Naposledy jsem plakal v kině. Lucifer
Fakt, nedělám si srandu. A bylo to dokonce velmi nedávno, řekl bych že včera. Zcela nečekaně se tak stalo na filmu Muži v naději. Nedávno jsem o tom četl velmi pohoršenou recenzi, ve které se píše, že Muži v naději představují vrchol pokrytectví. Tu máš čerte kropáč! Lepší reklamu na film jsem snad ještě neviděl, a tak jsem na něj chutě vyrazil. A byl jsem velmi potěšený. Už si ani nevzpomínám, z čeho jsem plakal, protože se tam střídaly úžasně humorné scény se scénami velmi smutnými. Takový je život. Nebudu tady popisovat, o čem ten film byl, z čeho vycházel, kam směřoval a kam dorazil. Ženy ho asi budou vnímat jinak než muži, ale herci obou pohlaví se v něm brilantně vydováděli. Vřele ho doporučuji. Až teprve dneska jsem si vzpomněl na písničku od Vladimíra Merty z alba P.S., kterou jsem kdysi tak rád poslouchal a která mě s Mertou seznámila ...
28.10.2011, 22:12:00 Publikoval Luciferkomentářů: 3