Archiv - Prosinec 2018


« strana 1 »

Veverka

rubrika: Pel-mel


Už jste někdy viděli běhat veverku v bubnu? Veverka běží jak o závod, buben se pod ní točí furt dokola a ona de facto urputně běží stále na stejném místě. Není to nic až tak mimořádného – jsou běhavé pásy, po kterých nacvičujete běh, aniž byste museli někam běžet – zkrátka tělocvičný nástroj, který vám umožňuje masírovat běhavé svaly, a též i snížit svoji nadváhu nakupenou v důsledku konzumace obrovských balíků potravy, které si nedokážete odepřít. Jenže veverka v bubnu po ničem takovém netouží. Chce někam doběhnout, jenže jí někdo strčil do bubnu, třeba aby se pobavil pohledem na tu šaškárnu, takže nikam nedoběhne, ačkoli nožkama neustále kmitá. A to je základ mého druhého prosincového krátkého zamyšlení.

 

Lucifer


V poslední době jsem si, ačkoli velmi pozvolna, začal připadat jako běžící veverka v bubnu. Pokouším se neustále někam doběhnout, a když aktuální doběh začnu rekapitulovat, s hrůzostrašným pocitem si náhle uvědomím, že jsem nedoběhl vůbec nikam. „Jak je to možné?“ ptám se sám sebe. Vždyť jsem kmital nohama, seč mi síly stačily. Dokonce až tak moc, že jsem upadal do hlubokého spánku. A když jsem se z něho probudil, zjistil jsem, že jsem stále na stejném místě, ze kterého jsem vyběhl. Nic se nezměnilo, jen nohy jsem měl unavené.

 

Rozhodl jsem se, že se nad tímto stavem běhavé nehybnosti musím konečně hluboce zamyslet. První, co mě napadlo, byla myšlenka, že mě někdo strčil do rotujícího bubnu jako veverku. Dokonce jsem dospíval k závěru, že tím bubnem rozmlátím hlavu onoho nechutného vtipálka. Pak mě ale jednou po požití silnější dávky resveratrolu napadlo, že tím vtipálkem bych mohl být já sám.

 

Když jsem se druhého dne po této resveratrolem indukované duševní menopauze probudil, rozhodl jsem se svůj tak pracně vybudovaný buben roztřískat na cimpr campr. Jelikož ten buben byl dřevěný, tak jak jsem do něj mlátil olověným kladivem, zadřel jsem si do svých ručiček nejednu třísku. To mi ale vůbec nevadilo, tříska sem, tříska tam – koneckonců když se kácí les, lítají kolem třísky. Důležité bylo, že moje nohy už věděly, kterým směrem mají kmitat.

 

Člověk si občas myslí, že mu jiní lidé neustále kladou pasti. Ano, stává se to. Z lidí se někdy stávají pastičkáři, poněvadž nenašli jiný způsob, jak si s nějakým jiným člověkem poradit. Jenže ty největší pasti, které jsou nám kladeny, jsou zpravidla zbudované námi samotnými. A někdy trvá hodně dlouho, než si tento fakt uvědomíme.

 

I nadále chci zůstat veverkou, protože louskat oříšky poznání mě docela baví, ale bez bubnu – bez svého vlastního bubnu. Vím, že občas někdo po mně jde, ale už navždy odmítám jít sám po sobě.

 


komentářů: 1         


Fontána

rubrika: Pel-mel


Je poslední a dvanáctý měsíc tohoto roku, kterému se v českém jazyce říká Prosinec. Původ tohoto názvu jsem už tady někdy osvětloval, ale dolovat to z Archivu mě ani náhodou nenapadne. Buď si to vydolujte sami, nebo navštivte tetičku Wikipedii – tam to máte s prasetem i problesknutím. Tento měsíc, protože reprezentuje jakousi konečnou celého roku, ačkoli v podstatě přírodní je to vlastně nesmysl, hodlám na Neviditelném čertovi prezentovat v podobě krátkých zamyšlení, která si povětšinou vycucám z prstu, jenž se v poslední třetině prosince změní na vánoční stromeček a nablýskané šupiny z kapra, což je ryba, kterou povětšinou nejím, ale když budu mít cestu do Třeboně, tak si ho tam třeba odchytím a vypustím do Vltavy poblíž Karlova mostu, abych si s ním na konci prosince ve spolupráci se Silvestrem připil na zdraví, na konec tohoto a na začátek tamtoho roku, čímž veškerý smysl všech nesmyslů utratím na stojáka v nejbližším baru Zapomnění, abych se znovu rozpomněl, proč tady vlastně jsem, ačkoli bez třpytících se šupin otřískaných let předchozích. 

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 15         


Patend na absolutní jistotu

rubrika: Pel-mel


Po předchozím patendu na rozum v podobě sebevražedného konečného řešení za zvuků ponuré cikánské melodie Smutná neděle přicházím konečně s patendem, kterým se zabývá první kapitola zdrojové knížky od Paula Watzlawicka. Je o tom, jak člověk, který žil vcelku šťastně a spokojeně, započal pojednou dumat nad tím, zda existují nějaká pravidla, na jejichž základě by mu svět mohl poskytovat absolutní jistotu. Ačkoli až do tohoto okamžiku žil v jakési přirozené jistotě, někdy až naivně dětské, tak ve chvíli, kdy ji cílevědomě začal hledat, začal ji ztrácet. Důvod, proč jsem z výčtu Watzlawickových patendů až dosud vynechával hned ten první, spočívá v tom, že jsem se v tom tak trochu našel. Takže jsem tento patend na rozum, jak mám v podobných případech či situacích ve zvyku, zasklil do sklepa nevědomí. Jenže to skončilo v podvědomí, nenápadně dozrávalo a až teprve teď to konečně dorazilo do plného vědomí.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


Můj Viditelný čert

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


K započetí prvního čistě prosincového týdne bych vás chtěl seznámit se svým Viditelným čertem. S tím čertem, kterého tady už dobře znáte, avšak toto seznámení bude mnohem bližší, soukromější, osobnější a intimnější. A bacha! Je totiž plyšový.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Lapidárium (speleologické)

rubrika: Poetický koutek


Původně jsem chtěl napsat báseň, která se náhodně skládá téměř ze všeho, co je v podstatě o ničem, do níž bych nenápadně zabudoval střípek téměř ničeho, co je v podstatě o všem. Nakonec jsem však pod tlakem básnického vyhoření od tohoto projektu ustoupil a rozhodl se učinit nápadný krok stranou do předem připravených pozic, o nichž jsem ještě včera vůbec nic netušil.

 

Lucifer


Jestli si někdo myslí, že napsat něco, co je naprosto nezajímavé, čemuž chybí jakákoli alespoň někým uchopitelná myšlenka, a přitom jakéhokoli čtenáře přinutit, aby z textu nedokázal odvrátit svůj zrak za účelem dosažení bezpříkladného kulturního orgasmu, je obdivuhodně náročnou literární kvintesencí, tak ho musím upozornit, že není, jelikož kupříkladu reklamní agentury dokážou téměř jakéhokoli člověka k tomu dokopat naprosto dementním způsobem.

 

Není nicméně v mém zájmu klesnout až na tu nejnižší úroveň, poněvadž si myslím, i při započtení veškeré své takřka nadlidské skromnosti, jsem schopen dosáhnout o jednu či dvě kapky vyšší úrovně, takže vás jistě nepřekvapí, že moje lapidárně předkládaná úvaha bohatstvím konzumní masturbace ani v tom nejmenším smyslu slova neoplývá, jelikož kupříkladu má slovní zásoba je nadmíru obsažnější, než čím vším vás mohou vší silou oblažit reklamní agentury, včetně politických adolescentů kypících přestárlými rysy v nanicovatém parlamentu.

 

Každého čtenáře mého literárně kvintesenčního textu musím nicméně varovat, že pokud i nadále odmítne odtrhnout z něho zraky, natožpak pokusit se s jeho pomocí ze svého nitra, jak nahoře, tak dole, vyexportovat neutuchající orgastickou levitaci, může dojít, v závislosti na jeho momentálním duševním, ale i tělesném stavu, k jeho nezvládnutelné defekaci, která mívá zpravidla za následek cílevědomou degradaci jeho septiku, jakož i nenapravitelné narušení zraku, sluchu, čichu, hmatu a paranormálních schopností vnímat radosti kulinárně opulentního světa.

 

Těm, kteří ani přes mé kontemplativní varování i nadále neodlepili zrak od dále se rozvíjejícího textu, jehož podstata je v prenatálním pučení všeho z ničeho až k absolutnímu zničení všeho v postkoitální resublimaci de facto téhož, mohu nyní zcela kognitivně naservírovat finálně korpuskulární dekapitaci čehokoli, co v životě viděli i neviděli, čím se kdy zabývali i nezabývali, jelikož tímto způsobem jsem latentně uchopen naplnit jakoukoli číši, i takovou, kterou spatřili jenom ve snu nebo v posttraumatickém dramatu literárně adorujících deodorantů:

 

Neproniknutelná

 

Když končilo léto

A začínal podzim

Potkal jsem jednu ženu

Která projevila zájem

Proniknout do mé duše

 

Řekl jsem jí

Klidně si to vyzkoušej

Do mé duše zatím

Ještě nepronikl nikdo

Ani já sám

 

Řekla mi

Já ti zase předávám své tělo

Zkus do něho proniknout

Ještě se to nikomu nepodařilo

Ani mně samotné

 

Řekl jsem jí

Asi to bude tím

Že jsme příliš samotní

Možná bychom si mohli vyměnit

Naše duše a těla

 

Řekla mi

Asi spíš myslíš propojit

Zaměnit jedno za druhé

A vytvořit něco třetího

Co už by nebylo samotné

 

Řekl jsem jí

Dávám ti svoje tělo bez duše

Je takto snadno proniknutelné

Každému se to podařilo

Ale ty nejspíš nemáš čím

 

Řekla mi

Dávám ti svoji duši bez těla

Je takto snadno proniknutelná

Každému se to podařilo

Ale ty nejspíš nemáš čím

 

Když končil podzim

A začínala zima

Stali jsme se mužem a ženou

Bez duše a bez těla

Proniknout však už nebylo do čeho

 

Ani speleologicky

 


komentářů: 9         


«     1     »