Archiv - Září 2017


« strana 1 »

O začátku září na jeho konci

rubrika: Poetický koutek


Končí se září a já si připadám jako na jeho začátku. Mívám někdy vize, že jsem žena nebo alespoň obojetný. Vždycky se nakonec probudím v hotelovém pokoji jako muž. Vezmu si tedy do ruky nůž a ukrajuji plátky chladivého rána, abych se vytesknil ze svých fabulací. Něco se ve mně domáhá pozornosti, abych snad radosti neunikl. Plastové pytle plné (p)odpad(t)ků odplouvají do minulosti, přede mnou je jasnozřivost a já jsem též sám. Musím se však klanět všem ženám, které jsou pryč, abych zase vznikl.

 

Lucifer


Muž na lůžku v hotelovém pokoji

 

Galway Kinnell

 

Posouvá se opatrně, aby se

neprotlačil první vrstvou

do druhé, která nepřestává bolet.

Spát pro něj znamená ležet tak tiše

a dlouho, jak nejvíc to jde, a myslet na nejhorší.

Stejně to nepomáhá přežít noc –

jakmile zasvítá,

na všechno padne vnitřní tma.

Přemýšlí, jestli levá ruka ženy,

která na reprodukci ve tmě nad postelí

sedí napolo odvrácena a pravou

si svírá tvář, je prázdná,

anebo pročesává vlasy muže,

jenž umírá nebo snad dávno umřel

a někdy přichází a klade jí hlavu do klína

a pak se zas vrátí a ulehne pod nápis

na poli, které skoro až ke kořínkům

sotvakdy pošlapané trávy

je plné smrtelníků, někdejších milenců. Pak

přejde k matematice bezesné noci

v neznámém pokoji. Rovnice stále

vyžadují násobit strachem to, co je,

až k mocnině touhy. Hledá a nenalézá

polštář vedle svého, prohlubeň

v polštáři, hlavu v prohlubni.

Láska je náboženství, které zarmucuje zarmoucené.

Matčina náruč po něm jistě

někde dál tápe. A možná že otcova

by ho teď dokázala přijmout tam,

kde mír a smrt se nebezpečně mísí.

Ale náruč modlitby, která mu tiskla hruď

v dětství – tu dávno jsem nechal, ve jménu

pravdy ochabnout. Leží tváří dolů

jako vyplavená věc. Za oknem

zrůžověl prvním světlem skleněný hotel

naproti. Modlit se v náboženství lásky

znamená vejít svítícím slovem do vnitřního pokoje

těch druhých. Prosit otce a matku,

aby se vrátili pro odpuštění. Ale v to náboženství

se nemůže modlit každý – nejméně muž,

co leží sám, aby ho nikdo nemohl opustit,

co přeje si zemřít, aby nemusel potkat smrt.

Odbíjí poslední vteřina. Na skleněné stěně

tak jasně už svítí den, že muž vidí,

jak se v něm sbírá příští tma.

 

(Proč litovat? (Výbor z básní 1964-2006), přeložil Antonín Přidal, Paseka, Praha – Litomyšl 2011)

 


komentářů: 2         


Sebevědomý outsider (Benoît B. Mandelbrot, „otec fraktálů“)

rubrika: Populárně naučný koutek


Michael Frame, profesor matematiky na Yaleově univerzitě, cituje v doslovu knihy Fraktalista (Rebelem ve vědě) slova jejího autora, Benoîta B. Mandelbrota: Najdi si něco, co budeš milovat, a následuj to celým srdcem. To, za čím jdeš, možná zpočátku nedává smysl, pokud však vytrváš, najdeš to – a v té chvíli se probudíš. To, co najdeš, je jen tvoje, ale ať najde každý z nás cokoli, obohatí to všechny... Nekonečné divy pramení z jednoduchých pravidel, která se donekonečna opakují.“

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 15         


Vítejte do Nových časů

rubrika: Pel-mel


Stejně jako v případě předchozího příspěvku Solipsismus s humorem jsem i pro tento případ zahrabal ve svém elektronickém archivu a narazil na vlastní text s názvem Welcome to the New Age, který je datován do poloviny listopadu roku 2008. Předkládám ho s tím, že v něm sice narazíte na myšlenky, jež se zde v různých podobách již objevily, ale v této téměř devět let staré podobě můžete najít ještě jiný podnět či jiný úhel pohledu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 10         


Solipsismus s humorem

rubrika: Pel-mel


Tak jsem se zase vyléčil – asi už po stopadesáté. Tentokrát to trvalo tři dny. Počátek spočíval v tom, že jsem ráno prudce zakašlal, což vedlo až úklonu mých zad a následně pak k tomu, že jsem vlevo od páteře pocítil dost nepříjemnou bolest, což vedlo k stejně tak nepříjemné ztuhlosti. Skoro tři dny jsem si připadal jako tělesně postižený jedinec krátce před odchodem do definitivního invalidního důchodu. Tři dny předtím jsem jel tramvají z Radlické na Pavlák (náměstí I. P. Pavlova) a na jedné zastávce přistoupil starší muž se silně ohnutými a zakulacenými zády, že téměř pořád koukal do podlahy. Sedl si přede mne a já jsem k němu pocítil nesmírný soucit s tím, že jsem si nedovedl představit, že bych se takového stavu dopracoval. Za tři dny jsem si to už dokázal představit.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Vy...t se na tu novelu

rubrika: Pel-mel


Dnešní Vaculíkův text vyšel poprvé před padesáti lety ve Filmových a televizních novinách. Není důvod pochybovat o tom, že autor plnil dobový úkol: vyslovit se kriticky k západním filmům, jejichž hrdinové jsou tápající individualisté propadající pocitu odcizení. Neboť šíření podobného postoje v socialistické společnosti nepřicházelo v úvahu. Projevy pochybností o dobrém světě se připouštěly i po kafkovské konferenci pouze do té míry, pokud šlo o váhání mezi dobrým a ještě lepším (stalinistická představa o nové společnosti, v níž jiné konflikty neexistují). Ludvík Vaculík splnil zadání (alespoň já nepochybuji o tom, že o zadání šlo), ale na takové úrovni, že vyslovil mnohem více, než bylo jeho úkolem, a jinak, než se čekalo. Podíváme-li se na přehled československých filmů jednoho každého roku tak od r. 1965, musí nás napadnout: co by dnes televize vysílala? To NEJSOU filmy pro pamětníky. Např. československé filmy z roku 1965 a 1966.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 31         


Financování nacistů

rubrika: Pel-mel


U příležitosti Veselé příhody z metra jsem naznačil, že frekvence mnou různým způsobem poupravených výtažků z knižních zdrojů se zřetelně sníží a že se budu vracet k původním kořenům Neviditelného čerta. Zdroje bych měl, kupříkladu v sobotu jsem zakoupil zajímavou knížku o biologických základech lidského rozumu. Domnívám se však, že podrobné přetlumočení těchto zdrojů je i z časového hlediska už neúnosné. O zajímavý knižní i jiný zdroj, na který narazím, se podělím, ale ve většině případů už ne takovou formou. Pro začátek tohoto týdne jsem připravil ještě jedno podrobné přetlumočení z knížky Heiko Schranga, z níž jsem tady naposledy předložil Kdo a jak skutečně vládne Evropské unii. Slíbil jsem to a dle mého soudu jde o jednu z nejdůležitějších pasáží ze zmíněného zdroje. Nijak zvlášť jsem ji nepoupravil a doprovodil namátkovou poznámkou, kterou možná v komentářích či v pozdějším samostatném příspěvku rozvedu podrobněji.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 18         


Veselá příhoda z metra

rubrika: Povídání


U předchozího povídání Stelly na téma všelikého hmyzu a jeho pozoruhodně oblažujícího vlivu na lidské hemžení jsem, vyzván samotnou autorkou, prohlásil, že nastal čas, abych oprášil komprimovanou formu svých zamyšlení. Chvíli po vypuštění tohoto sebevědomého komentáře jsem začal nabývat pocitu, že to nebude až tak snadné. Moje komprimace, jež mi vždycky slušela jako čertíkovi růžky, se v posledních letech vytrácela v bahništi čím dál rozvláčnějších textů. Nejen svých, ale především těch vyexpedovaných z knížek. Už jsem si na to tolik zvykl, že komprimuji, jen když spím, a to si tou komprimací ještě nejsem zcela jistý. Můj pokus najít zpět své komprimované kořeny bude tudíž velmi spletitý. Budu na tom úpěnlivě pracovat, a abych se nechal inspirovat, nahlédl jsem do svého letitého písmenkového archivu. Pro tento prodloužený víkend vám z něho věnuji komprimovanou veselou příhodu z metra, kterou jsem napsal dvacátého prvního července roku 2008.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 31         


Nikdy nejsme sami (O spolubydlících)

rubrika: Povídání


„Chaloupky pod horami“ i jiné chaloupky bývají na obrázcích tak malebné! Jak krásně se v nich muselo žít! Dřevěný domeček usazený v zeleni, v něm skromní, pracovití lidé. Takový romantický obrázek nedovolí připustit možnost, že by snad jeden každý obyvatel roubenky klidně vyměnil skromnost a pracovitost za hříšný život na zámku. V prachových peřinách se přece spí lépe než na tvrdé lavici nebo ve společné posteli. A na zámku měli určitě méně blech, štěnic, švábů a jiných podobných spolubydlících. Nejen, že to v chalupách pořádně páchlo, ale obtížný hmyz patřil k životu stejně přirozeně, jako třeba myši. Pokud se někdo narodil se sklonem k alergii, prostě umřel tak brzy, že dnes propadáme iluzím o dokonalé imunitě předků.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 17         


Just another manic Monday

rubrika: Pel-mel


V příspěvku Pavlovovi psi, mytí a ekologické myšlení jsem upozornil na knihu, která v podobě devadesáti devíti krátkých kapitol prezentuje závěry nejrůznějších psychologických výzkumů zahrnujících témata týkajících se myšlení, emocí, mezilidských vztahů, zdraví, motivace, technologie a sociálních médií či osobního rozvoje. Pro jedno z dalších šílených pondělí jsem přichystal postřehy ze sedmi kapitol. Abych tomu dodal jakýsi humorný podklad, originální názvy kapitol jsem zaměnil za názvy sedmi dnů v týdnu. Žádnou systematičnost či souvztažnost v tom však nehledejte. Přišlo mi to prostě zpočátku jako docela legrační nápad. Postupně jsem sice od toho pocitu začal ustupovat – začínal ve mně totiž narůstat tísnivý pocit z blížícího se pondělního rána  –, ale ze zvoleného konceptu se mi už ustoupit nechtělo.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 12         


Kdo a jak skutečně vládne Evropské unii

rubrika: Pel-mel


Z první části knížky Heiko Schranga Lži století… jsem tady posledně vypustil pojednání o tom, jak se dělají peníze z ničeho. Již několikrát jsem naznačil, že myšlenkové pochody autora tohoto spisku je třeba brát s určitým nadhledem či odstupem. První část se doslova hemží konspiračními konstrukcemi, jež ve vás mohou vyvolat dost děsivou depresi a možná i psychickou dekompresi. Neříkám, že všemu, co Schrang ve své knížce shromáždil, doslova věřím. S lecčím by se dalo polemizovat, takže to zkuste. Já zatím postojím opodál a ve své závěrečné poznámce se lehce otřu o kočku z meruňkové marmelády.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


«     1    2   »