Populárně naučný koutek


« strana 1 »

Sebevědomý outsider (Benoît B. Mandelbrot, „otec fraktálů“)


Michael Frame, profesor matematiky na Yaleově univerzitě, cituje v doslovu knihy Fraktalista (Rebelem ve vědě) slova jejího autora, Benoîta B. Mandelbrota: Najdi si něco, co budeš milovat, a následuj to celým srdcem. To, za čím jdeš, možná zpočátku nedává smysl, pokud však vytrváš, najdeš to – a v té chvíli se probudíš. To, co najdeš, je jen tvoje, ale ať najde každý z nás cokoli, obohatí to všechny... Nekonečné divy pramení z jednoduchých pravidel, která se donekonečna opakují.“

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 15         


Fyzikální modelování reality - Úvod


Možná jste si všimli, že Populárně naučný koutek, který je v seznamu témat zařazen hned na druhém místě, je v poslední době poněkud zanedbáván. Není to tím, že bych neměl k dispozici nějaká témata, ale někdy v první polovině minulého roku jsem se jaksi zašprajcoval. Začaly se mi kupit knížky s podivuhodnými interpretacemi dvou úhelných kamenů moderní fyziky: kvantové mechaniky a teorie relativity. A tak jsem se rozhodl, že všechno, co jsem na toto téma tady různým způsobem vypouštěl již několik let, skloubím do jednoho všeobjímajícího pojednání, k němuž připojím své aktuální závěry. Příprava spočívala v tom, že jsem převážně při jízdě metrem plnil papírky poznámkami k jednotlivým knížkám, rozvíjel je ve vlastních úvahách atd. Už to trvá dost dlouho a finální ucelené pojednání je stále v nedohlednu. Takže jinak. Rozhodl jsem se místo jednoho uceleného pojednání začít vše nahromaděné vypouštět postupně v neucelených balíčcích, jejichž systematičnost by však měla narůstat. Na úvod toho mnoho nečekejte, ale startovní výstřel jsem musel učinit, jinak by ty popsané papírky úplně vybledly a mé odhodlání své pojednání završit vyvanulo do ztracena.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Zmanipulovaný systém odměňování v lidském mozku


Přicházím s posledním letošním pondělním vizionářským rozjímáním. V předchozím s názvem Internetová manipulace a kyberzločin jsem naznačil, že s pomocí nejnovějšího Spitzerova Zdroje rozeberu příčinu toho, proč lidé na internetových sítích o sobě dobrovolně vydávají všechny možné informace. Důvod je prostý. Systém odměňování v jejich mozku se nedokázal adaptovat na novodobý způsob, jak být zneužíván ku prospěchu ziskuchtivých manipulantů. K této problematice se jistě ještě vrátím napřesrok; po zbytek tohoto roku se však zde budu věnovat nejspíš zcela jiným věcem. Jakým? Uvidíme.devil

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Pořád na začátku… (Několik poznámek o knize Stevena Weinberga Jak vyložit svět)


Fyzik Eric Betzig prolomil hranici viditelnosti v miniaturním světě. Za sestavení mikroskopu s extrémně vysokým rozlišením obdržel se svými dvěma kolegy Nobelovu cenu – za chemii.

V televizním pořadu Hyde Park Civilizace vyslovil několik názorů, u vědce ne úplně běžných. Především to, že sám sebe považuje spíš za vynálezce, že ve vědecké práci je naprostou nutností znalost potřeb koncového uživatele, protože nové teorie a nové technologie bez praktického použití nejsou k ničemu. Podle Betziga musí akademik dobře vědět, co požaduje průmysl i obchod. Vědecké konference by měly plnit v první řadě právě tento účel. Dále konstatuje jako samozřejmé, že většina času věnovaného vědecké práci je časem selhání. On sám ztratil 8 let života usilovné, houževnaté práce vymýšlením přístroje, který se ukázal být nerealizovatelný.

O to pozoruhodnější pak je, že při práci na převratném mikroskopu PALM prý ani on, ani jeho kolega neznali cíl, byli prostě zvědaví, „co to udělá“. Myšlenka, z níž vycházeli, se jim zdála natolik jednoduchá, že nechápali, jak to, že nikoho nenapadla dřív. A další „samozřejmost“ z pohledu vědce: na realizaci jednoduché myšlenky pracovali 6 měsíců, dvacet hodin denně.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 7         


Člověk Nikola Tesla (Povídání)


Nikola Tesla je natolik přitažlivou osobností, že se stal kultovní postavou mnohých zájmových společností i předobrazem knižních a filmových hrdinů. (Na stránkách tohoto blogu se objevuje pošesté.) Roku 1957 se v New Yorku konalo shromáždění zastánců teorie, podle níž byl Srb Nikola Tesla jako nemluvně přenesen do balkánských hor z Venuše. S touto teorií přišla Margaret Stormová, již inspirovalo to, že Tesla vůbec nepochyboval o existenci Marťanů. Stormová prosazovala myšlenku, že Tesla stojí na počátku nového lidského druhu, že je avatárem, zárodečným člověkem. Stormovou podporoval jistý elektrotechnik, který vydal knihu o kosmických cestách, jež absolvoval právě s Teslou. A jak je, nejen v Americe, zvykem věřit, i Nikola Tesla prý žil mnohem déle, než se oficiálně uvádí.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 8         


Co je vesmír?


Jak jsem naznačil v Nesmrtelnosti, mám rozečtenou populárně naučnou knížku Kosmické rozhovory – o povaze vesmíru a pátrání po skutečnosti, jejímž autorem coby dirigentem je americký astronom Stephan Martin. Dirigentem proto, že se jedná o soubor rozhovorů, které vedl a shromáždil s osmnácti zajímavými vědci, filosofy, duchovními učiteli a globálními kulturními aktivisty na téma týkajícího se podstaty a smyslu vesmíru. V onom naznačení jsem oznámil, že se s některými myšlenkami obsaženými ve „vesmírných rozhovorech“ s vámi podělím a popřípadě oglosuji. Je tam toho hodně a má to velmi široký záběr. Předem oznamuji, že ne se vším, co jsem již stihl přečíst, do té či oné míry souhlasím. Koneckonců i já mohu mít jiný úhel pohledu. Pro začátek předkládám něco z úvodu autora této knížky.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Jsme ve vesmíru sami? II


Jak bylo řečeno v první části: základními stavebními strukturami všech živých organismů jsou bílkoviny a genetický kód k jejich tvorbě z aminokyselin je zašifrován v DNA a RNA. Molekuly, z nichž se mohou tvořit aminokyseliny, jsou ve vesmíru zcela běžné, přičemž je tato tvorba z termodynamického hlediska zcela průchozí. To však neplatí o tvorbě bílkovin z aminokyselin. Pokud by to probíhalo jenom náhodným promícháváním aminokyselin, tak fakt, že tady jsme, je něco jako výhra v absolutně nepříznivé loterii, a pravděpodobnost, že by se to ve vesmíru mohlo opakovat alespoň ještě jednou, je prakticky nulová. Paul Davies, jakož i řada dalších vědátorů, se však domnívá, že život, seskupení aminokyselin v bílkoviny, vzniká v důsledku samoorganizace. Tato představa vede k závěru, že vesmír nejspíš kypí životem, přičemž se dá předpokládat, že některý z nich má šanci dospět až ke vzniku inteligentních bytostí, což ze statistického hlediska znamená, že i při velmi malé pravděpodobnosti může být náš vesmír okupován značným počtem mimozemských civilizací. Kde tedy všichni jsou?

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Jsme ve vesmíru sami? I


Vracím se ke knížce od Paula Daviese, která se zaobírá šesti velkými vědeckými otázkami. Započal jsem poslední, šestou, v podobě Kosmických motýlů, tedy de facto chaosem. Nyní přicházím se druhou a třetí, které se týkají podstaty života. Druhá se nazývá „Hledání ráje“ a třetí „Jsme ve vesmíru sami?“. Původně jsem měl v úmyslu zaměřit se pouze na třetí otázku, jelikož už tady byla mnohokráte probírána, přičemž odpovědi se zpravidla štosují do dvou extrémů. Jeden míří k našemu nezpochybnitelnému osamění, zatímco druhý k rovněž nezpochybnitelnému osídlení vesmíru nespočetným množstvím různých civilizací. Postupně jsem ale došel k závěru, že k tomuto tématu je třeba v podobě úvodu vyňat něco z druhé otázky. Jak jsem tak vyjímal, vyjímal a vyjímal, s pocitem že to či ono bych neměl nevyjmout, tak se mi ten úvod rozrostl až do samostatného příspěvku. Vzhledem k tomu, že obě otázky spolu velmi souvisí, předkládám tu druhou jako první část té třetí.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Kosmičtí motýli


V krátké reportáži o tom, jak jsem na Vyšehradě potkal Paula Daviese, jsem slíbil, že z knížky o dalších velkých otázkách týkajících se našeho všeobjímajícího vesmíru včetně nás, která mě k tomuto setkání navigovala, nejdříve vypustím otázku číslo šest, tedy tu poslední. Nehodlám to nijak oddalovat, takže ji tady hned máte. V následujících řádcích pod perexem předkládám jakýsi výtažek z příslušného rozhovoru Paula Daviese s Phillipem Adamsem. Obsahuje pouze Daviesovy reakce na Adamsovy nahrávky. Záležitost, kterou oba pánové v poklidném rozhovoru rozebírají, se týká neklidného chaosu, jenž se dá poetickým způsobem zpodobnit máváním křídel kosmických motýlů, ačkoli i nadále v sobě zachovává určitý, i když ne až tak deterministický řád.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 23         


Revoluce RNA


Deoxyribonukleová kyselina (DNA) byla až donedávna považována za královnu nukleových kyselin, jelikož jsou z ní vytvořeny geny, kódovaná řeč, kterou je napsán manuál života. Ribonukleová kyselina (RNA) byla povětšinou považována za sluhu DNA. Je to signální látka, jež vyřizuje buněčné pochůzky pro svého pána, sluha a nosič, který shromažďuje aminokyseliny, aby DNA mohla najít své vyjádření v proteinu. Jenže mikrobiologové a genetici se poznenáhlu dopracovali k úžasnému zjištění, že RNA není jen jakýmsi poskokem DNA, ale něčím mnohem více.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  30  31  32  33  34   »