Neviditelný čert

Když jsem se před pár lety vrátil z Kanady, měl jsem jednu ošklivou nehodu.

Lucifer

V Kanadě jsem byl zvyklý za pár minut v klidu a pohodě dorazit ojetým Fordem ze svého bydliště na univerzitu a zpět. Do Montrealu to bylo o trochu delší, ale rovněž v naprosté pohodě a v neuvěřitelně božském klidu. Bylo tam vskutku nádherně, i když tu a tam jsem pochopitelně zažil drobné problémy. Když jsem se vrátil, všechno bylo naopak, vzhůru nohama, bílá nahrazena černou a modrá rudou. Možná to trochu přeháním, ale od přírody jsem neskutečně detailním pozorovatelem. Nicméně k oné nehodě: Z práce jsem chodil jednou ulicí dolů k tramvajovému ostrůvku na protější straně. Jednou pozdě večer jsem tudy kráčel a náhle jsem uslyšel, že přijíždí tramvaj. Rozběhl jsem se na plný výkon s tím, že na chodníku omrknu, zda zleva něco nejede, a v případě že pojede, zabrzdím. Ve chvíli, když jsem se blížil k chodníku, však přijížděla nejen zprava moje tramvaj, ale zleva druhá. To mě zmátlo a v běhu jsem začal dumat, jak se mezi nimi propletu, což vedlo k tomu, že jsem se nerozhlédl a vběhl do vozovky.

Jestli očekáváte, že jsem byl sražený autem, tak očekáváte správně. Byla to rána jako hrom. Auto asi také jelo jako blesk, ačkoli tam byla omezená rychlost, ale to je teď jedno. Řidič pak vyprávěl, že jsem se uprostřed vozovky zastavil a hleděl mu přímo do očí. Rozbil jsem mu přední sklo a poprvé v životě upadl do bezvědomí. Probral jsem se až v sanitce, která mě odvezla na Bulovku. Tam se mi nelíbilo a když mě chtěli nějak podivně zkoumat, podepsal jsem revers a šíleně urputně a téměř nemohoucně jsem se vybelhal směrem k tramvajové zastávce. Druhý den ráno jsem podobně zoufalým způsobem odbelhal do práce. Byl jsme strašně dobitý a trvalo skoro rok, než jsem se kompletně vyspravil. Nedávno jsem si to dopřál pro změnu přímo v metru a opět jsem tady. Můj anděl z toho asi má těžké deprese, ale já nemám ani jizvu na rtu 

14.11.2010, 22:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0