Vinárna U Čerta


« strana 1 »

Vzpomínka na Karla Kryla


Nevím proč mě ro napadlo zrovna teď, když jsou venku taková vedra, ale možná z úpalu či úžehu. Napadlo mě náhle vzpomenout si na Karla Kryla. Za hlubokého totáče jsem potajmu poslouchal jeho písničky, a ačkoli jsem totáč neměl rád, textům Krylových písniček jsem začal rozumět až mnohem později. Škoda že Karel Kryl odešel až tak brzy. Někdo takový tady chybí – a ačkoli se někteří snaží, neříkám, že špatně, takový náboj, jaký měl v sobě Kryl, nemá nikdo z nich.

 

Lucifer


Tenhle kratinký článek vkládám do Vinárny U Čerta. Kdyby tady Karel Kryl ještě byl, tak bych ho pozval právě tam. Na jednu či dvě skleničky vína – a bezpochyby s kytarou. A bezpochyby s jeho nezaměnitelnou, někdy až hodně drsnou, nicméně však naprosto vždy pravdomluvnou poezií.

 

V písni, kterou níže přikládám, se vyskytuje jméno Libuše. Evidentně je to ženské jméno. Dokonce v daném případě se jedná o jméno jedné ze tří dcer mýtického českého vojvody Kroka. Další dvě děvčata se jmenovala Kazi a Teta. O nich toho moc v mýtických spisech není – avšak Libuše se tam skví v celé své kráse. Byla to prý Libuše, která nechala odchytit někde na poli nedaleko Vyšehradu jakéhosi přitroublého oráče jménem Přemysl. Navzdory jeho orby si ho vzala za muže a patřičně ho zkultivovala, takže přemyslovský rod mohl začít pučet.

 

Jméno Libuše se mi strašně líbí. Ještě žádnou ženu tohoto jména jsem neměl čest poctít ve svém loži. Asi nejsem až tak dobrým Bivojem. Asi… co ještě nebylo, může se stát…

 


komentářů: 2         


Muchomůrky bílé z Mejlovy Garáže


Venku je strašně krásně, a tak jsem opět zabrousil do Vinárny U Čerta hned poté, co jsem se vrátil z lesa. Je to takový lesopark na území Košíř a Motola (kde se narodil můj mladší syn), který má na jedné straně pod sebou Nové Butovice. Tam bydlím, takže jsem až tak daleko nemusel jít…

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Sympatie pro Neviditelného čerta


Až si pustíte úplně dole uvedené Valící se Kameny, tak vám možná částečně dojde, komu je tenhle kratinký příspěvek, který umisťuji ro rubriky Vinárna U Čerta, určen. Říkám částečně, jelikož obecně je určen prakticky komukoli. Takže: Nice to meet you.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 17         


Malá povelikonoční dekompozice


Prožil jsem velmi zajímavé Velikonoce. Aniž bych si to přál či pohříchu přímo plánoval, tak jsem si vlastně prošel trnovou cestu slovutného mesiáše Ježíše Krista. O Velkém pátku jsem se díky psychosomatickým kotrmelcům nechal sám sebe ukřižovat. Prakticky celou sobotu jsem strávil na kříži s pocitem, že už to se mnou vypadá doopravdy blbě, v neděli jsem se začal vlastnoručně křísit, no a v pondělí jsem už byl do mrtě vzkříšený.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 53         


Malá předvelikonoční pornografická


Byla neděle čtrnáctého dubna, což je poměrně zajímavé datum, a i když byla zima, tak se začalo oteplovat. Měl jsem v plánu vyrazit na zajímavou procházku do Havlíčkových sadů (Grébovky) s nezbytným ženským doprovodem. Aby bylo jasné: po celý svůj dosavadní život jsem tvrdě trval na tom, že kamkoli půjdu či kamkoli si sednu, popřípadě lehnu, musím mít ženský doprovod. Ne vždy se mi to podařilo, takže jsem tu a tam putoval osamoceně a nesmírně duševně, psychicky i fyzicky trpěl. Ale i v těchto případech jsem si ten ženský doprovod nesl v hlavě, popřípadě jsem sledoval různé kolemjdoucí entity tohoto druhu, které neunikly mému perifernímu zraku. Tentokrát jsem však měl domluvený přímý ženský balíček.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 30         


Malá zářijová


Začalo se září, devátý měsíc v našem kalendářním roce. Léto ukončilo svá tropická blouznění a dozrálo k poslednímu pohlazení. Zestárlo. Ano, září představuje stáří léta, z něhož se narodí podzim. Až někdy na samém konci září, ale teprve počátkem října se z podzimního nemluvněte stane batole, aby na jeho konci začalo dospívat. Jenže teď ještě máme léto, takříkajíc v důchodovém věku, s neskutečně barevnými obrazy, šikmookým sluníčkem, které umí stále ještě zahřát, ale už jenom tak na půl plynu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 10         


Moje milovaná Klementýno


Tento víkend se nám začne lámat polovina dubna za skvělého téměř letního počasí. Rozhodl jsem se tudíž oblažit vás po necelé měsíční přestávce dalším skvělým hudebním kouskem ve vinárně U Čerta. Po šíleném Paganiniho capriccio číslo 24 přicházím s něčím ještě šílenějším. Jedná se o americkou westernovou lidovou baladu, která vznikla či začala vznikat někdy v polovině devatenáctého století.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 33         


Paganiniho capriccio číslo 24


Housle jsou strunný smyčcový nástroj se čtyřmi strunami laděnými v čistých kvintách. První housle, jejichž předchůdce má původ v Arábii, se prý objevily v Polsku. Na počátku 16. století pak pronikly do Itálie. Nejstarší dochované housle vyrobil jakýsi Andrea Amati v Cremoně roku 1564. Snad nejznámější housle „Le Messie“ (známé také jako „Salabue“) vyrobil v roce 1716 Antonio Stradivari. Nikdy se na ně nehrálo a dnes jsou vystaveny v Ashmolean Museum v Oxfordu. Za největšího houslového virtuosa je považován Niccolò Paganini, taktéž Ital, který se narodil v roce 1782 v Janově.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 13         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  17  18  19  20  21   »