Neviditelný čert

Třicátého prvního října sedm minut po půlnoci jsem na Čertím poklábosení upozornil na píseň Vlasty Rédla Přijdu hned.

Lucifer

Kdo jste si to už pustili, tak si to samozřejmě nemusíte pustit znovu, tedy pokud na tom nejste jako já, který si to pouští každý den několikrát za sebou. Vlastu Rédla už poslouchám delší dobu, některé věci jsem tady dal, ale tuhle píseň jsem slyšel poprvé a fascinovala mě. Kromě kouzelného textu, melodie a nálady mě také zaujal jeho doprovod na kytaru. Přijde mi, že se zlepšuje, tedy v kontextu úvodníku Neotenie zdokonaluje. A zároveň si myslím, že se hodí k dnešnímu svátku. Zapaluji svíci k památce všech, kteří si od nás někam odskočili a zanechali vzkaz, že přijdou hned.

Dnes jsem zažil velmi pozoruhodnou a poučnou situaci. Nejdřív jsem navštívil drogerii, abych si tam koupil jednu věc. Když jsem došel k pokladně, stála tam jedna paní, nikde nikdo jiný a já jsem nechtěl rušit a kolem ní se promačkávat do obvyklého směru fronty, a tak jsem počkal z jiné strany v přiměřeném povzdáli. Rozhlížel jsem se, zda se někdo neobjeví, nenamačká do fronty a nepokusí se mě předběhnout, ale nikdo se neobjevil. Přišel jsem na řadu a když mi paní pokladní vracela hrst bankovek a hrstičku drobných, přece jenom se někdo za mnou objevil a bezodkladně se na mě namačkal. Chtěl jsem si v klidu sbalit svých pět švestek, ale pán za mnou už natahoval ruku s jednou věcí a paní pokladní ho začala kasírovat. Pomačkal jsem tedy urychleně bankovky, narval do portmonky a bezodkladně odkráčel.

Druhé dějství se odehrálo v lékárně, kde jsem si také skočil pro jednu věc. Přišel jsem k pokladnám a před pokladnou na recepty byla obsluhována jedna paní a druhá za ní čekala na příslušné značce. U druhé bez receptu se končila obsluha s maminkou a děckem v kočárku, která nakupovala několik krabic, zřejmě k potěšení svého dítěte. Postavil jsem se na čáru za ní, ale paní na vedlejší čáře mi přišla divná, takže jsem se na ni začal dívat, zda mi nenaznačí, že chce sem a přišla tu dřív. Rád a s úsměvem bych ji pustil před sebe, ale ona si mě nevšímala, a tak jsem čekal a čekal. Paní s kočárkem štosovala krabičky do tašky, pohupovala kočárkem a nikam nespěchala. Zastánce slušnosti jsem tedy v klidu čekal na své čáře a nerušil její kruhy. Když v tom jsem si všiml, že na mě kouká a pak najednou povídá, že paní na druhé straně vedle mě mi něco říká. Tak jsem se otočil a zlostně zachmuřená paní drmolila něco v tom smyslu, že tady u mě už stála přede mnou. Tož jsem jí řekl, že sice stojí támhle, ale že na to seru, čau a bezodkladně jsem odkráčel dopryč. Shodou okolností jsem dnes měl namířeno na oběd do čínské restaurace Dong-hai a po cestě byla ještě jedna lékárna.

Někteří lidé se mě poslední dobou pokoušejí stále více naprdnout a to se mi fakt nelíbí. Pokusit se jim to vrátit a naprdnout je mi nepřijde vůbec příjemné, a tak se tomu snažím vyhýbat, jak je to jen možné. Tudy cesta nevede a když už někam vede, tak rozhodně ne do pěkných končin. Proto to dnes už radši zabalím. Pokud jsou tady ještě jedinci, kteří by o mě projevili starost, tak jim sděluji, že mohou být v klidu. Pouze si někam odskočím a...

Přijdu hned

02.11.2010, 16:30:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0