Archiv - Září 2019


« strana 1 »

Malé nedělní zamyšlení

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


Tento můj příspěvek do Neviditelného čerta, kterého shodou okolností vlastním, vychází v poslední zářijovou neděli roku 2019. Jistou shodou okolností je v názvu slovo „nedělní“, ale kromě toho též „malé“ a „zamyšlení“. Neděli je možno brát jako koincidenci, zbývající dvě slova znamenají, že to bude skoro o ničem, ačkoli v jakémsi zamyšlení. V jádru je toto mé zamyšlení myšleno velmi hluboce – ovšem ten obal čili samotný text – jeho forma a stylistické zpracování – je na úrovni vyjadřovacích schopností diluviálního troglodyta.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


S úsměvem z Polska podruhé (Jerzy Wittlin)

rubrika: Povídání


Pokud na vás s příchodem zářijových mlh začínají padat podzimní chmury, připomeňte si s Jerzym Wittlinem čas návštěv a zájezdů. Uvedené ukázky jsou staršího data, ale humor neztrácejí, jak už tak u zdařilých textů bývá. Co se od doby jejich vzniku změnilo, je to, jak si myslíme, že nás vidí svět, a to, jak svět chápeme dnes my. A tak, pro ty, kteří milují návštěvy u příbuzných, a pro ty, kdo pamatují trable s povoleným množstvím vyvážené měny a čas devizových příslibů, Wittlin píše následující.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 2         


Štěstí je problém

rubrika: Pel-mel


Přicházím s další dávkou povzbudivých úvah Marka Mansona z knížky Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le. Je to takový výcuc z druhé kapitoly, kterou Mark Manson zahájil svébytným převyprávěním životního předělu jednoho prince z dnešního Nepálu, jemuž se posléze začalo říkat Buddha (viz Probuzení (Satori)). Ona úvodní pasáž tam nebyla vsazena jen tak pro potěšení, ale zcela záměrně. Mark Manson chtěl čtenáře připravit na to, co je v této kapitole, která se jmenuje stejně jako název tohoto příspěvku, čeká. Totiž že skutečné štěstí může vzejít pouze z řešení problémů. Přičemž je třeba očekávat menší či větší utrpení, jemuž se v zájmu řešení některých problémů nelze vyhnout a jež k životu nezbytně patří.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


Nebetyčná

rubrika: Poetický koutek


Neskonalá

 

Lucifer


Jsou věci

Které nelze vyhnat ani sudem vína

Opít se studem

To je opravdu zajímavá možnost

Jenže v případě ženy

Kterou muž nebetyčně miluje

To nefunguje

 

Ona je totiž neskonalá

Miluje věci

Které muž nedokáže vstřebat

I kdyby se rozkrájel na atomy

Jenže ona ho rozkrájet nechce

Nebetyčně touží se o něj postarat

Aby jeho atomy držely pohromadě

 

A tak tak ta láska nabírá zvláštní rozměry

Rozmarné léto se mění v léto babí

Z jabloní padají červotočivé koule

Někomu chutná do nich se zakousnout

Jenže ti dva

Nebetyční a neskonalí

Stále hledají své styčné body

 

Těch bodů je do skonání mnoho

Například ústa

Polibek bývá vždycky vstřícný

A co ten sud vína? Napijeme se?

Já nechci tvé víno

Řekne ona

Chci tebe bez vína

 

On zase touží ochladit své neurony

A dívat se na její neskonale nebetyčnou postavu

Styčných bodů je tam mnoho

Ona pak nalezne i ten jeho styčný

Pomilují se

Ráno je moudřejší noci

V poledne je třeba uvařit oběd

 

Jsou věci

Které nelze vyhnat ani obědem z plotny

Možná by stačilo víno

Uspávací prostředek k odpolednímu spánku

A co večer? Budeme se zase milovat?

Řekne ona

A on zatouží o ni se postarat

 

Rozebrat ji na atomy

Na malé kousíčky všeho jejího ženství

Aby už konečně nedržely pohromadě

A nebyly tak nebetyčně neskonalé

Chce skonat v atomizované náruči

Té ženy

Do které se definitivně zamiloval

 


komentářů: 2         


Nepřejí se (O chlebu)

rubrika: Pel-mel


Slovem krcálek se původně označoval mlýnek, kterému se říkalo také nebeský mlýn, protože jeho chod závisel na příchodu deště. Tento jednoduchý vodní mlýn obsahující vodní kolo (habán) obsluhoval krcálník (také nebeský mlynář nebo žabař). Mlýn na svrchní vodu se nazýval drcálek, drnčák (voda na kolo přitékala zpod drnů), jeho majitel byl drnčálník nebo potočník. Mlýnu, který stál zčásti na břehu a zčásti na kůlech ve vodě, se říkalo buďák. Lodičkář byl mlynář pracující na „kompu“ – na dvou lodích, které nesly říční mlýn – škrtník, škrtnici. Škrtnice většinou patřily pražským pekařům, a tak mezi mlynáři a pekaři docházelo k častým hádkám a výjimečné nebyly ani soudy kvůli podvodům – šejdům s obilím. V typickém pekařském mlýně, šejdovně, se totiž obilí přechovávalo. Nepoctivému mlynáři se říkalo šejdíř, šejdýř, šejdovník. Právě vodní mlýny jsou pro naši zemi typické. Některé typy nesly názvy, jako beraní, kozličí, samčí nebo holandské, samičí. Zatímco do roku 1890 bylo v Čechách a na Moravě deset tisíc mlýnů, od roku 1890 se ve velkém začala dovážet americká pšenice, a počet mlýnů se snížil na 216.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 8         


Probuzení (Satori)

rubrika: Pel-mel


Satori je v rámci Zen buddhismu něco jako osvícení, probuzení či záblesk náhlého uvědomění. Před pár lety jsem jako zaměstnanec vědeckého ústavu občas navštěvoval kavárnu Satori, která byla zabudována do stanice metra Ládví. Pojem „satori“ čili „probuzení“ mě uchvátil, takže jsem tam před metrovým návratem do své postele usedával s knížkou a za asistence skleničky vína se v sobě snažil něco probudit. Ty časy jsou už pryč – nejen já, ale i ta kavárna (o něco dříve)… vše se už odklidilo někam jinam. Nicméně ta představa jakéhosi „probuzení“ ve mně zůstala. Probouzím se každé ráno a v poslední době mám pocit, že blbě. Něco je špatně. Sny bývají dost barvité, někdy tak trochu depresivní, jindy je ta depresivnost téměř zanedbatelná, a občas jsou ty sny i trošku povzbudivé. Avšak když se probudím do reality… V poslední době mám pocit, že se začínám probouzet mimo noční sny, začínám realitu vnímat poněkud jinak, realističtěji. Něco se se mnou stalo – a domnívám se, že už to není špatné… Následující text je téměř do puntíku přetlumočená úvodní pasáž z druhé kapitoly Mansonovy knížky, z níž jsem tady naposledy předvedl Pekelnou smyčku zpětné vazby. Je to Mansonovo literární zpracování dobře známé starobylé historky o tom, jak se probudil ten, o němž je v tomto případě řeč.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


Teo Torriatte (Let Us Cling Together) [手を取り合って]

rubrika: Vinárna U Čerta


Na kapelu Queen jsem narazil již ve velmi brzkém mládí. Písně tohohle zvláštního hudebního uskupení mě facinovaly. Až mnohem později jsem se dozvěděl, že charizmatický frontový zpěvák Freddie Mercury se ve skutečnosti (?) jmenuje Farrokh Bulsara. Jeho kulturní kořeny jsou u Pársů, vyznavačů zoroastrismu, jejichž kořeny jsou v Persii, odkud je do Indie vyhnali muslimové. Jedna z písní, která mě od Queenů v brzkém mládí uhranula, se jmenuje Teo Torriatte. V té době jsem anglicky skoro vůbec neuměl, a tak mě název písně nijak zvlášť nerozhodil. Relativně nedávno jsem zjistil, že nejen ten název (s anglickým překladem v závorce), ale i jedna pasáž písně je v japonštině. Jak a proč k téhle jazykové kombinaci Queeni (či sám Freddie Mercury) dospěli, netuším. Text písně je vcelku jednoduchý: jde o to, že dva lidé, kteří mají k sobě blízký vztah, by měli za všech okolností držet pospolu. Níže z té písně cituji hlavní myšlenku, jak v angličtině, tak v japonštině, avšak ne v latince, ale v japonských znacích, jak jsem to nalezl na internetu. Přepis v latince najdete na přiloženém videu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


«     1    2   »