.:: Neviditelný čert ::.

Toccata and Fugue in D minor

rubrika: Vinárna U Čerta

Pro dnešek jsem si do čertí vinárny připravil varhanní pohlazení od Johanna Sebastiana Bacha.

Lucifer

Asi jsem mohl vybrat něco vznešenějšího a propracovanějšího, ale z náhlého popudu mě napadlo tohle. Tak to zkrátka dneska cítím a do ničeho jiného se už dnes vcítit nedokážu. Varhany jsem prostě potřeboval, protože mě jejich zvuk unáší do kosmických dálav. Alespoň na chvíli se oprostit od toho lidského přízemního konzumního hemžení. Ale nemuselo by to být jen do kosmických dálav, co třeba veliké lesy - a v té chvíli mě napadla ještě báseň od Charlese Baudelaira, prokletého básníka:

Veliké lesy děsí mě jak katedrály;
hřmí jako varhany a z věčné mrákavy
prokletých srdcí — tam, kde chroptí staré žaly —
ozvěnou duní: De profundis clamavi.

Buď proklet oceán; smrště a uragány
jsou i v mé duši; slyším hořký smích
člověka zdeptaného, urážky a hany,
ó širé moře, skučet z vlnobití tvých.

Jak milá byla bys, ó noci, bez své záře,
hovoru hvězd, jež mluví řečí známou všem!
Vždyť toužím po prázdném a černém, po nahém!

Ale i temnoty jsou zahaleny v šláře,
kde miriády jasů v oči tryskají,
to mrtví jsou a známě se tak dívají.