Neviditelný čert

Poslední dny se mi sesypaly do téměř nehmotného chaotického chumáče. Příští pondělí skončí říjen. Nezačal špatně. Nabuzen baboletní mízou jsem kráčel po jeho schodech s hlavou vztyčenou. Až do oblak. A pak se mi oblaka začala rozplývat do jakési neuchopitelné vaty, schody pode mnou bortit a s nimi i já.

Lucifer

V neděli jsem v tomto stavu absolvoval chaotickou procházku ve svém blízkém okolí. Vůbec jsem nevěděl, kam půjdu, ale věděl jsem, že někam musím jít, že nemohu zůstat stát na místě, protože to pode mnou mizelo. Neustále jsem měnil směr a snažil se něco najít. Něco, v čem bych mohl naleznout zase sebe.

Chvíli jsem měl pocit, že už to mám, ale vzápětí jsem si uvědomil, že nevím, kde se vlastně nacházím. Naprostá ztráta orientace a prostorové lokalizace. Zastavil jsem se. Vše kolem ustrnulo jako na staré fotografii vesnického folklóru.

Stál jsem v jakési ulici s pocitem, že jsem zde ještě nikdy nebyl, lemované domky jako z té staré pohlednice… A přitom jsem nebyl daleko od míst, kde se tyčí vysoké budovy, kolem nich proudí lidé, pod hlavním bulvárem kolotá metro… Nedaleko od míst, kde bydlím.

V mém zorném poli se náhle objevila kočka. Vypadala velmi zvláštně. Její pohyby naznačovaly, že vrchol svého mládí překonala už před drahnými léty, a barva jejího huňatého kožíšku byla oranžovo růžově béžová. Dřepl jsem si a pohledem ji vyzval k setkání. Neprojevila žádnou obavu a mé pozvání přijala. Obešla mě třikrát a pak se drápky vyšplhala do mého klína. Láskyplně přitom vnímala mou čechravou ruku ve svém kožíšku. Pak jsme se v sobě vzhlédli a setkání skončilo. Jeho smysl byl naplněn. Bylo třeba jít dál. Oba na obě strany. Jednou, až bude třeba, se zase potkáme.

Opět jsem se zorientoval, zlokalizoval a všiml si, že padá listí. Příští týden začne listopad.

24.10.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 24