což zároveň evidentně a paradentně potvrzuje nejnovější kvantově mechanické konstrukce. Několikrát se mi už stalo, že se tam ta jurodivá odpověď objevila ještě dříve, než jsem ten dotaz dopsal.

Když jsem tedy narazil na Eldorado, tak se mi v hlavě pouze mlhavě vybavilo, že by to mohlo mít něco společného se zlatem. Ale proč zrovna se zlatem? Už se tuším nedává ani do zubů, tak k čemu? S impertinentně implantovaným pocitem duševní imploze jsem sáhl po strejdovi Googlovi a ten mi hned na druhém místě vyexportoval El Dorado.

Aha! Tak teď už tomu začínám improvizovaně rozumět. Naši evropští předkové uvěřili sokalovské mystifikaci, že někde v Jižní Americe existuje země, kde by se dalo vyextrahovat eficientní množství tohoto žlutého kovu, k čemuž je impudentně inspirovala zmínka, že se tamní vládce pudroval jeho práškem. Atomové jádro pudla je však v tom, že zlato v této době z nějakých inkognitivních důvodů blasfemicky implikovalo bohatství a blahobyt. A jak jsem k tomu Eldoradu přišel? Inu zcela incidentálně se mi slovo Eldorado v hlavě evokovalo.

A teď se konečně dostávám k samotné pointě tohoto expresionisticky laděného povídání. Když jsem se v zádumčivém rozpoložení pokoušel interpretovat strejdou Googlem dodaný materiál, náhle se mi v hlavě zcela vyjasnilo a vzpomněl jsem si na Nicka Slaughtera. Nemám na mysli přitažlivého detektiva ze seriálu Vražedné pobřeží, ale Nick Slaughter Restaurant v Nové Rabyni, který se nachází v blízkosti Slapské přehrady a je už asi dva roky uzavřen ad infinitum consumere. Přestože nedaleké koupaliště bylo obvykle prošpikováno opékajícími se plavci i neplavci, restaurant Nicka Slaughtera zel skoro téměř prázdnotou. Jednou, když jsem se tam jako tehdy obvykle stavil při návratu z přehrady na menší pohoštění, hrála tam muzika, kterou jsem slyšel poprvé v životě, a tudíž zcela implikativně jsem neměl na co vzpomínat.

Zpočátku mě ta hudba imponovaně imprintovaná velmi hutnými kytarovými imaginacemi až tolik nezaujala. Asi v půlce konzumace impregnovaného pstruha se však ozvalo Eldorado a já se do toho dunivého zvuku impresionisticky zaposlouchal, abych vydedukoval, do čeho se mě ta kapela snaží importovat. A jak nám říká latina Per aspera ad astra, náhle se mi to skutečné Eldorado vyjevilo v tak skvostném lyrického obsahu této písně.

Ano, mířil jsem správným směrem (proto už nepotřebuji latinu a zavírám slovník cizích slov). Jen si tu píseň od Walda gangu poslechněte a snad ten směr také naleznete. A tady ji máte i s textem.