Poetický koutek


« strana 1 »

Sanitarium


Tohle měla být původně báseň, jenže to, co jsem v sobě cítil, se zdálo mít s poetičnem pramálo společného. Dokonce ani rýmy neměly sebemenší tendenci či kadenci seřadit se do souzvuků. Odněkud z kalných hlubin mého podvědomí se vyvalila tsunami obrazů, za něž by se nestyděl ani Hieronymus Bosch. Přesto, anebo právě proto jsem textový doprovod sestavil do básnického formátu, jejímž obsahem se můžete buď psychosomaticky kochat, nebo symptomaticky kuchat.

 

Lucifer


V noci jsem se probudil do dalšího snu

Jenž působil ještě děsivěji než ten předchozí

Do očí mi svítil baterkou jakýsi eskamotér v bílém plášti

Na jehož povrchu ve zbytcích jídla hodovaly nejrůznější druhy hmyzu

A bezzubými ústy pravil

Vítej v Sanitariu

 

Tady se ti bude líbit

Všichni moc dobře vědí

Proč tu jsou

I ty

 

Stačilo pár krátkých pohledů

V tom roztodivném kraji

Abych pochopil

Že doktůrek v ušmudlaném bílém plášti

Nekecá jen tak spatra

Že je zkrátka pravdomluvný

Až by se jeden zbláznil

 

Nikdo si tady prostě a sprostě na nic nehraje

Každý si hlídá svůj vlastní inkubátor

Jakkoli divnej by jistě mohl být

Jenomže co je divnost sprostoty

Opít se až do němoty?

 

Nikdo z chovanců nepoužívá žádných slov

Všichni slintají a sepisují tlusté svazky

Hemeroidních floskulací

Třeba támhle ten

Co dříve býval ředitelem obskurního Tramtaria

Teď dělá vrátného stejně tak dobrého

Sanitaria

 

Anebo tu ten pitoreskní komik z politického tratoliště

Jenž býval ukecaným sběratelem hodnotných potištěných papírků

Teď drží držku v kornoutu a ani nepípne

Poslední jeho slepice mu snáší vejce z porcelánu

Každý den mívá křupavou smaženici bez řeči

 

A ušmudlaný doktůrek neustále do uší mi klne

Že i mně se tu bude líbit

Jelikož musím přece moc dobře vědět

Proč jsem se tady ocitl

 

Být jedním z chovanců sanitárního pozdvižení

Mě jistě ponouká k hodnotnějším myšlenkám

Třeba se ožrat kuřecími křidýlky z KFC

Anebo z mekáče dovalit do žaludku lahváče

De-Kompozitně  De-Stilované vody

Utrhnout jabko babky z předzahrádky

 

Umýt si ruce bez poluce

Masturbujícím revolucionářům proti všemu

Narvat ebonitovou tyč do análního otvoru

Po vzoru Marxe Engelse Lenina Hitlera a Stalina

No není to krásné?

 

Ráno jsem se probudil do posledního snu

Jenž působil ještě děsivěji než ten předchozí

Do očí mi svítil baterkou jakýsi eskamotér v černém plášti

Na jehož povrchu ve zbytcích jídla hodovaly nejrůznější druhy hmyzu

A bezzubými ústy pravil

Vítej v Sanitariu

 


komentářů: 16         


Kvetoucí objímání


L'amour est bleu

 

Lucifer


Po nebi šedavé obláčky plují

A draci rošťáci spí v temné sluji

Jak nejen odkvést

Ale i slzu usušit

Anebo alespoň marnivé vejce snést

A přitom vůbec nic netušit

 

Když stromy poznání

Rozkvetly barevnými květy

A deštík skrápěl

Jejich budoucí plody

Tu přišla chvíle k objímání

 

Dvě duše někde v údolí

Chystají se k dalšímu výstupu

Na vrcholek téže hory

Který tak dobře znají

Pokaždé to zase jinak bolí

 

Na nebi zůstalo jen slunce kolemjdoucí

Bez mraků rošťáků jen výheň žhoucí

Jak jenom neodkvést

A slzami se smočit

Alespoň trochu umět stonky splést

A přitom vůbec nikam neodbočit

 


komentářů: 6         


První Máj


Karel Hynek Mácha zemřel v necelých šestadvaceti letech. Osudným se mu stal vrch Radobýl u Litoměřic, kde si v neděli 23. října roku 1836 upravoval svou poslední báseň Cesta z Čech a všiml si, že dole ve městě vypukl požár. Úpravu své poslední básně okamžitě přerušil a rozběhl se tam dolů nabídnout svou pomoc. Prameny tvrdí, že zdrojem nemoci, které nedlouho poté podlehl, byla nezdravá voda, jíž se během požáru napil. Jeho nejproslulejším básnickým dílem je lyrickoepická skladba Máj, která vyšla v témže roce a je považována za vrcholné dílo českého literárního romantismu. Na počest Karla Hynka Máchy zde předkládám její vyprávěcí podobu, kterou jsem našel na YouTube před dvěma dny.

 

Lucifer



komentářů: 28         


Přijímání


Sebe sama

 

Lucifer


Když na večerním nebi zvonily první zvony

Bohové spěchali do kostela

Aby se poklonili

Sami sobě

 

V tu dobu usínaly v kádích zlaté rybičky

Palčivé pochopení pro ně nikdo neměl

Paní Samomluvná koupila si v uzenářství podprsenku

Na rohu koupelny plakaly porcelánové panenky

Všichni se tlačili do blízkosti neposkvrněných

Indiáni tančili kolem sudu bílého prachu

 

Pak nastala chvíle

Kdy došlo k přijímání sebe sama

Už od půlnoci ten pocit

Sebou zmítal v rytmu tanga

 

V tu dobu se v kádích probouzely zlaté rybičky

Některé plavaly sem a jiné zase tam

Pán Upovídaný si koupil v baru poslední sklenku

Pod poklopem se syrečky červi v tanci

Těžiště polohovadlo smrtonosné vábení

Všichni se blížili do tlačenice poskvrněných

 

Když na ranním nebi zvonily poslední zvony

Bohové spěchali z kostela

Aby se poklonili

Sobě samým

 


komentářů: 34         


Už mě to tady nebaví


Když se lámalo 19. a 20. století, vystoupila silná generace mladých tvůrců, kterým se stal klasický kabát dosavadního umění příliš těsný a neodpovídající tomu, že svět přešlapuje na rozcestí. Kam vývoj půjde, netušili, a tak hledali, kde by se jejich naději dařilo nejlépe. Přemýšlivým se nabízela věda, revolučně naladěným socialismus, bouřlivákům vyhovoval anarchismus, jiní propadli spiritismu nebo našli útočiště v představě spásy „čistým uměním“. Ono zmatené hemžení dokázali někteří lehkovážnější nahlédnout s ironií a s humorem. Doba se jim za ten lehký cynismus pomstila, jako se to stalo například Františku Gellnerovi. Na co myslel, když (údajně) do krajnosti vyčerpaný válečným pochodem ulehl u cesty a čekal na konec? Bylo mu třicet tři let. Lepších časů se nedožil ani talentovaný Karel Hlaváček (23 let), ani Jiří Haussmann (24 let), ani Jiří Wolker. A možná bychom k nim mohli zařadit také Ondřeje Boleslava Petra (40 let), který inspiroval Petra Bezruče. Nejen filozofové doufali, že se brzy objeví „nový lidský typ“. Nové pokolení, jež stvoří zářivou budoucnost. Píše o něm později také Nezval (v divoké přírodě počne syna s černoškou), po svém a jinak vidí „nového člověka“ Gellner (za ženu vezmu si gorilu). Prales, džungle, daleký sever – všude je lépe než v naftalinové měšťácké zatuchlině. Aspoň v té fantazii, když už člověk denně musí být svědkem křiklavé bídy a dožívat s tuberkulózou. A Josef Uher, další z předčasně zemřelých a k naší škodě polozapomenutý, má docela jinou vizi. Nemohl vědět, že se i jím vysněné Grónsko tak trochu jednou rozplyne…

 

Stella


Do Grónska

 

Josef Uher

 

Jednoho dne zmizím odtud.

Jedu do Grónska.

V Grónsku je krásně.

Je tam bílý led a modrý vzduch.

Není tam hotelů s draperiemi.

Není cihelen. Obchodů se zbožím galanterním.

Není jedů ani léků. Rezidencí ni bordelů.

V Grónsku je krásně.

Není tam oltářů, není uršulinek.

Není svatých svátostí.

Není evangelií, koránů a talmudů.

Není zákoníků ani bajonetů.

Není republikánů,

nihilistů,

marjavitů,

není liberálů ani lokajů,

ani filantropů ani oběšenců,

není Piů Desátých ani Janů z Nepomuku,

není „Železné koruny I., II. a III. třídy“,

není excelencí,

inspektorů,

akrobatů,

není geniů ani tanečních mistrů,

není nadlidí, zlodějů a vrahů –

tam je společnost bílých lachtanů a pravých polárních

medvědů.

V Grónsku je krásně,

není tam symfonií ani kupletů,

není seriózních spisovatelů,

není rozžíhačů,

není svítilen,

je tam pouhá severní zář…

v Grónsku je krásně.

Jednoho dne zmizím odtud.

Jedu k bílým lachtanům a polárním medvědům.

Já čistý a oni čistí založíme nové zdravé plémě.

 


komentářů: 33         


Bláznivá


Valentýnská

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


Lapidárium (speleologické)


Původně jsem chtěl napsat báseň, která se náhodně skládá téměř ze všeho, co je v podstatě o ničem, do níž bych nenápadně zabudoval střípek téměř ničeho, co je v podstatě o všem. Nakonec jsem však pod tlakem básnického vyhoření od tohoto projektu ustoupil a rozhodl se učinit nápadný krok stranou do předem připravených pozic, o nichž jsem ještě včera vůbec nic netušil.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Boží nemluvňata


(Bezbožně zbožná pražcová symfonieta)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 24         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  30  31  32  33  34   »