Neviditelný čert

Babí léto zvolna končí a na dveře klepe podzim v celé své kráse, i v celé své sentimentální ponurosti.

Lucifer

Venkovní teploty sice stále ještě dosahují téměř letních hodnot, den se však bleskurychle krátí a noci jsou velmi chladné, podzimní. Koncem tohoto týdne dojde k prudkému zlomu a skutečný podzim tady bude se vším všudy.

Na léto jsem se vždycky velmi těšil už jako dítě školou povinné. Čekaly mne prázdniny, leháro na koupališti, opalovací krém, vodní tříště, výlety do neznáma, horské paseky plné nádherných a tajnosnubných motýlů, kouzelné chvění horkých letních nocí a nebe plné mléčné dráhy.

Jak čas trhal oponou, mé letní očekávání se sice stále opakovalo, ale jeho naplnění už zdaleka nebylo tak jurodivé.

Když se tak probírám svými posledními léty, docházím k závěru, že nejplodnější a nejjurodivější období jsem vždy zažil na podzim. V těsném závěsu za tím je zima. Obzvláště loňské Vánoce byly neobyčejně úžasné. A pak následuje jaro. Koncem zimy jsem ze všech těch povzbudivých okamžiků upadal do letargického, až téměř umrlého stavu, z něhož mne probudily první jarní vlaštovky. Jarní znovuvzkříšení, jarní zmrtvýchvstání.

Za nejvyšší vrchol jara jsem po vzoru Karla Hynka Máchy považoval květen, jenž se zove máj:

Byl pozdní večer
první máj
večerní máj
byl lásky čas...

Jenže začíná podzim. Čas spadaného listí, zbloudilých letních mušek, zádumčivých mlžných oparů, do oken bušících dešťových kapek a rmutných větrolamů, předzimních plískanic a noční meditace...

... zkrátka můj nejplodnější a nejjurodivější podzim.


Smuténka

Jan Skácel

To až se v září stmívá,
už bez sametu, drsně, naholo,
po poli chodí smuténka
a zpívá,

smuténka chodí kolem hrud
šedých jak skřivani a zpívá,

(je příběh starší nežli já,
než moje smrt,
než smutek ze mne, odpusť)

zpívá si na poli smuténka
a chodí
po konopných cestách podzimu.

04.10.2011, 00:40:00   Publikoval Luciferkomentářů: 22