Nevím proč, ale možná proto, že se tak zakabonilo a reklamní lístek do letních krajin mizí někam do ztracena, vzpomněl jsem si na starší písničku od Karla Plíhala Vstávej holka. Lucifer
Ano, takhle se mi jeví pošmourný pozdně jarní a brzce letní den někde v krajině protkané horami a řekami. V krajině zahalené do přírodního hávu, s kalným ránem, šumícími stromy a kapkami deště ulpívajícími na listech i na tváři. Písnička působí velmi rmutným dojmem, až skoro tak tragicky jako Máchův máj. Ovšem ta lyrika je přece jenom o něco vlídnější, zkrátka taková plíhalovská... ... Nic si z toho nedělejte, s ničím to nesouvisí a nic jsem se nepokoušel naznačit, jen mi to tak nějak náhle, nečekaně a nesouvisle zaznělo v hlavě. Halt ta hlava je takové skladiště všeho, co jsme kdy prožili, co jsme kdy viděli, slyšeli a pocítili. Většina z toho je zasunuta někam do ztracena, ale občas se tu a tam i ty nečekané okamžiky vynoří. No a venku právě začalo pršet.
02.05.2012, 19:30:00 Publikoval Luciferkomentářů: 1