Kdysi, už hodně dávno a možná ještě dávněji, jsem slyšel jednu nádhernou píseň od Dana Fogelberga (vogelberg je v němčině něco jako ptačí vrch). Každý z nás měl, anebo mohl mít ve životě svého tesaře, či v tomto případě truhláře. Proč truhláře? Odpověď se skrývá v textu téhle písně. Lucifer
Písnička, jejíž název je něco jako šéf kapely či frontman, je o jediném synovi uměleckého truhláře, jehož ruce byly předurčeny pro zcela jinou práci. Když jednoho dne opustil svůj domov, aby se vydal svou solitérní cestou, zanechal Danu Fogelbergovi dar, který mu nemůže nikdy splatit. Tento nenápadný muzikant, který odmítl prostý osud, chtěl původně být vojákem, jeho hudba na sebe však nenechala čekat. Svoji muziku si vydobyl velkou pílí a hřmotně sametovou rukou. Danu Fogelbergovi trvalo léta, než dokázal pochopit jeho jemné způsoby tesařského ztvárnění duší. The leader of the band is tired And his eyes are growing old But his blood runs through my instrument And his song is in my soul My life has been a poor attempt To imitate the man I'm just a living legacy To the leader of the band Dan Fogelberg mu na závěr děkuje za muziku a jeho příběhy z cest, za svobodu, když nadešel jeho čas odejít, za laskavost a za to, že byl neústupný. And papa, I don't think I said 'I love you' near enough
09.03.2012, 18:58:00 Publikoval Luciferkomentářů: 0