Pel-mel


« strana 1 »

Europeana (Opsáno od Patrika Ouředníka)


Dovedu si představit, že spisovatel, který chce popsat (ještě daleko spíš vyjádřit) rozkmitané dvacáté století, dlouho přemýšlí, jak a kde a čím začít. Takové přemítání je asi jako volba mezi okamžitým pohledem do zrcadla a mezi podobiznou vnucenou nám malířem jednou provždy. Patrik Ouředník zvolil cestu, která dojem neukončenosti a roztříštěnosti poslední dějinné etapy umocňuje tím, že předkládá proud faktů, epizod, kuriózních detailů i fragmenty filozofických esejů. V knize nazvané románem je všechno a ty, čtenáři, buď pro jednou zase aktivní a věz, že se ti zde nenabízí kniha v prášku (zalít vodou, zkonzumovat). I potřebná míra absurdity, i grotesknost, i tragédie, i pohled pozorovatele jako pohled staříků posedávajících na lavičce, staříků už nezúčastněných, jen přebírajících minulost jako hrách, jako korálky růžence, jako dílky skládačky – podle toho, kým a čím který z nich byl. Oni přesně nevědí, oni jen říkají: A filozofové říkali. V takové knize jako je Europeana, je všeho moc, protože informacemi se každý člověk, který to připustí, až dusí, a teď se v tom vyznej. Ale i tento film jednou skončí a střih, a bez ohledu na cokoli: jedeme dál.

 

Stella


Velkým zklamáním 20. století bylo, že povinná školní docházka a technický pokrok a vzdělanost a kultura nevedou k tomu, že by byl člověk lepší a lidštější, jak se tomu hodně věřilo v 19. století, a že spousta zabijáků a mučitelů a masových vrahů byli milovníci umění a poslouchali opery… A mezi filozofy se čím dál víc šířil názor, že dvacátým stoletím skončila éra humanismu a začíná nová, které říkali posthumanistická, protože nebylo ještě jasné, jak ji definovat. Historikové a filozofové říkali, že humanismus byla kultura písemnosti a že umožňoval spravovat společnost jako literární obec, a to že s nástupem rozhlasu po roce 1918 a televize po roce 1945 a technologickou revolucí osmdesátých a devadesátých let už není pravda. A poslední ránu humanismu že zasadila biotechnologie. A někteří říkali, že je to tak v pořádku, že humanismus byl veliký podvod v dějinách lidského myšlení a že za celá staletí nebyl s to člověka optimizovat. A biotechnologie že dává novou příležitost k optimizaci člověka, protože poprvé v dějinách lidstva je možno uvažovat o prenatální selekci. A že nejbližším úkolem pro budoucnost je nalézt odpovídající kód optimizace.

 

A jiní říkali, že to není pravda, že humanismus optimizoval člověka v tom smyslu, že ho učinil odpovědným za jeho činy, a to že byl veliký pokrok. Ale čím dál víc lidí mělo za to, že odpovědnost je překonaná a že ve skutečnosti ji už vytlačila výkonnost a účelnost. A nový člověk že nebude odpovědný, ale výkonný. A že výkonnost je v přirozeném řádu věcí, kdežto odpovědnost je humanistický výmysl a alibistická náhražka nevýkonnosti.

 

Po první světové válce se začaly stavět pomníky padlým, aby se na ně nezapomnělo. Historikové říkali, že pomníky padlým vojákům existovaly už před první světovou válkou, ale teprve ve dvacátých letech se v západní civilizaci staly univerzálně sdíleným symbolem paměti, a sochaři a kameníci byli rádi, že mají hodně zakázek… A v roce 1920 vymysleli Francouzi pomník neznámému vojínovi s věčným ohněm, který měl velký úspěch v Anglii a Belgii a Itálii a také v nových zemích, které ještě neměly dějiny, v Československu, v Jugoslávii atd.

 

…Historikové soudili, že ve dvacátém století došlo ve světě zhruba k šedesáti genocidám, ale ne všechny že vstoupily do dějinné paměti. Historikové říkali, že dějinná paměť není součástí historie a z historické sféry že paměť přešla do sféry psychologické a to že nastolilo nový režim paměti, kde už nejde o paměť události, ale o paměť paměti. A psychologizace paměti že v lidech vzbudila pocit, že musejí minulosti splácet nějaký dluh, ale nebylo jasné jaký a komu… A historikové říkali, že od tradičního chápání historie jako kontinuity paměti přešla západní společnost k pojetí paměti promítající se do diskontinuity historie. A jiní rabíni zase říkali, že Bůh se během holokaustu stáhl do ústraní… A jedna mladá Židovka přežila válku díky tomu, že vyhrávala na nástupišti v Dachau árie z Veselé vdovy na housle. A v roce 1917 psal jeden italský voják v dopise své sestře: Připadám si den ze dne pozitivnější.

 

K první genocidě ve dvacátém století došlo v Turecku v roce 1915… A Francouzi a Angličané a Rusové podali protestní nótu, ve které se poprvé v dějinách psalo o zločinu proti lidskosti… A v letech 1928 až 1949 deportovali Rusové šest milionů občanů podezřelé národnosti, Armény, a Tatary a Litevce a Estonce a Ukrajince a Poláky a Němce a Moldavany a Řeky a Korejce a Kalmyky a Kurdy a Inguše apod. A 30% z nich zahynulo po cestě a 20% zemřelo v následujícím roce. Komunisté později říkali, že nešlo o deportace, ale o optimizaci geografického prostoru a první krok k nové nadnárodní společnosti, ve které už nebude důležité, kde kdo žije, ale jak usilovně pracuje pro blaho všech… A v roce 1944 deportovali do Kazachstánu a Kyrgyzstánu 477 000 Čečenců v 12 525 dobytčích vagonech a 190 000 Čečenců zahynulo po cestě hlady a mrazem, a v roce 1999 vymysleli pro podezřelé Čečence zvláštní tábory, kterým se říkalo tábory přechodného vysídlení.

 

Cyklon B spadal svým složením do skupiny dezinfekčních látek a poprvé byl vyzkoušen v únoru roku 1940 v koncentračním táboře v Buchenwaldu na 250 romských dětech, které česká policie zadržela v Brně, a test prokázal, že je k danému účelu vhodnější než jiné plyny.

 

Konečné vítězství Německa:

 

A v roce 1918 vymysleli Němci dělo, které se jmenovalo Tlustá Berta a střílelo 128 kilometrů daleko, a v roce 1944 vymysleli řízenou střelu Vergeltungswaffe, která dosahovala rychlosti 5 800 km v hodině a měla rozhodnout o konečném vítězství Německa. A v roce 1947 vymysleli Američané nadzvukové letadlo a v roce 1957 vymysleli Rusové umělou družici a v roce 1961 vyslali do vesmíru prvního člověka a v roce 1969 vyslal Američané tři kosmonauty na Měsíc, a když první kosmonaut sestoupil po žebříku na měsíční povrch, řekl historickou větu: Je to malý krůček pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo. Hlavním inženýrem amerického kosmického programu byl bývalý plukovník zvláštních jednotek německé armády Schutzstaffeln, který v roce 1944 vymyslel řízenou střelu Vergeltungswaffe. Později se vedly spory o tom, jestli si kosmonaut historickou větu vymyslel sám, nebo jestli mu ji předem nevymyslel odborník pro styk s veřejností.

 

Řízená střela Vergeltungswaffe se vyráběla v koncentračním táboře v Doře, a 528 milionů televizních diváků sledovalo přistání na Měsíci v přímém přenosu a politikové a odborníci pro styk s veřejností říkali, že je to důležitý krok k všesvětové komunikaci a k naplnění hodnotnějších mezilidských vztahů.

 

A za druhé světové války přehodnotili fyzikové teorii relativity a matematikové vymysleli teorii informace, která byla novátorská tím, že ponechala stranou sémantické pole a pojala informaci jako něco, co nesouvisí s významem. A někteří matematikové a astrofyzikové říkali, že informace je jedním z konstitutivních prvků vesmíru a organizace vesmíru že je výslednicí konverzní relace mezi energií a informací na jedné straně a informací a hmotou na druhé. Filozofové říkali, že informace je pojem z filozofie a že jde o uložení jsoucna do formy a nějaký obsah se najde vždycky…

 

První světová válka byla národní a vlastenecká a lidé hodně věřili na patriotismus a národní duši a pomníky padlým vojákům a ještě dlouho po druhé světové válce, o které se říkalo, že byla válka civilizační, uvažovali lidé v pojmech národa spíš než civilizace, a každý národ měl svá specifika. A Angličané byli pragmatičtí a Angličanky měly velké nohy a Italky velká prsa a Italové byli bezstarostní a Němci dbali na hygienu a neměli smysl pro humor. A Irové byli věčně opilí a Skotové byli zdatní chodci a Francouzi byli arogantní a Řekové zakomplexovaní a Češi zbabělí a Poláci věčně opilí a Italové hluční a Bulhaři zaostalí a Španělé ponuří a Maďaři namyšlení. A sochaři a kameníci byli rádi, že mají hodně zakázek.

 

Ale s rozvojem spotřební společnosti a komunikačních prostředků se život lidí v Evropě postupně připodobňoval a někteří sociologové a historikové se domnívali, že uvažovat v pojmech národa je překonané, a říkali, že nejvýraznějším rysem vyspělé západní společnosti je kosmopolitismus a nic takového jako Němci nebo Rumuni nebo Švédové vlastně neexistuje, že jsou to jen sebeprojekce do společenských stereotypů a předsudků. Ale jiní sociologové s tím nesouhlasili a říkali, že s rozvojem spotřební společnosti a komunikačních prostředků lidé postupně ztratili většinu orientačních bodů a národní společenství že se paradoxně stalo důležitější než kdy předtím.

 

A stereotypy že jsou nutné pro uchování kolektivní a dějinné paměti, bez které by západní společnost ztratila svou kulturní jednotu, protože jednota nemůže být heterogenní. A kolektivní paměť že je kompromisní interakcí mezi minulostí a přítomností  A stereotypy a předsudky že mají tu výhodu, že stárnou pomaleji než dějiny a technologické novinky atd...

 

A v roce 1989 vymyslel jeden americký politolog teorii o konci dějin, podle které dějiny roku 1989 vlastně skončily, protože moderní věda a nové komunikační prostředky umožňují lidem žít v blahobytu a všeobecný blahobyt že je zárukou demokracie a ne naopak, jak si to kdysi mysleli osvícenci a humanisté. A občan že je vlastně spotřebitel a spotřebitel je také občan a všechny formy společnosti že se vyvíjejí k liberální demokracii a liberální demokracie zase povede k zániku všech autoritářských forem vlády a k politické a ekonomické svobodě a rovnosti a novému věku v lidských dějinách, který už ale nebude dějinný. Ale hodně lidí tu teorii neznalo a dál dělali dějiny, jako by se nechumelilo.

 

Stella:

 

A ono se chumelí pořád a pořád jedeme dál, jako by se nechumelilo. Europeana je jako přehlídka dějin z vláčku, který veze turisty a z kterého průvodce ukazuje vpravo vlevo a vypráví, co se kde semlelo. A vyprávění prokládá historkami pro zpestření… Skrytá ironie a nerozlišování monumentálního a nicotného – to je pro Ouředníkův text charakteristické. Protože spisovatel není soudce, aby rozhodl, co je důležité, a co nikoli. Vždyť se podívejme na zaslepenost některých teoretiků: jak mohou v marasmu současných událostí dělat závěry o všeobecném blahobytu, jak mohou ze svého zastíněného bezpečného dvorku vynášet soudy o směřování celosvětových dějin? Nelze hovořit o vítězícím kosmopolitismu a vítězící demokracii v době, kdy se v Maďarsku nálepkami označují domy Orbánových odpůrců, v době, kdy se jasně ukazuje, že se komunistická mentalita změnila v nacionalistickou (jak říká Drago Jančar), v době, kdy se i u nás obyčejná četba knih čím dál víc považuje za projev povýšenosti až blbosti, proti níž je nutné bojovat z pragmatických pozic… Že by na tom humanismu a jeho výzvě k osobní odpovědnosti přece jen něco bylo?

 

Europeana, nejpřekládanější česká kniha současnosti, vznikla v roce 2001, v roce, kdy byl zahájen program Wikipedie, kdy vypukla ve Velké Británii epidemie slintavky a kulhavky, kdy se odehrál útok na newyorská „dvojčata“, kdy začala válka v Afghánistánu, kdy zemřeli pilot Maresjev a zpěváci Gilbert Bécaud a George Harrison a byla vypuštěna družice Mars Odyssey, aby prozkoumala, jak je tomu s vodou na Marsu…

 

Jedeme.

 

Zdroj: Ouředník, Patrik: Europeana (Stručné dějiny dvacátého věku), Ladislav Horáček – Paseka, Praha a Litomyšl 2001


komentářů: 14         


Nemohu jinak (Nad Martinem Lutherem)


Také znáte lidi, kteří nepřemýšlejí o tom, jak by se nastalá situace mohla vyřešit, ale ze všeho nejdřív je zajímá, kdo za to může? Obvykle vyvolají hádku, z níž vyplyne, že oni jsou ti spravedliví, a kdybys neříkala tohle, tak já bych ne- tamto. Tak získají čas a hned jsou snáze z obliga a řešení ponechají těm druhým – těm viníkům. Hledání příčin katastrof ale není vždycky totožné s hledáním východiska k nápravě. V historickém měřítku se stalo zvykem svádět vinu za krizi současného světa (Kdy krize nebyla?) na protestantismus a na osvícenství. Docela pohodlné!

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 29         


Buďte více jako děti


Před pár dny jsem zcela omylem zakopl (ručně) v knihkupectví Kosmas, přesněji řečeno v jeho prodejně v butovické nákupní Galerii, o knížku, která hrdě nesla titul Zázraky na počkání. První věcí, která mě zaujala, byl fakt, že knížka se nacházela v regálu zlevněného zboží. V regálu, který jsem v posledních letech opomíjel, nad kterým jsem ohrnoval nos s tím, že pokud se knížka tváří, jako že ji nikdo nechce číst, tak bude asi nějakým zbytečným odpadem. To je samozřejmě nesmysl, jako dorůstající dítě jsem to věděl moc dobře, ale v posledních letech jsem to své dítě zazdil do temné věže ignorace. Ne úplně, občas jsem to rachitické dítě vyvenčil, jenže jeho podstata mi začala tak nějak unikat mezi prsty jako písek.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 26         


Žlutá růže a červený kabátek


Na přelomu května a června začíná vůbec nejlepší čas pro putování po českých a moravských krajích. Svěží zelená střídá žlutou, u trati se červená vlčí mák a matně se bělají bezinky. Doba školních výletů je tady. Z vesnice jsme jezdili do Prahy, kde jsme na vlastní oči mohli uvidět, o čem jsme se dosud jen učili: Hrad, Národní divadlo, pomalované domy! Ale zážitkem byla i samotná cesta úplně jinou krajinou, než byla naše a než všechny zestejněly.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 26         


Boží vůle: bludiště nebo cesta?


Stalo se mi včera, že jsem se rozhodl tak nějak ulítnout kamkoli a do čehokoli. Sedl jsem z prvního popudu na metro a vyjel do Zličína. Je tam několik nákupních center včetně hlavního stanu jménem Metropole. Po cestě, která trvala pár minut, jsem usoudil, že bych si v Metropoli mohl koupit kraťasy. Už nějaké mám, ale zásoba není nikdy od věci.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 16         


Internet věcí


Internet postupně pohlcuje věci kolem sebe včetně nás, a jeho cílem je pohltit úplně všechno a přeměnit v absolutní virtualitu. Internet nemyslí ani dobře, ani zle, prostě dělá co nejlépe to, k čemu byl předurčen. Jeho původní tvůrci to mysleli velmi dobře – stvořili nástroj, jenž může čím dál tím efektivnějším způsobem uspokojovat naše potřeby. Postupně tuto úžasnou příležitost začali využívat sekundární tvůrci či spíše manipulátoři, kteří vycítili, že tímto způsobem lze velice efektivně uspokojovat naše potřeby tak, aby to ještě efektivněji uspokojovalo jejich potřeby – potřeby absolutní vlády nejen nad námi, ale nad všemi věcmi. Ale i jim se to může jednoho dne vymknout z kontroly a sami se stanou stejnými oběťmi jako my. Stop-On.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 25         


Všudypřítomný dohled


Dnešní uklidňující příspěvek na prodloužený víkend je vcelku velmi prostý. Uchopil jsem obouručně jednu knížku, kterou jsem si koupil ve čtvrtek devátého května tohoto roku, když president popíjel stakany vodky na ambasádě našich osvoboditelů, a zakoukal se hned do její první kapitoly. Autora jsem tady už měl, zkuste si ho najít, i obsah první kapitoly jsem tady mnohokráte přetřásal. Ale jak se říká: opakování je matkou moudrosti (a zapomínání taťkou prostosti), tak já teď říkám, že všudypřítomný dohled je pro mnohé z nás naprosto nevyhnutelný. Jinak by mnozí z nás, čím dál ve větším počtu, nedokázali snad ani dýchat.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 23         


Kafilérie s. r. o.


Kafilérie je asanační podnik, ve kterém se neškodně odstraňují odpady živočišného původu (dnes označované jako vedlejší živočišné produkty, VŽP), jako např. zkažené maso, uhynulá zvířata a především pro lidskou výživu nevyužívané části zvířat porážených na jatkách.“

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 19         


Druhý máj


Byla pozdní noc či už vlastně ráno, započínal se druhý máj roku dva tisíce osmnáct. Vůbec se mi nechtělo spát, jelikož jsem toho naspal tolik, že jezero tklivé v křovinách stinných by mohlo akorát tak brnkat na šalmaj. Mně se však nechtělo brnkat, ačkoli kytaru mám naladěnou skvěle. Stojí teď v rohu místnosti, ve které se už po mnohokráte skvím s radostí bezelstnou a úsměvem dítěte, které se už po mnohokráte narodilo. Přemýšlím. Jestli se ptáte „o čem?“, tak odpovídám „o všem!“ O všem i o ničem přemýšlím, jelikož jsem byl kdoví kým či čím takto obdařen, za což nemohu vůbec nic než poděkovat.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 23         


Straším (Když už je těch čarodějnic)


Několikrát mi sama od sebe začala hrát televize. Nikdy, když jsem byla pryč. Proto jsem zprvu pochybovala o sobě, protože, jak jednou pěkně řekla Astra: „Lojza už šmajdá okolo“. Pak jsem se marně pokoušela dohodnout s naším domácnostním poltergeistem. Co mám ale v podobných situacích po ruce vždycky nejdřív, to je – strach. Bohužel. A strach má úžasnou schopnost sebeplození, sebezrození, sebemnožení vůbec, kynutí, kypění a přetékání. Nejdřív vyskočí z toho, co se nedá okamžitě vysvětlit, pak ho vystřídá strach z úpadku duševních schopností, potom se převrátí sám v sebe: ve strach ze strachu. Co udělám, když půjde do tuhého a já se budu bát tak, že nebudu schopna vůbec žádné akce? Jak je to se spouštěním (se) televize, to jsem si vyhledala. Běžná věc. Přesto není příjemné, když vás v noci probudí hovor z prázdného pokoje, o tanku s helikoptérou nemluvě.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 7         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  96  97  98  99  100   »