Poetický koutek


« strana 1 »

Podzimní rovnováha


(Za hranicí podzimní rovnodennosti)

 

Lucifer


Když stromy začínají upouštět k zemi barevné listí

A jejich větve se komíhají ve větrolamných záchvěvech

Má duše se ukládá do tiše věrolomné nehybnosti

Spanilomyslná smyslnost se choulí v temných akvarelech

Bezbřehá umíněnost zakotví u břehu potemnělé řeky

A odněkud z dáli vracejí se hlasy všech mých předků

 

Někde v dáli mizí všechny moje rozpolcené myšlenky

A bezbřehá umírněnost zvedá své kotvy z břehu nerovnováhy

Smysluplná spanilomyslnost se dere k svému zrodu

Má nehybná duše začíná komíhat ve větrolamných akvabelách

Jejichž ruce čeří hladinu věrolomné řeky Styx

Když stromy spouští k jejímu dnu barevné listy poznání

 


komentářů: 22         


O začátku září na jeho konci


Končí se září a já si připadám jako na jeho začátku. Mívám někdy vize, že jsem žena nebo alespoň obojetný. Vždycky se nakonec probudím v hotelovém pokoji jako muž. Vezmu si tedy do ruky nůž a ukrajuji plátky chladivého rána, abych se vytesknil ze svých fabulací. Něco se ve mně domáhá pozornosti, abych snad radosti neunikl. Plastové pytle plné (p)odpad(t)ků odplouvají do minulosti, přede mnou je jasnozřivost a já jsem též sám. Musím se však klanět všem ženám, které jsou pryč, abych zase vznikl.

 

Lucifer


Muž na lůžku v hotelovém pokoji

 

Galway Kinnell

 

Posouvá se opatrně, aby se

neprotlačil první vrstvou

do druhé, která nepřestává bolet.

Spát pro něj znamená ležet tak tiše

a dlouho, jak nejvíc to jde, a myslet na nejhorší.

Stejně to nepomáhá přežít noc –

jakmile zasvítá,

na všechno padne vnitřní tma.

Přemýšlí, jestli levá ruka ženy,

která na reprodukci ve tmě nad postelí

sedí napolo odvrácena a pravou

si svírá tvář, je prázdná,

anebo pročesává vlasy muže,

jenž umírá nebo snad dávno umřel

a někdy přichází a klade jí hlavu do klína

a pak se zas vrátí a ulehne pod nápis

na poli, které skoro až ke kořínkům

sotvakdy pošlapané trávy

je plné smrtelníků, někdejších milenců. Pak

přejde k matematice bezesné noci

v neznámém pokoji. Rovnice stále

vyžadují násobit strachem to, co je,

až k mocnině touhy. Hledá a nenalézá

polštář vedle svého, prohlubeň

v polštáři, hlavu v prohlubni.

Láska je náboženství, které zarmucuje zarmoucené.

Matčina náruč po něm jistě

někde dál tápe. A možná že otcova

by ho teď dokázala přijmout tam,

kde mír a smrt se nebezpečně mísí.

Ale náruč modlitby, která mu tiskla hruď

v dětství – tu dávno jsem nechal, ve jménu

pravdy ochabnout. Leží tváří dolů

jako vyplavená věc. Za oknem

zrůžověl prvním světlem skleněný hotel

naproti. Modlit se v náboženství lásky

znamená vejít svítícím slovem do vnitřního pokoje

těch druhých. Prosit otce a matku,

aby se vrátili pro odpuštění. Ale v to náboženství

se nemůže modlit každý – nejméně muž,

co leží sám, aby ho nikdo nemohl opustit,

co přeje si zemřít, aby nemusel potkat smrt.

Odbíjí poslední vteřina. Na skleněné stěně

tak jasně už svítí den, že muž vidí,

jak se v něm sbírá příští tma.

 

(Proč litovat? (Výbor z básní 1964-2006), přeložil Antonín Přidal, Paseka, Praha – Litomyšl 2011)

 


komentářů: 2         


O konci září na jeho začátku


Září se již vehementně odrazilo od břehů srpnových a na konci nastávajícího týdne dorazí do první třetiny své cesty ke břehům říjnovým. Někdy se mi stává, že vnímám svůj život jako etapový závod. Každá etapa má svůj začátek a konec. U některých etap mám na začátku pocit, že konec nevidím. Na konci mi pak začátek zmizí v mlhavé snové vizi. Jsou však etapy, kdy se mi konec zjeví hned na začátku. Než k němu dorazím, původní zjevení zmizí v mlhavé snové vizi a já spatřím začátek, ovšem bez konce.

 

Lucifer


Na začátku září se mi do rukou dostal výbor z básní Galwaye Kinnella. Našel jsem ho v místech jedné z knihoven, kam jsem odložil knížky mé ženy. Tohoto básníka jsem neznal, ačkoli se na obalu knížky píše, že je jedním z nejvýznamnějších současných amerických básníků. (Český výbor z jeho básní vyšel v roce 2011, Galway Kinnell zemřel v říjnu 2014.) Se zájmem jsem tudíž začal knížkou listovat, ale žádná z básní mě nijak zvlášť neoslovila. Neříkám, že jsou špatné, mají docela smysluplný obsah. Možná jsem nebyl zrovna správně naladěn, možná na jeho poezii nemohu být správně naladěn nikdy.

 

Už jsem chtěl knížku zavřít a odložit zpět ne její místo, když tu mi do oka padla jedna z těch nejkratších básní. Zrovna jsem jedl rozmraženou směs ledních plodů, kterou jsem zakoupil v obchodě britského řetězce Iceland. Možná chuť lesních plodů napomohla tomu, že mi „zachutnala“ i ta báseň. To mě přivedlo myšlence, že se na konci začátku září o ni s vámi podělím.

 

 

Ostružinová snídaně

 

Galway Kinnell

 

Jak rád chodím koncem září

na tlusté, přezrálé, ledové, černé ostružiny,

snídám je přímo v ostružiní

z pichlavých stonků, potrestaných trny

za to, že vyznají se v černém umění,

jak dělat ostružiny. Když stojím mezi nimi

a zvedám stonky k ústům, nejzralejší z nich

mi téměř dobrovolně padají na jazyk

tak jako někdy slova, jistá zvláštní slova,

jako chroust nebo chlamst,

jednoslabičná sousta bohatá na písmena,

která si chroustám a chlamstám a chlemstám

v tichoučké, plaché, ledové, černé řeči

úst snídajících ostružiny koncem září.

 

(Proč litovat? (Výbor z básní 1964-2006), přeložil Antonín Přidal, Paseka, Praha – Litomyšl 2011)

 


komentářů: 3         


Zhasni


(Nedívej se na mne)

 

Lucifer


Milan Kundera

(Monology, ČS, Praha 1965)

 

Jsem nyní jak ta šílená domácí paní,

která po celý den lucernou

si osvěcuje dům.

 

Bojím se i té nejkratší tmy víček.

Bojím se vůbec zamžikat.

Co kdyby, až otevřu oči,

místo tvé hlavy stála na polštáři krysa

a tenký jazýček mi přisouvala ke rtu?

 

Bojím se nějakého krutého žertu.

 

Bojím se, abys k ránu nebyl někdo jiný.

 

Bylo to tak smutné mít mnoho mužů.

Nech dneska světlo celou noc.

Můj milý,

zhasni,

nedívej se na mne…

 

Nechci, abys pořád viděl

mou škaredou tvář,

tu, kterou už od kolébky

kdosi poručil mi nést.

 

Tak nést, jak musí nést

při slavnostním marši zajatec

pro čísi smích a zábavu

nenáviděnou cizí zástavu.

 

Zhasni!

 

Nedívej se na mne…

 

Turn off the light

 


komentářů: 29         


Do deště


(Příště někdy ještě)

 

Lucifer


Padají kapky deště

Do deštníků

Zmatených poutníků

A tys mi řekla

Ještě

Ještě

Ještě ne

 

Dešťová mračna

Svírala naše deštníky

Jako kleště

A já ti řekl

Ještě

Ještě

Ještě ano

 

A voda tekla z oblaků

Jak z vodovodního kohoutku

Tys byla ve mně

Já v tobě

Ještě

Ještě

Ještě v sobě

 

Když hladina dosáhla

Až k našim deštníkům

Poutníci sbalili své kleště

A tak jsme si řekli

Ještě

Ještě

Ještě někdy příště

 

La donna è mobile

 


komentářů: 1         


Tajemná žena z města Ch


(Grafická)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


O ptácích


Jistě jste již vyčenichali, že letošní červen je věnován především poetičnosti. Sem tam prodchnutý erotičností až téměř pornografickou statečností, tu a tam prolnut samo se organizujícími hmotami, někdy i v podobě druhotné mysli, a lehkotonážními filosofickými úvahami či pohádkovými podobenstvími. Na rozdíl od těžkotonážního Máchova Máje tedy procházka růžovým sadem (s markýzem de Sadem). Dnes se započal letní slunovrat a já (Budulínek) se vám musím svěřit, že jsem byl obdařen schopností vnímat řeč ptačí. Rád si s těmi opeřenci povídám. Občas dostanu vynadáno, povšechně jsou však velmi přítulní. Tedy ne že by se tulili ke mně až tak natěsno, bezpečný odstup si udržují stejně jako své peří, ale rozumíme si velmi blízce. Jsou to taková blízká setkání ptačího druhu. Nějakou tu báseň o ptácích bych uměl napsat, ale malování mi nikdy nešlo. Držet v ruce štětec mě prostě nebaví. Nedá se z něho pít vinný mok. Předávám tudíž slovo Jacquesovi Prévertovi.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Pornografická


(Testosteronově eschatologická)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


Erotická


Ačkoli je májový měsíc lásky už za námi, nic nám nebrání přistoupit v půli června k letní ovulaci. Za tímto účelem jsem pro dnešek vybral čtyři básně, jež mi svěřila Astra (Tahiti). Reprezentují její erotickou poezii z šedesátých let minulého století. V pátek bude následovat můj čerstvý básnický počinek mnohem drastičtějšího obsahu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Jsi ještě na světě?


Prostě buď…

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 12         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  20  21  22  23  24   »