Archiv - Listopad 2015


« strana 1 »

Cesta zarúbaná

rubrika: Pel-mel


Tak to v novodobých dějinách co chvíli vypadá, že náhle vyhřezl středověk. S náboženským fanatismem, s projevy násilí nebo s vírou v mystické nadpřirozeno. I takové pirátství a otroctví jsme zvyklí přiřazovat spíš k starověku a středověku. Ale na internetu se dá vyhledat bezpočet odkazů na současnou otrockou práci, a to i v naší demokratické republice. Slované, národ holubičí, obchodovali s otroky jako kmeny a národy jiné, sami se ovšem také otroky stávali a byli prodáváni do celého světa. Osvícení antičtí filozofové překvapují svými názory na nutnost společenské hierarchie a nezbytnost otroctví. Šíření křesťanství jako náboženství lásky k bližnímu s sebou neslo kruté násilí a církevní otcové hlásali, že být otrokem je Boží vůle a trest za hřích.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 9         


A proto jsme tady

rubrika: Poetický koutek


(Jinde být nemůžeme)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Inkoustové zrcadlo

rubrika: Povídání


Následující příspěvek jsem přidal do rubriky Povídání. Není to však povídání mé, já se teď musím věnovat sepisování úplně jiného povídání, které bych měl nejpozději počátkem prosince odeslat do jistého odborného časopisu. Původně jsem na tento den nechtěl vypouštět vůbec nic, jelikož se mi k tomu evidentně nedostává času, ale pak jsem si vzpomněl na Borgesovo Inkoustové zrcadlo z jeho neranější knížky, které jsem tady chtěl před nějakým časem vypustit, ale vzápětí jsem tuhle myšlenku opustil. S mým vzpomenutím nejspíš souvisí slovo „Korán“, jež se v dnešní době skloňuje ve všech možných i nemožných pádech. Název knížky, z níž jsem tady už přečerpal Čertovo kvítko, naleznete na konci ve Zdroji, přičemž těsně před tím se skví Zdroj, ze kterého čerpal Jorge Luis Borges. Pomněte ovšem, že zatímco Jorge Luis Borges pouze čerpal něco, co svým způsobem přeformuloval a doplnil, já z něj přečerpávám doslovně a můj doplněk se skví pouze v perexu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Já na bráchu, brácha na mě (František Koukolík o kooperaci)

rubrika: Pel-mel


Mnohokrát oceněný MUDr. František Koukolík poskytuje vděčná témata k úvahám o společnosti. Jeho pohled je cenný tím, že se na člověka a společenské vztahy dívá pohledem neuropatologa a znalce patologické anatomie. Vědci mají zvláštní zvyk přicházet nejen s převratnými objevy, ale potvrzovat i dávno známé pravdy. Dospívají k nim složitými cestami a na docela jiném základě než my se svým selským rozumem. V životní praxi vystačíme s tím, že „se to stává“. Vědcům nedá spát otázka: ale proč? Někteří jdou ještě dál a říkají: A co když ne. A to se nám to potom vymlouvá. Třeba na ustrojení mozku nebo na společenské prostředí. O to víc bychom ale měli být vědomými tvůrci lepších cest – mozek nám nabízí sám sebe k vědění i k volbě.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 11         


Pat Price – Policista s neuvěřitelnými paranormálními schopnostmi

rubrika: Pel-mel


předchozí části věnované výzkumu mimosmyslového vnímání popsaném v knížce Russella Targa bylo řečeno, že autor knížky, fyzika a parapsycholog, spolu s laserovým fyzikem Haroldem Puthoffem vytvořili s pomocí newyorského malíře Ingo Swanna projekt SCANATE (scanning by coordinates, vyhledávání na základě zeměpisných souřadnic). Šlo o pokusy, které měly přesvědčit CIA, že financování výzkumu paranormálních schopností má smysl. Na základě nadiktovaných souřadnic dokázali jejich senzibilové odhalit a správně popsat kupříkladu tajné zařízení NSA (National Security Agency) ve Virginii. Čtvrtým hlavním členem jejich výzkumného týmu byl penzionovaný policejní komisař Pat Price, policista s neuvěřitelnými paranormálními schopnostmi.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Předzimní

rubrika: Poetický koutek


(Retrospektivní)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 15         


Philip Roth podruhé, tentokrát s rukavicemi

rubrika: Pel-mel


Kniha Americké pastorále, v českém vydání Americká idyla, je velkým zamyšlením nad tím, proč je pouhých dvacet let od druhé světové války svět tak neuvěřitelně jiný. Velkou proměnou prošel vztah mezi generacemi – ještě ve 40. letech nikdo mezi nimi nepociťoval výrazné rozdíly. Bylo jasné, že mladí převezmou dřív nebo později hodnoty starých. Jak rodiče, tak děti vůbec nepochybovali o nutnosti usilovné práce. O tom, že si všechno dobré musí zasloužit. Demokracii chápali jako jednu ze základních hodnot. Ale do 60. let se vytratila úcta k rodině, k domovu, k vlasti i úcta k jedinci. Do té míry, jak tomu nebylo nikdy předtím. Jak je možné, že děti ze spořádaných rodin volí spoluúčast na teroristických akcích, že všemožné teorie o vykořisťování hlásají mladíci, kteří v životě „nikdy nic nevyrobili ani neviděli vyrábět, kteří nevědí, z čeho se co dělá nebo jak to v takové firmě chodí, kteří kromě domu nebo vozu nikdy nic neprodali a dokonce ani nevědí, jak se co prodává, kteří nikdy nenajímali dělníka, nepropouštěli dělníka, nevyučili dělníka, které nikdy žádný dělník nevzal na hůl – kteří nemají zdání, jak složité, jak riskantní je budovat podnik nebo řídit továrnu, a přitom si myslí, že vědí všechno, co stojí za to vědět.“

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 16         


17tého listopadu 1989

rubrika: Pel-mel


Nepočítejte s tím, že zde budu něco oslavovat. Neříkám, že by si to výročí oné změny z pohledu některých lidských duší nezasloužilo, ale ta změna proběhla v úplně jiné režii, než si to mnozí někdy i ještě dlouho poté představovali.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Jsme ve vesmíru sami? II

rubrika: Populárně naučný koutek


Jak bylo řečeno v první části: základními stavebními strukturami všech živých organismů jsou bílkoviny a genetický kód k jejich tvorbě z aminokyselin je zašifrován v DNA a RNA. Molekuly, z nichž se mohou tvořit aminokyseliny, jsou ve vesmíru zcela běžné, přičemž je tato tvorba z termodynamického hlediska zcela průchozí. To však neplatí o tvorbě bílkovin z aminokyselin. Pokud by to probíhalo jenom náhodným promícháváním aminokyselin, tak fakt, že tady jsme, je něco jako výhra v absolutně nepříznivé loterii, a pravděpodobnost, že by se to ve vesmíru mohlo opakovat alespoň ještě jednou, je prakticky nulová. Paul Davies, jakož i řada dalších vědátorů, se však domnívá, že život, seskupení aminokyselin v bílkoviny, vzniká v důsledku samoorganizace. Tato představa vede k závěru, že vesmír nejspíš kypí životem, přičemž se dá předpokládat, že některý z nich má šanci dospět až ke vzniku inteligentních bytostí, což ze statistického hlediska znamená, že i při velmi malé pravděpodobnosti může být náš vesmír okupován značným počtem mimozemských civilizací. Kde tedy všichni jsou?

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Jak se sluneční bohyně nechala vylákat z jeskyně

rubrika: Pohádky


Přicházím s pátou japonskou pohádkou v podání Williama Elliota Griffise. Čtvrtá byla o statečném lučištníku Jorimasovi, pátá je o sluneční bohyni Jasné. V Griffisově kouzelném spisku je zařazena jako poslední, dvacátá, zatímco Setkání hvězdných milenců, uvedené zde jako číslo dvě, zařadil Griffis hned na první místo. Kruh se tedy uzavírá a příští pohádka bude zase moje – dejme tomu o tom, jak se Lucifer nechal vylákat z kavárny Satori. Představuji si to zhruba tak, že se kolem kavárny Satori shromáždí dav padlých andělů, aby z ní vydoloval svého světelného šéfa, jelikož mezi smrtelníky to bez něho vypadá bledě, což má za následek i úpadek padlých andělů. Jak si přitom poradí, co vymyslí k dosažení svého cíle a jaký dopad to bude mít na smrtelníky, to si momentálně tak nějak nedokážu představit. S jistým předstihem tedy pohlédněme na to, jak si s tím poradili japonští bohové, když jsem jim ta nejjasnější bohyně, kterou ošklivým způsobem naštval její měsíční bratr, zabarikádovala v nejtemnější jeskyni.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


«     1    2   »