Pel-mel


« strana 1 »

Za rohem


Jak je pohodlné přistupovat k životu v duchu známého rčení Co oči nevidí, to srdce nebolí! Nedívej se, pošeptá nám někdy samotný pud sebezáchovy, a našeptává nám to klidně jak v našem soukromí, tak když jsme na veřejnosti. Život sám nás učí vybíravosti (výběrovosti) a paměť nejspolehlivěji uchová právě to, co uchovat chceme. A pokud zatoužíme pobýt v pekle, vytáhneme ze skladiště starých křivd tu obzvlášť oblíbenou a kocháme se utrpením, které nám způsobil vždycky – ten druhý! Oblíbenou kratochvílí je pak také hýčkání skutečných i domnělých vlastních vin.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 20         


Stát se mudrcem, tichým pozorovatelem a být pořád přirozený


Milí studenti Univerzity pokročilých kočičích studií, dnešní přednáška, která volně navazuje na tu předchozí, se týká tří důležitých duševních schopností, jichž nedosáhnete monotónním biflováním nic neříkajících traktátů přestárlých akademiků, ale upřímným pohledem do kočičích očí: Pokuste se zmoudřet dříve, než bude pozdě; pozorujte svět kolem sebe bez zbytečných keců; suverénně si stůjte za svou přirozeností.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 27         


Jára to nebyl (E. E. Kisch: Staří páni)


Když onemocní významná osobnost, zvláště pak panovník (volený jako nevolený), už se v novinách chystají nekrology. Kisch vzpomíná, jak měl potomek rodu Voků z Rožmberka, sám rytíř, za úkol shánět pro noviny ty nejbanálnější zprávy. Navíc musel hlídat, kdy zemře někdo, o kom stojí za to se v tisku zmínit. Tak svého času chodil každý večer vztekle a s nerytířskými kletbami zjišťovat, jestli už zemřel nemocný Svatopluk Čech. Někdy ten nejprůměrnější politik překvapí nečekaně vytříbeným vystoupením. Kdopak mu to asi napsal, napadne nejednoho z nás. Za monarchie v Čechách vycházely dvoje německy psané noviny určené německy mluvícímu českému obyvatelstvu. Jedny vydávali Němci (Bohemia), druhé Češi (Politik - Union). V Unionu pracoval autor slavného císařova provolání z roku 1914. Jak jen trochu mohl, tak se, zcela anonymní, snažil svými projevy ovlivňovat události… O tom vypráví druhá část dnešního příspěvku. První dokládá, že novinář se často vyjadřuje i k tomu, o čem neví vůbec nic.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 19         


Franz baron von Trenck, rabující psychopat a jeho panduři


Zpět k psychopatům z knížky bratrů Honzáků, z níž se zde naposledy probírala kreativita v souvislosti s patologickým lhaním. Řeč bude o jednom z historických psychopatů zmíněných ve druhém oddílu knížky, jehož převážnou část měl na starost František Honzák: Franz von Trenck byl nespoutaný živel s vysokou vzdělaností a tělesnou výškou. Kromě toho, že ovládal sedm jazyků a už od malička se jako pozorovatel účastnil vojenských tažení, měl ještě jednu vlastnost, která je charakteristická pro psychopaty – absenci prožitku strachu. Ta se projevovala nejen tím, že neustále přicházel do těžkých sporů, obzvláště s autoritami, ale také tím, že sestavil „soukromou armádu“ z tzv. pandurů, kteří vynikali neobyčejnou statečností a krutostí.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 14         


O národnosti a o hlouposti (Z Tržiště senzací)


Být ideálním novinářem podle představy Egona Erwina Kische (1885-1948) znamená nic nehájit, nic neospravedlňovat, nezaujímat stanovisko. Pokud ale novinářem není naprostý cynik, musí se smířit s tím, že bude mít ke kischovskému ideálu daleko. Přitom Kisch rozhodně nebyl člověk bez názoru: bůhvíproč vstoupil do komunistických stran hned v několika zemích, roku 1939 pak musel jako Žid opustit Československou republiku a proslulé Tržiště senzací vydal roku 1942 v Mexiku. Za hranicemi se podílel na protihitlerovských protestech, zatímco několik jeho příbuzných skončilo v koncentráku. Vtírá se otázka, kudy by se ubírala Kischova novinářská cesta dlážděná maximální možnou objektivitou, kdyby nezemřel v březnu roku 1948, tedy záhy po slavném 25. únoru… Jako mladíček se z odstupu bavil situací v některých novinách: v Jablonci nad Nisou šéfredaktor místních novin z čiré lenosti otiskl dva dny po sobě stejný úvodník, s poukazem na to, že si jej čtenáři znovu vyžádali. Nebylo by to někdy lepší? A všimli bychom si toho vůbec?

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 31         


Umět užívat si života a nacházet svůj vnitřní klid


Předchozí lekce z kočičí učebnice se zabývala charismatem. Název příspěvku zcela jasně naznačuje, čemu bude věnována tato lekce. Takže si ji užívejte plnými doušky a pokud dosáhnete vysoké hladiny vnitřního klidu, můžete si otevřít láhev lahodného vína (abstinenti třeba krabici lahodného mléka) a připít si na zdraví, nejen tělesné, ale, a to především, duševní.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 64         


Postmoderní materiálně technicky orientovaná společnost (Infantilní)


Den předtím, než mi Stella poslala svůj příspěvek V novém roce (Co zbylo po svátcích), jsem si z prodejny knihkupectví KOSMAS přinesl knížku, kterou sepsali Josef Šmajs, Ivan Klíma a Václav Cílek. Má tři části, pod každou z nich je podepsán jeden ze zmíněných autorů v uvedeném pořadí. Na konci je pak ještě dovětek (Nájemní smlouva se Zemí) od Josefa Šmajse. Pozoruhodné a svým způsobem synchronicitní je, že se knížka zabývá problematikou, kterou nakousla Stella ve svém příspěvku a která pak byla podrobněji rozvíjena v diskusi. Během dvou dní jsem toto dílko prošel velmi rychlou četbou, a když mě něco zaujalo, podtrhl jsem si tužkou příslušný text a zaznamenal stránku, na níž se nachází. Je evidentní, že při tak rychlém průletu knížkou mi mohlo leccos podobně zajímavého uniknout, takže níže uvedené výtažky jsou tak trochu nahodilým až chaotickým leporelem. Na závěr přikládám svůj první lehce upravený komentář pod Stelliným povídáním.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 46         


Mít charisma jako kočka


V nedávném příspěvku Stanu se kočkou jsem oznámil, že to s prohlášením v jeho názvu myslím vážně. Podnětem k tomu mi bylo seznámení s knižním návodem k dosažení tohoto cíle a zároveň i některé poznatky získané letmým prolistováním knížky, které ve mně vyvolaly pocit déjà vu, totiž že jsem k tomuto cíli už byl víceméně odedávna navigován. Pro konec tohoto týdne jsem vybral jednu z prvních lekcí kočičí učebnice, která se týká charismatu. Jedno z lidových rčení praví, že prázdné sudy nejvíc duní. Pokud jste přesvědčeni, že nejste prázdným sudem, nepokoušejte se ho napodobovat. Žádný respekt natožpak charisma tím nezískáte. Budete jen otravným způsobem dunět.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 34         


Jsem přecitlivělý, ale léčím se


Po dlouhá léta ba skoro až desetiletí jsem byl pyšný na to, že mám skvělý pozorovací talent, který jsem neustále vypilovával. Nemyslím tím, že bych se paranoicky neustále rozhlížel na všechny strany, co se kolem mne šustne. Ten monitoring běží tak nějak na pozadí, ačkoli občas zbystřím pozornost, někdy pod vlivem podnětu z podvědomí, někdy ale též cílevědomě, jelikož se potřebuji zorientovat. V podstatě to není nic mimořádného, každý mentálně vyspělý jedinec, jemuž realita neuniká, takto jedná. Troufám si nicméně tvrdit, že drtivá většina těchto jedinců zdaleka nedosahuje tak vysokého stupně pozorovatelské citlivosti jako já. A k tomu ještě patří bleskurychlá analýza a vyhodnocení povětšinou podvědomě zaznamenaných neobvyklých úkazů, procesů či předmětů.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 19         


Kreativita a patologické lhaní


Jedno lidové přísloví praví, že lež má krátké nohy a daleko nedojde. U běžné lži je to samozřejmě pravda, ovšem když je lež podložena dostatečnou kreativitou, jako byste ty krátké nohy obuli do sedmimílových bot. A právě tomuto efektu se věnuje Radkin Honzák v jedné kapitole prvního oddílu knihy, z níž jsem tady posledně citoval Narcistickou poruchu osobnosti.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 48         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  102  103  104  105  106   »