Poetický koutek


« strana 1 »

Lapidárium (speleologické)


Původně jsem chtěl napsat báseň, která se náhodně skládá téměř ze všeho, co je v podstatě o ničem, do níž bych nenápadně zabudoval střípek téměř ničeho, co je v podstatě o všem. Nakonec jsem však pod tlakem básnického vyhoření od tohoto projektu ustoupil a rozhodl se učinit nápadný krok stranou do předem připravených pozic, o nichž jsem ještě včera vůbec nic netušil.

 

Lucifer


Jestli si někdo myslí, že napsat něco, co je naprosto nezajímavé, čemuž chybí jakákoli alespoň někým uchopitelná myšlenka, a přitom jakéhokoli čtenáře přinutit, aby z textu nedokázal odvrátit svůj zrak za účelem dosažení bezpříkladného kulturního orgasmu, je obdivuhodně náročnou literární kvintesencí, tak ho musím upozornit, že není, jelikož kupříkladu reklamní agentury dokážou téměř jakéhokoli člověka k tomu dokopat naprosto dementním způsobem.

 

Není nicméně v mém zájmu klesnout až na tu nejnižší úroveň, poněvadž si myslím, i při započtení veškeré své takřka nadlidské skromnosti, jsem schopen dosáhnout o jednu či dvě kapky vyšší úrovně, takže vás jistě nepřekvapí, že moje lapidárně předkládaná úvaha bohatstvím konzumní masturbace ani v tom nejmenším smyslu slova neoplývá, jelikož kupříkladu má slovní zásoba je nadmíru obsažnější, než čím vším vás mohou vší silou oblažit reklamní agentury, včetně politických adolescentů kypících přestárlými rysy v nanicovatém parlamentu.

 

Každého čtenáře mého literárně kvintesenčního textu musím nicméně varovat, že pokud i nadále odmítne odtrhnout z něho zraky, natožpak pokusit se s jeho pomocí ze svého nitra, jak nahoře, tak dole, vyexportovat neutuchající orgastickou levitaci, může dojít, v závislosti na jeho momentálním duševním, ale i tělesném stavu, k jeho nezvládnutelné defekaci, která mívá zpravidla za následek cílevědomou degradaci jeho septiku, jakož i nenapravitelné narušení zraku, sluchu, čichu, hmatu a paranormálních schopností vnímat radosti kulinárně opulentního světa.

 

Těm, kteří ani přes mé kontemplativní varování i nadále neodlepili zrak od dále se rozvíjejícího textu, jehož podstata je v prenatálním pučení všeho z ničeho až k absolutnímu zničení všeho v postkoitální resublimaci de facto téhož, mohu nyní zcela kognitivně naservírovat finálně korpuskulární dekapitaci čehokoli, co v životě viděli i neviděli, čím se kdy zabývali i nezabývali, jelikož tímto způsobem jsem latentně uchopen naplnit jakoukoli číši, i takovou, kterou spatřili jenom ve snu nebo v posttraumatickém dramatu literárně adorujících deodorantů:

 

Neproniknutelná

 

Když končilo léto

A začínal podzim

Potkal jsem jednu ženu

Která projevila zájem

Proniknout do mé duše

 

Řekl jsem jí

Klidně si to vyzkoušej

Do mé duše zatím

Ještě nepronikl nikdo

Ani já sám

 

Řekla mi

Já ti zase předávám své tělo

Zkus do něho proniknout

Ještě se to nikomu nepodařilo

Ani mně samotné

 

Řekl jsem jí

Asi to bude tím

Že jsme příliš samotní

Možná bychom si mohli vyměnit

Naše duše a těla

 

Řekla mi

Asi spíš myslíš propojit

Zaměnit jedno za druhé

A vytvořit něco třetího

Co už by nebylo samotné

 

Řekl jsem jí

Dávám ti svoje tělo bez duše

Je takto snadno proniknutelné

Každému se to podařilo

Ale ty nejspíš nemáš čím

 

Řekla mi

Dávám ti svoji duši bez těla

Je takto snadno proniknutelná

Každému se to podařilo

Ale ty nejspíš nemáš čím

 

Když končil podzim

A začínala zima

Stali jsme se mužem a ženou

Bez duše a bez těla

Proniknout však už nebylo do čeho

 

Ani speleologicky

 


komentářů: 9         


Boží nemluvňata


(Bezbožně zbožná pražcová symfonieta)

 

Lucifer


Stalo se to někdy pozdě v noci

Náhle jsem se probudil

A všude bylo prázdné ticho

Jakoby nikdo nic nedělal

Jen já jsem plně hleděl do stropu

Který tam vlastně vůbec nebyl

Něco se přece jenom pohnulo

Zprvu téměř neslyšně

Neviditelně a nevoňavě

Nehmatatelně

Bezbožně

 

Když jsem jel naposledy vlakem

Počítal jsem pražce a mýdlové bubliny

Každá výhybka byla bublifukem

Sčítal jsem zápory a klady

S nosem zabořeným do kapesníků z kytek

Nul a nekonečen

Lokomotivu táhla karavana bílých myšek

Které postupně černaly

A na každém semaforu

Visely reklamní tabule o tom

Že nikam nejedem

 

Stalo se to někdy v pravé poledne

Náhle jsem usnul

A všude bylo plno hluku

Jakoby všichni něco dělali

Jen já jsem nehleděl už ani do stropu

Který tam tak jako tak nebyl

Něco se přece jenom zastavilo

Zprvu až příliš hlasitě

Viditelně a voňavě

Hmatatelně

Zbožně

 

V hlubokém lese u nádraží

Začalo plakat něčí dítě

Vůbec jsem netušil

Že něco takového je ještě možné

Pak přidalo se druhé třetí čtvrté

Milionté

Nuly a nekonečna

Které (á) tam vlastně vůbec neměla (y) být

Výpravčí složil symfonietu z pražců

A na svět přišla

Boží nemluvňata

 


komentářů: 21         


Magorovy labutí písně


Na Ivana Martina Jirouse alias Magora jsem tady upozornil ve chvíli, když se odebral do magorových věčných poetických lovišť. Nebyl jenom básníkem, ale i člověkem, který se odmítal podvolit jakémukoli totalitnímu nátlaku, a to i za každou cenu. Byl to velmi slušný člověk, který neuměl a ani nechtěl lhát, a tak byl za své pravdivé názory pětkrát odměněn žalářem. Během jedné ze svých návštěv komunistické věznice (ve Valdicích) napsal sbírku básní, která se jmenuje Magorovy labutí písně. Sbírka vyšla v samizdatu v roce 1985, v roce 1986 v Mnichově a v roce 1989 v Purley na jižním předměstí Londýna. Předkládám několik ukázek z této Magorovy sbírky, které jsem doplnil jedním zajímavým dokumentárním filmem (videem) na jeho počest.

 

Lucifer


Což nutně když se básník dusí

exodus následovat musí?

Labuť divný pták zpívá umírajíc

přece stejně krásně z naší strany hranic

 

*

 

Monotónní můj itinerář posledních let.

Jako bych už jen s eskortami

měl Čechy uvidět

V Klášterci nad Ohří na římse

spatřil jsem Pannu v elipse

paprsků zářivých

Nepomodlit se byl by hřích.

Z chomutovského jel jsem soudu.

Poslední léta rodnou hroudu

vidím jen na eskortách

Ach

Však kdybych přistál třeba v Orly

ta záře světla od mandorly

navždycky by mě minula

A úsměv taky neviděl bych

který na duši Jirka Tichý

hodil mi jako horké cíchy

Nepomodlit se byl by hřích

 

*

 

Svět se připravuje k střetu

já v kostele plném skřetů

třímám autogenu plamen

Je to plamen pekla, Pane?

Osvoboď mě od něj. Amen

 

*

 

Dneska poprvé pokušení

proniklo mi až kostní dření

Týden už hlohy na dvoře růžově rozkvétají

V noci se živé sny mi zdají

na dnešek s Julianou

mluvili jsme o emigraci

Ráno přijeli estébáci

a málem duši svou

dal jsem jim ke kremaci

 

*

 

Když vypustí nás z našich cel

po cestě do kostela

kvete na dvoře jitrocel

a fasáda se bělá

ve slunci oslnivě

však uvnitř chrám je tmavý

 

Buď Bože milostivě

K nám shovívavý

 

*

 

Ve vykropeném domečku

svěcenou vodou

čekáš na mne, můj miláčku

Ovečky na obrázku jdou

jedna tam a dvě nazpátek

Taks mi to řekla kdysi

anděli kychyňský

Holčičky tiše spí

do jejich dechu mísí se

poklidné chroupání.

To beran spásá pod okny

rozkvetlý heřmánek

Tak nějak zlatý věk

vypadal asi

Odkud má přijít spása?

Modře se leskne forma

beránka nade dveřmi

Odlesk Beránka na nebi

v kterého věřím

Ostříhá pastýř nebeský

stádo v svém ovčinci

Náruči jeho ochranné

V pokoře vás tři

svěřím

 

*

 

Na chvíli jednorožec zdržel se u studánky

královna Gwendolyna v habrovém loubí

na něho se dívala

Zatímco pil

lilie zlatohlavá vyrostla pod kopyty

Polední vánek sebral z jejího květu pyl

královna zachvěla se

když vůně dostihla ji

Pak mrak se rozptýlil

a všechno bylo jako dřív:

mýtina prázdná

na vodě tkvěl vychladlý obraz habroví

 

*

 

Za údolími lesy

jinde než kde jsi nejsi

v dálce kde modré hory

 

memento mori

 

daleko dál než Kartouzy

ve městech cizí rathauzy

daleko za obzory

 

memento mori

 

vlaštovky čápi rorejsi

nedoletí tam kde Ty jsi

za zdmi stěnami dvory

 

memento mori

 

nad mořem vlhké útesy

blíž než tam kde teď pro mne jsi

lodě plují a vory

 

memento mori

 


komentářů: 2         


Eschatologická


(Bez začátku a bez konce)

 

Lucifer


Pochybnosti se mnou vždycky cloumaly

O tom se nedá disputovat

Možná jen na okraj když srdce už neví

Kolikrát má zabušit

Ale to není podstatou oněch pochybností

Srdce si může tlouci do bubnu

Ale já vím

Že pochybnosti tady budou

Vždycky

 

Nikdy jsem netušil ani chtěně

Že na imaginární zdi se mohou promítat

Nechtěné přízemnosti

Jak jsem byl naivní

Kolikrát jsem této kardiovaskulární ambivalenci

Nevěřil

Jenomže tam byla

Až konečně jsem pocítil

Že už vlastně nic nevím

 

Apokalypticky jsem byl přinucen

Ponořit se do něčeho

Co nemělo vůbec žádný tvar

Bez duše a bez těla

Ale to nebylo vůbec podstatné

Protože jsem pochopil

Že je tomu úplně jinak

O čemž se nedá disputovat

V podstatě nijak

 

Něco se sice našlo v doteku

Jenž byl apokryfní satisfakcí

Mých zvláštních eschatologických vizí

A trpěl lidským teplem

Někde na okraji všech galaxií

Jenže už bylo pozdě

Navždycky

O čemž se nedá absolutně disputovat

Bez začátku a bez konce

 


komentářů: 2         


Pád do propasti


(Odkud už není kam padat)

 

Lucifer


Díval jsem se do propasti a věděl jsem

Že čím déle se budu dívat

Tím pravděpodobnější bude

Že do ní spadnu

Jenže já to chtěl

Nevěděl jsem proč

Ale nemohl jsem odvrátit svůj zrak

 

A pak jsem pochopil

Že hledám její dno

Které z mých výšin vidět nebylo

A já ho chtěl spatřit

Dotknout se podstaty propasti

Abych pochopil

Co až dosud mi bylo odepřeno

 

Tím se začal můj pád do někam

Jehož konce jsem tak lačně očekával

Ve skutečnosti to bylo

Odnikud do nikam

Ale ten pocit

Se nedal nahradit ničím

Co jsem až dosud zažil

 

Padal jsem zprvu zvolna

Něco mi v tom chtělo zabránit

Snažilo se mě to nadnášet

Ale pak jsem pochopil

Že se tomu brání má vlastní nejistota

Kterou jsem musel definitivně potlačit

Abych dopadl mnohem rychleji

 

Časový horizont se pak scvrknul

Na neuvěřitelně krátký okamžik

Což mělo za následek

Že jsem si ten pád vlastně neužil

Ale pak jsem pochopil

Že samotný pád je o ničem

O všem je dno propasti

 

A tak z nečista do čista

Ocitl jsem se na dně propasti

A konečně pochopil

Že už tam na mě čekalo

Po nekonečné věky

Jež jsem strávil zbytečnými věcmi

Které mi nebyly vlastní

 

Nemám už žádnou touhu

Vrátit se do těch nebetyčných výšin

V nichž jsem se cítil naprosto nesvůj

Jsem teď svým

Bezodkladně sám sebou

Na dně své vlastní propasti

Odkud už není kam padat

 


komentářů: 8         


Letní imaginace


(Bez jakékoli performance)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 29         


Jako někdy o slavnostech


Domnívám se, že v těchto vedrech není možné nic než básnit. Nejlépe v ledovém bazénu, ale kdo ho má. Upřímně se přiznám, že nemám bazén, natožpak ledový a nemám ani jakýkoli momentální sklon k básnění, jelikož moje neurony se smaží na pekáči. Takže přenechám slovo někomu jinému. Někomu, kdo své básně smažil, když jeho neurony prskaly jako škvarky v ledničce. Přenechávám slovo nejen tomu básníkovi, jemuž se klaním až úplně hluboko do země, ale i Stelle, která po prvním výběru „V sadě mezi jabloněmi“ připravila s razantním ženským předstihem i tento druhý, slavnostní.
(Perex sepsal bez vědomí autorky tohoto poetického příspěvku, jakož i bez vědomí autora básní Ivana Wernische Lucifer v letním bezvědomí.)
 
Stella

Celý článek »

komentářů: 4         


V sadě mezi jabloněmi


Jak je to krásné, když se potká radost ze života se zkušeností a když se potká tradice s modernou a – když básníci s německými jmény jsou nejčeštější…

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 37         


Letní sadomasochistická


(Pomilováníhodná)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 18         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  26  27  28  29  30   »