Poetický koutek


« strana 1 »

Lednová rána – chladná, štíhlá a celá


Leden je nejnudnější měsíc roku. Začal jsem mu říkat Bleden, jelikož jeho pobledlost je nezaměnitelná. Konstantin Biebl byl pozoruhodným člověkem a básníkem, od něhož jsem zde ještě nepublikoval žádnou báseň. Narukoval do první světové války, která byla stejně krutá jako ta druhá, v jejímž stínu však tak nějak vybledla (viz Sobotní malé zamyšlení). Krátce po té druhé Biebl ukončil svůj život skokem z okna. Nenáviděl válku.

 

Až umřem staneme se květinami

Ve dne budeme lidem pro radost

a v noci budem sami

 

Lucifer


Cesta k lesu

(S lodí, jež dováží čaj a kávu)

 

Konstantin Biebl

 

Pušku jsem na zdi pozorně sňal

Nikdy tak tiše

aby jeden hrob neprociť v Polsku

 

Nějaký chlad táhne po válce ze všeho železa

vojáčku ty který máš malárii

mluv jak nás mrazila karabina

kříž polního kuráta

 

Studila i železná klika po návratu

doma u dveří

 

Vzít pušku znamená radostnou událost pod kamny

Můj pes

už třetí z dynastie ušlechtilých emírů

zívá a vstává

 

Jednou též zahyne postřelen v cizím revíru

běhával po svých

domů to zkusí po krvi

 

O třech se ještě dobelhá k božímu trůnu

 

Ale teď obojkem cinká a přede mnou cupe k lesu

za bílou zdí za námi dívá se cherubín

za nic na světě bych se neobrátil

 

Mám pocit že jednou ten anděl nahlas mě zavolá

že pískne přes zeď na psa

až půjdeme spolu kolem kostela

 

Náš hřbitov tolik se zvětšil za války

jeden cíp sahá až na Sibiř

padá tam padá modrošedý sníh

a kolem křížů v houfu táhnou vlci

 

Hrabou v sněhu a dál se vlekou uboze

Jejich zelené oči jsou ztracené poklady

mrtvého cara

 

Jsou to nejnižší hvězdy na ruské obloze

 

Jeden cíp sahá až k Piavě

na hrobě bubnují padající pomeranče

 

Tělo se rozpadá jako se rozpadá kabát z kopřiv

i režná košile

 

Jen v srdci ocelová střela

jako Venuše z Louvru

zůstane chladná

 

štíhlá

 

a celá

 


komentářů: 17         


Měsíc plný ústřic


Když vstoupil prosinec do mého pokoje, poprosil jsem ho na kolenou, aby stál ve stoje.

 

Lucifer


Když vstoupil měsíc do mého pokoje

veliký jako talíř plný ústřic

a stříbrem svým otěhotněl mou peřinu

nabyl jsem pocitu

že už nespím

jenom tak sním

i ty ústřice

 

Když ústřice vstoupily do mého pokoje

veliké jako měsíc plný talíře

a chutí svou otěhotněly můj polštář

pozbyl jsem soucitu

že už je nesním

jenom tak spím

i s tím měsícem

 


komentářů: 12         


Poslední láska prosincová


Zamiloval jsem se do prosince. Je to moje poslední láska, jelikož prosinec, který právě začíná, je posledním měsícem v roce. A to se opakuje každý rok. Každý rok jsem naposledy zamilovaný. V lednu se zamiluju znova poprvé. Samozřejmě že do ledna. I kdyby se jmenoval prosinec nebo červenec popřípadě blázinec. I do blázince jsem se kdysi zamiloval. Poprvé a naposled. Strávil jsem tam totiž pouze jeden měsíc.

 

Lucifer


Každý byl zamilovaný

 

Galway Kinnell

 

Jednou, když byli malí, Maud a Fergus

objevili se ve dveřích, nazí a rozjaření,

oba obtočeni tuctem užovek

jako zbrusu novým oblečením.

Hadí ocasy houpaly se jim ze zad,

hadí předky rozličné délky

padaly přes prsa. Vztyčené hlavy kmitaly

jak na bystrých kobrách. Jedna na druhé

svíjely se suché kůže, jak se to hadům líbí

při hadím milování, tentokrát ozvláštněném

laskáním měkké, hebké, vlhké lidské kůže.

Maud a Fergus na sebe byli roztomile pyšní.

I hadi se zdáli rozněžněni.

Byli jsme okouzleni. Každý byl zamilovaný.

Pak Maud stáhla Fergusovi z ramene

jako z věšáku na kravaty zvláště

hrbolatého hada a řekla mi, ať se podívám dovnitř.

V dvojkloubé čelisti se propadaly dvě zelené, blanité

zadní žabí nohy jako potápěčovy

níž a níž, jakoby do nejhlubší vody.

Maud asi napadlo, že pomýšlím na záchranu

a řekla: „To ne. Žába už je jinde.“

 

(Proč litovat? (Výbor z básní 1964-2006), přeložil Antonín Přidal, Paseka, Praha – Litomyšl 2011)


komentářů: 20         


Trepanace


(Tautologická)

 

Lucifer


Podzimní déšť utápějící se v asynchronní kalibraci

Něco se vymykalo opulentní kontrole

Jasnozřivá souvztažnost reprodukovaných reprodukcí

Přimykání k zamykání zámku ve spánku

Šepotavé šustění šumícího šílení

A potom zase po tom

 

Extravagantně vyšinuté tkaničky naboso obuté

Všechno už bylo korpulentně podvrženo

Ženino tělo systematicky hranilo mužské navigaci

Přimykání a odmykání spánku v zámku

Šílené šumění šustivého šepotu

A po tom zase potom

 

Podzimní kalibrace utápějící se v synchronicitním dešti

Něco se zamykalo v rekombinované koprodukci

Chápavá dekontaminace permanentní nechápavosti

Před tím zase zatím

Pouhopouhá imaginární benevolence

A závěrečná trepanace

 


komentářů: 2         


Podzimní rovnováha


(Za hranicí podzimní rovnodennosti)

 

Lucifer


Když stromy začínají upouštět k zemi barevné listí

A jejich větve se komíhají ve větrolamných záchvěvech

Má duše se ukládá do tiše věrolomné nehybnosti

Spanilomyslná smyslnost se choulí v temných akvarelech

Bezbřehá umíněnost zakotví u břehu potemnělé řeky

A odněkud z dáli vracejí se hlasy všech mých předků

 

Někde v dáli mizí všechny moje rozpolcené myšlenky

A bezbřehá umírněnost zvedá své kotvy z břehu nerovnováhy

Smysluplná spanilomyslnost se dere k svému zrodu

Má nehybná duše začíná komíhat ve větrolamných akvabelách

Jejichž ruce čeří hladinu věrolomné řeky Styx

Když stromy spouští k jejímu dnu barevné listy poznání

 


komentářů: 22         


O začátku září na jeho konci


Končí se září a já si připadám jako na jeho začátku. Mívám někdy vize, že jsem žena nebo alespoň obojetný. Vždycky se nakonec probudím v hotelovém pokoji jako muž. Vezmu si tedy do ruky nůž a ukrajuji plátky chladivého rána, abych se vytesknil ze svých fabulací. Něco se ve mně domáhá pozornosti, abych snad radosti neunikl. Plastové pytle plné (p)odpad(t)ků odplouvají do minulosti, přede mnou je jasnozřivost a já jsem též sám. Musím se však klanět všem ženám, které jsou pryč, abych zase vznikl.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


O konci září na jeho začátku


Září se již vehementně odrazilo od břehů srpnových a na konci nastávajícího týdne dorazí do první třetiny své cesty ke břehům říjnovým. Někdy se mi stává, že vnímám svůj život jako etapový závod. Každá etapa má svůj začátek a konec. U některých etap mám na začátku pocit, že konec nevidím. Na konci mi pak začátek zmizí v mlhavé snové vizi. Jsou však etapy, kdy se mi konec zjeví hned na začátku. Než k němu dorazím, původní zjevení zmizí v mlhavé snové vizi a já spatřím začátek, ovšem bez konce.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Zhasni


(Nedívej se na mne)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 29         


Do deště


(Příště někdy ještě)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


Tajemná žena z města Ch


(Grafická)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  20  21  22  23  24   »