Archiv - Říjen 2016


« strana 1 »

Procházka nebem někde jinde

rubrika: Poetický koutek


Skloubil jsem do jedné hromádky dvě zdánlivě se potírající básně od dvou dost rozličných básníků. Možná se vám to mimoprostorové a nadčasové spojení nebude pozdávat či ho přímo zavrhnete a mě třeba proklejete. Byl jsem však k tomu naveden jemnou synchronicitní mlhou. Jak se to stalo? Začnu od prostředka.

V neděli jsem se vydal do nákupního centra Galerie Butovice navštívit knihkupectví Kosmas za účelem vyhledat básnickou sbírku nějakého současného a pokud možno dost mladého autora, abych sebe i Poetický koutek oblažil něčím čerstvým, jež nepochází ode mne či některých spoluautorů NČ. V regálech poetické literatury jsem se přehraboval víc jak hodinu, prolistoval značné množství sbírek, jejichž autoři spadali do předem určeného rámce, ale, i když jsem se snažil velmi vstřícně, ničeho, co by mne skutečně oslovilo, jsem se nedopídil. Nakonec v mých rukou skončila zřejmě poslední sbírka od Oldřicha Mikuláška, jehož jsem tady už několikrát citoval a jenž do kategorie současných mladých básníků evidentně nepatří. Tuhle sbírku jsem ale neznal, takže jsem s ní odešel.

Před pár dny mi z knihovny do rukou vypadla básnická sbírka od Antonína Přidala, která se nacházela v oddělení věnovanému pozůstalosti mé ženy. Teprve před asi dvěma lety jsem zjistil, že něco takového v mé knihovně existuje. Nakoukl jsem, lehký zájem, a potom odložil zpět. Nyní mne zaujala více, ale skutečně jenom čtyřmi básněmi. Jedna z nich se mnou rezonovala velmi silně. Když jsem v knihkupectví Kosmas třímal v ruce sbírku od Oldřicha Mikuláška, narazil jsem na báseň, která rezonovala nejen se mnou, ale vyvolala ve mně jakousi zvláštní spojitost s onou rezonanční básní od Antonína Přidala.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Bratranci

rubrika: Pel-mel


Tak v rádiu říkali, že se průměrný Američan stěhuje 11x za život. A že česká nechuť stěhovat se za prací je dána tím, že jsme příliš srostlí s místem, kde jsme prožili dětství a mládí. Ani mně se nelíbí, když přijedu do městečka, kde jsme kdysi bydleli, a všelijací lidé se tam chovají jako doma. Protože tam jsem doma já! Mám ale dojem, že tato vlastnost není typicky česká a že je podmíněna mimo jiné velikostí území, na němž bylo tomu kterému národu historicky přisouzeno žít. Ze současné nechuti putovat za obživou podezírám mnohem víc obyčejnou pohodlnost než vřelý vztah k místu. Vždyť se za prací chodilo a jezdilo vždycky. Bylo někdy víc dělnických ubytoven než v době, na niž se vzpomíná jako na dobu, kdy neexistovala nezaměstnanost? Zato existovala pracovní povinnost. A jestli se ti chce, nebo nechce dojíždět, to si rozmysli, jinak získáš punc příživníka. Nechme stranou fakt, že zaměstnáni byli všichni, ale zdaleka ne všichni pracovali…

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 31         


Kompostová teorie

rubrika: Pel-mel


Kompostová teorie je kvantově relativisticky derivát kompozitní teorie. Všechny komponenty, dojmy a pojmy dnes již překonané kompozitní teorie byly náležitě zkvantovány a relativisticky zkompostovány. Experimentální testy všeho druhu dávají výsledky, které bez uzardění odpovídají předpovědím kompostové teorie. Má to však jeden ne až tak maličký háček. Jakékoli pokusy interpretovat kteroukoli složku kvantově relativistického kompostu z pohledu reality, či ještě lépe řečeno ji tam přímo vsadit, vedou v lepším případě k fantasmagorickým vizím, v horším pak přímo do blázince.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Malé pondělní zamyšlení

rubrika: Vinárna U Čerta


Poslední dny se mi sesypaly do téměř nehmotného chaotického chumáče. Příští pondělí skončí říjen. Nezačal špatně. Nabuzen baboletní mízou jsem kráčel po jeho schodech s hlavou vztyčenou. Až do oblak. A pak se mi oblaka začala rozplývat do jakési neuchopitelné vaty, schody pode mnou bortit a s nimi i já.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Katedrály

rubrika: Poetický koutek


(Beze zdí)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Jsem nula. A kdo je víc? (Střípky o matematice)

rubrika: Filosofický koutek


K ránu mě probudil jeden z čilých návštěvníků sousední pivnice, když pod okny ložnice vykřikoval: Jsem nula, jsem nula. Pro ni jsem prostě nula. Nula, nula! Nevím, co vykřikovali milovníci opojných nápojů v dobách, kdy nula ještě čekala na objevení. Ale určitě se někdy cítili stejně. Jako velké nic, jako nikdo. Aspoň v cizích očích. Nebo v oněch dobách ponechávali i požívání rozveselujícího (smutek navozujícího) moku pouze vyvoleným? V průběhu staletí od roku NULA se pochopitelně změnil nejen přístup k tajným ingrediencím zasvěcenců. Křesťanství jako náboženství lásky a soucitu odmítlo násilná řešení, ale zároveň udělalo krok zpět: racionalita i radost ze života se staly nežádoucími. Exaktní obory vzešly od pohanů a to znamenalo, že musí být spojeny s hříchem, ba, že pocházejí od samotného ďábla.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 48         


Kterak stařenka se stařečkem přišli k dítěti

rubrika: Pohádky


Byl jsem upozorněn mimo prostory tohoto webu, že už dlouho jsem tady nedal pohádku. Tedy já si myslím, že to není až tak dávno, kdy jsem tady vysadil Světlonošku, ale faktem je, že dotyčný(á) upozorňovatel(ka) může mít časomíru nastavenou na úplně jinačím levelu. Tento fakt jsem přijal a chutě se pustil do díla. Takto iniciovaná pohádka, kterou vám předkládám k víkendovému odpočinku za účasti babího podzimu (teploty se mají vyšplhat až k nějakým patnácti stupňům, stupnici si vyberte dle své letory), je určená především dětem, úplně těm nejmenším a nejužvatlanějším, jelikož má tytéž vlastnosti. Hlavním důvodem této fokusace na co možná nejnižší věk čtenáře je zvětšit návštěvnost Neviditelného čerta této skupinky obyvatel, jelikož se momentálně pohybuje kolem nuly, a v tomto případě se jednoznačně jedná o Kelvina. Čtenáři, kteří se dožili již poněkud vyššího věku, jenž však nepřekročil hranici sto (ne, ani Celsius či Fahrenheit v tom nejede) si však též mohou přijít na své, když se budou dostatečně soustředit a z pohádky vypreparují představu (po(na)učení), kterak s nosnou myšlenkou pohádky naložit, když překročí stovku (ani Réaumur v tom nejede). Takže konec žvatlání, dudlík (je povoleno nahradit ho cigárem či hrdlem lahve kvalitního pití) do pusy a jdeme na to.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Za okny leporelo (Vlakem)

rubrika: Povídání


Čas od času se vyplatí opustit rodný gauč a vydat se na cestu vlakem. Když se poštěstí, že spolucestující nebude upovídaný a nebude bez ustání poplácávat nechutně chlemtavé obrovské psisko, krásně si cestou uspořádáte myšlenky a pokocháte se ubíhající krajinou, neboť česká krajina je pokaždé jinak členitá a barevná. Po takových pěti letech na cestách zvládnete i otevírání vagonových dveří s tím prokletým kormidlem, původně jistě navrženým jako pomůcka k tréninku pravidelných návštěvníků posiloven. Bude-li vám štěstí přát až do cílové stanice, vystoupíte na peron a nebudete muset skákat z průměrné výšky 150 cm, nejlépe do rozbředlého sněhu. (Jedinou výhodou takového dopadu je pak hladký dojezd k nádražní restauraci.)

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 4         


Z ráje do pekla

rubrika: Pel-mel


Moje předkládaná úvaha se vám může zdát poněkud zmatečná. Přiznávám, že občas pociťuji v duši zmatek, ale kontrolu nad jeho neutralizací stále ještě držím. Jak dlouho? Netuším. Vůkol mimo mou duši se však odehrává ještě větší a šílenější zmatek, takže vzhledem k tomu, že nejsem Bůh, tudíž dokonalý, střípky z vnějšího zmatku občas pronikají do mé duše. Naše civilizace se díky úžasným vědeckotechnickým prostředkům nachází v ráji překypujícím bohatstvím a neuvěřitelnými možnostmi seberealizace. I přesto je pozoruhodné, že značná část občanů Země i nadále tone v bídě. Ne až tak zoufalé jako třeba před sto padesáti lety – kupříkladu mnozí běženci před válkou a hladem zaplavující Evropu jsou vybaveni kvalitními mobily a dostatečným balíkem peněz pro pašeráky – ale jsou země, jimž se zpravidla říká „rozvojové“, kde to opravdu vypadá dost ošklivě. Zdroj té ošklivosti je poněkud diskutabilní. V porovnání se situací před sto padesáti lety však globálně žijeme v neutuchajícím blahobytu. Proč z tohoto ráje míříme rázným krokem do pekla? Na nejrůznější projevy a možné příčiny tohoto sebedestrukčního úpadku jsem tady už mnohokráte upozorňoval; kupříkladu v sérii Šílenství doby či Totální světovládě. Tyto postřehy, úvahy a dedukce byly inspirovány mými vlastními zážitky a výsledky pozorování. K sepsání předkládané úvahy jsem však dostal podnět zvenčí.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Andělé jsou s námi

rubrika: Pel-mel


Koncem září, když jsme se začali kochat babím létem, se Neviditelný čert začal kochat anděly. Zcela viditelně především v Babím létě padlých andělů a Andělíkovi rozkochaném, nastíněně v Podzimní samotě, v podpalubí pak do té či oné, někdy až téměř neviditelné míry. Knížka, kterou jsem zde uvedl v příspěvku Synchronicita v moderním pojetí, má anděly též ve svém repertoáru. Nacházejí se v kapitole číslo deset Polibek anděla, z níž vás v tomto příspěvku oblažím několika místy lehce slohově (stylisticky) poupravenými citacemi:

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


«     1    2   »