Archiv - Březen 2016


« strana 1 »

Dítě hromu

rubrika: Pohádky


Z knížky Williama Elliota Griffise jsem tady přetlumočil už pět japonských pohádek. Poslední z nich se jmenuje Jak se sluneční bohyně nechala vylákat z jeskyně. I jarní slunce se už nechalo vylákat ze zimní jeskyně, takže nadešel čas, abych tuhle japonskou pohádkovou rapsodii zakončil číslem šest. Jak možná víte či nevíte, šestka je Luciferovým magickým číslem. Magické je i tohle jaro, které si o brzkých Velikonocích odpustilo sněhové radovánky. Šestá a na dlouhou dobu či úplně navždy poslední japonská pohádka, kterou vás v poněkud zkrácené a lehounce stylisticky poupravené formě oblažím, je o dítěti hromu. Někdy si takhle připadám, ale zatím se nechystám odejít do mraků.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


Prostě buďte

rubrika: Vinárna U Čerta


Nastalo Velikonoční (původně Červené) pondělí se zmalovanými vajíčky a kdoví ještě čeho. Svoji třídílnou velikonoční pouť zakončím tam, kde jsem začal, totiž ve vinárně U Čerta.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Konec starých časů a První jarní střepiny

rubrika: Poetický koutek


Už jsou tu zase Velikonoce. Nikdy nevynechají ani jeden rok a letos si k tomu přibalily ještě Velký pátek, kdy to zrovna píšu a představuji si přitom, jak si to špacíruju na Golgotu tak nějak s křížkem po funusu. Ne, ani náhodou ode mne neočekávejte nějaký oslavný traktát či hlubokomyslné rozjímání na téma tohoto bohulibého křesťanského svátku. Činil jsem tak už mnohokrát a popravdě řečeno nic nového mě v této souvislosti nenapadá a okusovat staré kosti nehodlám. Neříkám, že tyto svátky nectím, ale ten pocit si tentokrát a nejspíš i vždycky příště nechám pro sebe.

Tentokrát vám předkládám své dva poetické pokusy, jež nepovažuji za bůhvíjaké básnické perly. Jsou to takové lehce poeticky načrtnuté obrazy, okamžikové odrazy mého nitra. Dělí je od sebe 26 let. První vznikl 27mého března roku 1990 a druhý letos den před prvním jarním dnem (viz perex či úvod u První jarní smích a pláč). Jestli spolu a popřípadě i s Velikonocemi nějak souvisí, to už si přeberte sami.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 13         


Cesta do dětství

rubrika: Vinárna U Čerta


Už dlouho jsem neupustil něco jurodivě komprimovaného do vinárny U Čerta. Letos pouze jedinkrát počátkem ledna v podobě Rouper de Clotrimazolovo poste restante. Jenže to jsem nebyl já, ale Rouper de Clotrimazol, který mě tady občas alternuje v době, kdy se vydávám na cestu do dětství.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Čertí Eintopf

rubrika: Povídání


Eintopf je specifická forma německé gulášové polívky, kdy se do jednoho hrnce nacpe velký počet nejrůznějších ingrediencí. Od dortíku pejska a kočičky zpodobněného Josefem Čapkem se liší tím, že se dá jíst bez výrazných trávicích nepříjemností. Podstata Eintopfu spočívá ve výběru takových ingrediencí, aby vzájemnou kontroverzí nepřivedly náš žaludek do kritického stavu.

Pro dnešek jsem přichystal či vlastně takříkajíc ukuchtil takový Čertí Eintopf. Není samozřejmě určen k pozření, ale k přečtení. Takže kdo ho bude vnímat po vzoru dortíku pejska a kočičky, nebude mít problém s kritickým stavem žaludku, ale mozku – za což se samozřejmě dotyčným postiženým omlouvám.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 45         


První jarní smích a pláč

rubrika: Poetický koutek


Dnes o půl šesté ráno začíná astronomické jaro. Je to okamžik jarní rovnodennosti, kdy noc a den se takříkajíc dělí půl na půl. Tahle rovnost nastává pouze dvakrát do roka, po celý zbytek ročního času je noc delší než den a naopak. Též půl na půl. V lidském životě nastávají okamžiky, velmi časté, kdy se člověk směje nebo pláče. Ve výjimečných okamžicích tak činí půl na půl.

Pro dnešní první jarní den jsem se chystal vypustit vlastní báseň První jarní střepiny. Sepsal jsem ji v pátek pozdě večer či vlastně už v noci za jízdy metrem na papírek, který jsem měl v knížce. Jízda byla velmi kodrcavá, čemuž odpovídal i tužkový zápis. Báseň nebyla špatná, jelikož jsem měl velmi silnou inspiraci. V sobotu jsem ji však už neměl a to třaslavé písmo se mi nepodařilo dostatečně rozluštit. Jenže touha nějak básnicky zde přivítat jaro mě neopustila. Našel jsem si tedy již zde jednou uvedeného náhradníka.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


Welcome to the New Age

rubrika: Pel-mel


Text, kterým vás pod perexem oblažím, jsem opět vyhrabal ze svého archivu. Posledně jsem tak učinil v podobě triptychu či trojkombinace Otépéčko s mobilem, drdůlek a automobilem do stromu. Tato exkurze do mého psavého archivu je oproti předešlé solitérní, takže bude tím pádem kratší. Předkládaná úvaha byla sepsána samospádem v první polovině listopadu 2008. Skoro nic jsem v ní nezměnil, jen její závěr jsem doplnil dvěma větami. Předestírám, že se naše civilizace nachází v jakési „Seldonově krizi“, jejíž řešení, jak se zdá, má momentálně dvě možnosti: špatnou a ještě horší. Vyberte si. Žádná jiná v dohledu není, ledažeby jakýmsi zázrakem nastalo něco, co by zákonité selhání Seldonova plánu kompenzovalo naprosto jiným způsobem. Jenže současný člověk, jak vládnoucí tak ovládaný, se této možnosti vzdaluje mílovými kroky.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


Andělé a Návrat

rubrika: Poetický koutek


Počátkem jara mě navštívila Smuténka

chvíli byla čertem chvíli andělem

Po ročním bloudění se navrátila

jenomže s jiným úsměvem

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


Smíchovská nádražní oáza a setkání podivuhodného druhu podruhé

rubrika: Povídání


Už poněkolikáté jsem odložil výtažek z jedné kapitoly knížky Hartwiga Hausdorfa (viz Tajemný člověk z Mouillans), která se zabývá hybridními bytostmi, jakýmisi chimérami. Tohle téma je velmi zajímavé. Hausdorf se domnívá, že lidé starověkých civilizací se běžně setkávali s hybridy či kříženci člověka a nejrůznějších jiných živočišných forem. Staví na faktu, že po celém světě se nacházejí artefakty (obvykle kamenné) zpodobňující tyto hybridní bytosti. Zdrojem mohla být samozřejmě pouze umělecká fantazie či lidská touha představovat si nějaké pohádkové bytosti a metaforicky do nich projektovat svoje snové vize.  Jenže… ale to „jenže“ si nechám až na onen výtažek. Dnes vám chci povídat o něčem úplně jiném. Bude to takový hybridní kříženec mých dvou na první pohled zcela nesouvztažných zážitků.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Groteska a chyba v Matrixu

rubrika: Povídání


Už neskonale dlouhou dobu mám utkvělý pocit, že se nacházím v Matrixu. Někdy to vypadá, jako by si se mnou majitel Matrixu pohrával jako kočka s myší, jindy zase, že se mu v software objevily nečekané chyby. V prvním případě se zřejmě neskonale baví, jako když si na počítači hrajeme nějakou zábavnou hru, v níž manipulujeme s osudem imaginárních figurek v groteskním stylu Laurela a Hardyho. Ve hře majitele Matrixu jsem Laurelem a Hardym v jedné osobě já. Ve druhém případě si majitel Matrixu někam odskočí, třeba na oběd či do postele, a mezitím dojde k chybné aktualizaci systémového softwaru jeho Matrixu. Dříve než dorazí opravná záplata této aktualizace, jsou obyvatelé Matrixu, imaginární figurky, vystaveni prazvláštním a logicky těžko uchopitelným situacím. Ne všichni, drtivé většině to přijde zcela normální. Jen speciální výjimky, k nimž bohužel patřím, mají pocit, že tady něco nehraje – že okolnímu světu začalo hrabat.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


«     1    2   »