Archiv - Leden 2019


« strana 1 »

O národnosti a o hlouposti (Z Tržiště senzací)

rubrika: Pel-mel


Být ideálním novinářem podle představy Egona Erwina Kische (1885-1948) znamená nic nehájit, nic neospravedlňovat, nezaujímat stanovisko. Pokud ale novinářem není naprostý cynik, musí se smířit s tím, že bude mít ke kischovskému ideálu daleko. Přitom Kisch rozhodně nebyl člověk bez názoru: bůhvíproč vstoupil do komunistických stran hned v několika zemích, roku 1939 pak musel jako Žid opustit Československou republiku a proslulé Tržiště senzací vydal roku 1942 v Mexiku. Za hranicemi se podílel na protihitlerovských protestech, zatímco několik jeho příbuzných skončilo v koncentráku. Vtírá se otázka, kudy by se ubírala Kischova novinářská cesta dlážděná maximální možnou objektivitou, kdyby nezemřel v březnu roku 1948, tedy záhy po slavném 25. únoru… Jako mladíček se z odstupu bavil situací v některých novinách: v Jablonci nad Nisou šéfredaktor místních novin z čiré lenosti otiskl dva dny po sobě stejný úvodník, s poukazem na to, že si jej čtenáři znovu vyžádali. Nebylo by to někdy lepší? A všimli bychom si toho vůbec?

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 31         


Umět užívat si života a nacházet svůj vnitřní klid

rubrika: Pel-mel


Předchozí lekce z kočičí učebnice se zabývala charismatem. Název příspěvku zcela jasně naznačuje, čemu bude věnována tato lekce. Takže si ji užívejte plnými doušky a pokud dosáhnete vysoké hladiny vnitřního klidu, můžete si otevřít láhev lahodného vína (abstinenti třeba krabici lahodného mléka) a připít si na zdraví, nejen tělesné, ale, a to především, duševní.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 64         


Postmoderní materiálně technicky orientovaná společnost (Infantilní)

rubrika: Pel-mel


Den předtím, než mi Stella poslala svůj příspěvek V novém roce (Co zbylo po svátcích), jsem si z prodejny knihkupectví KOSMAS přinesl knížku, kterou sepsali Josef Šmajs, Ivan Klíma a Václav Cílek. Má tři části, pod každou z nich je podepsán jeden ze zmíněných autorů v uvedeném pořadí. Na konci je pak ještě dovětek (Nájemní smlouva se Zemí) od Josefa Šmajse. Pozoruhodné a svým způsobem synchronicitní je, že se knížka zabývá problematikou, kterou nakousla Stella ve svém příspěvku a která pak byla podrobněji rozvíjena v diskusi. Během dvou dní jsem toto dílko prošel velmi rychlou četbou, a když mě něco zaujalo, podtrhl jsem si tužkou příslušný text a zaznamenal stránku, na níž se nachází. Je evidentní, že při tak rychlém průletu knížkou mi mohlo leccos podobně zajímavého uniknout, takže níže uvedené výtažky jsou tak trochu nahodilým až chaotickým leporelem. Na závěr přikládám svůj první lehce upravený komentář pod Stelliným povídáním.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 46         


V novém roce (Co zbylo po svátcích)

rubrika: Povídání


Gauč v rohu kuchyně zabrumlal: A nezdá se ti nějaký divný, že oni staví tunel za devět miliard, aby se o deset minut zkrátila cesta? Ne, tatínku, to mě vůbec nepřekvapuje. Taky jsi už dost starý na to, abys takovou absurditu přijal jako běžnou věc. Když naší babičce bylo tolik, jako je dnes mně, nedovedla si vysvětlit, proč se chvílemi zableskne okenní tabule. Nikdy neuvěřila, že za tou záhadou je projíždějící auto. Považovala to za nesmysl, protože vyrostla v polské vesnici, kudy sice jednou týdně projel spřátelený gazik, ale něco takového nikdy nezpůsobil. Takže, kdo ví, jak to vlastně je, říkávala. Otázka vnesla neklid do jejího života dosud vyplněného sezením na tvrdé židli, čtením bible a očekáváním konce. Ani nepředpokládala, ani nechtěla víc. Dnes, kdy její svět definitivně odešel, jsme v úplně jiné situaci. (Nebo si to jenom ze samého přeceňování své přítomnosti myslíme). Minulé století párkrát obrátilo přesýpací hodiny a současnost nečeká, až si člověk na něco pořádně zvykne. Nebo spíš: až se v něčem pořádně najde. A protože všeho kvapem přibývá, přestali jsme se věcem divit a nad věcmi se zamýšlet. Zkrátka – nestačíme všechno pobrat, a tak nějak po té své cestě kloužeme. Pak ovšem nemá cenu se trápit nad smyslem (nesmyslem) ušetřených deseti minut!

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 82         


Mít charisma jako kočka

rubrika: Pel-mel


V nedávném příspěvku Stanu se kočkou jsem oznámil, že to s prohlášením v jeho názvu myslím vážně. Podnětem k tomu mi bylo seznámení s knižním návodem k dosažení tohoto cíle a zároveň i některé poznatky získané letmým prolistováním knížky, které ve mně vyvolaly pocit déjà vu, totiž že jsem k tomuto cíli už byl víceméně odedávna navigován. Pro konec tohoto týdne jsem vybral jednu z prvních lekcí kočičí učebnice, která se týká charismatu. Jedno z lidových rčení praví, že prázdné sudy nejvíc duní. Pokud jste přesvědčeni, že nejste prázdným sudem, nepokoušejte se ho napodobovat. Žádný respekt natožpak charisma tím nezískáte. Budete jen otravným způsobem dunět.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 34         


Jsem přecitlivělý, ale léčím se

rubrika: Pel-mel


Po dlouhá léta ba skoro až desetiletí jsem byl pyšný na to, že mám skvělý pozorovací talent, který jsem neustále vypilovával. Nemyslím tím, že bych se paranoicky neustále rozhlížel na všechny strany, co se kolem mne šustne. Ten monitoring běží tak nějak na pozadí, ačkoli občas zbystřím pozornost, někdy pod vlivem podnětu z podvědomí, někdy ale též cílevědomě, jelikož se potřebuji zorientovat. V podstatě to není nic mimořádného, každý mentálně vyspělý jedinec, jemuž realita neuniká, takto jedná. Troufám si nicméně tvrdit, že drtivá většina těchto jedinců zdaleka nedosahuje tak vysokého stupně pozorovatelské citlivosti jako já. A k tomu ještě patří bleskurychlá analýza a vyhodnocení povětšinou podvědomě zaznamenaných neobvyklých úkazů, procesů či předmětů.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 19         


«     1    2   »