Archiv - Únor 2018


« strana 1 »

Rouper de Clotrimazolova rezignace (demise)

rubrika: Povídání


Rouper de Clotrimazol se rozhodl rezignovat. Snaha tady byla, a ne zrovna prťavá, ale s tímto lidským materiálem je evidentně zcela nemožné smysluplně komunikovat. Tudy je jakákoli cesta definitivně zarubaná. Zbývá už jenom jediná: směr sklepní šuplík, v němž si Rouper může své vize užívat telepaticky, telegnosticky i teleagnosticky, telekineticky či telekinematograficky, telemasochisticky i telesadisticky, teleprenatálně, jakožto i telekomicky či teletragicky bez jakéhokoli rušícího vlivu dotěrného telecího lidského hmyzu.

 

Lucifer


Posledním hřebíčkem do rakvičky všelidské komunikace byla kočárková performance na eskalátoru v metru s psychopatologickým závěrem na plošině pod eskalátorem. Rouper zrovna přestupoval z jedné trasy metra na druhou, když zaznamenal svým teleaportním periferním zrakem, jak k eskalátoru valícím se dolů valí svůj kočárek téměř o jeden a půl generace mladší ženština prenatálního střihu.

 

Kočárek na eskalátoru zaparkovala zadními kolečky na jednom schodu a oběma rukama stlačila držadlo kočárku dolů tak, aby jeho přední kolečka trčela nahoru nad druhým schodem. Něco jako odpíchnutý Rittberger, ovšem bez patřičné rotace. Kočárek stál jenom na dvou kolech, a kdyby se eskalátor díky nějakému zásahu či poruše zastavil, tak se ženština s kočárkem a jeho dětským obsahem valí dolů, duc, duc, duc, jako kamikadze v rytmu techna.

 

Rouper stojící na vedlejším eskalátoru kočárkovou ženštinu (KŽ) upozornil, že pokud nechce riskovat zdraví své i svého dítěte, měla by postavit kočárek všemi čtyřmi koly na dva schody, jednou rukou držet držadlo kočárku a druhou se držet přidržovacího madla eskalátoru. Výsledek jeho humanistické snahy vzájemné lidské pomoci byl nejen vymaštěný, ale i přesolený.

 

Na plošině pod eskalátorem KŽ bez kočárku, který kdoví kde utratila, doběhla Roupera jako nadupaná mašina ve vrcholném stádiu pubertální inkluze a chraplavým hlasem alternativně inteligentního jedince ve stavu etanolem indukované iontové disbalance zachrochtala: Máte problém? Rouper s klidem tibetského dalajlámy odvětil, že si na své straně ničeho takového není vědom, ale je si vědom, že na její straně se jakýs takýs problém vyskytoval, jenž mohl vést k újmě na zdraví nejen jejího, ale i dětského obsahu svěřeného kočárku.

 

Rouper de Clotrimazolův proslov na úrovni dekompozitní psychofilosofické implementace časoprostorového střihu se ve zbytcích telemortálních mozkových závitků KŽ nesetkal s nijakou komplementární odezvou. Zůstala stát jako solný sloup bezprizorně zabetonovaný do nefunkčního teledeportačního podzemí, s ústy otevřenými jako mastný krám po nájezdu masožravých kobylek delikatesního původu.

 

Rouper zanechal KŽ v jejím postkoitálním rozjímání a urychleně se přesunul k neurvale se blížícímu vlaku, jenž, jak už pochopil, neměl za úkol nic jiného, než ho přemístit s platností definitivně definitivní tam, kde si už tyhle panoptikálně denunciační konverzace na úkor svého psychického zdraví může odpustit i s křížkem po funusu.

 

Tam je moje místo, tam jsem svým vlastním pánem, tam v tom sklepním šuplíku mám vše, co potřebuji, tam v tom sklepním šuplíku není nic, co nepotřebuji, tam se nachází má podstata, tam ji budu rozvíjet dál a dál, kamkoli, kam mě mé humánní homeopatické vize zavedou bez rušícího vlivu dotěrnosti jakékoli telecí lidské pitvornosti. Tam mě mohou naleznout ti, kteří utíkají před tímtéž. Odtamtud je mohu naleznout, když ze svého sklepního šuplíku pohlédnu do jejich duší, aniž bych musel před sebou tlačit na eskalátoru kočárek s nedonošeným dítětem. Své dítě mám v sobě již donošené. Buď ho objevíte, anebo zůstaňte stát jako solné sloupy, kde jsem vás zanechal.

 

Tak pravil Rouper de Clotrimazol ve stavu dočasné rezignační demise.

 


komentářů: 6         


Sousedská

rubrika: Pel-mel


Tak jsem šla ke kontejnerům a z balkonu starostlivě zahalasilo: „Zvonila jsem u vás, a vy nikde. Měla jste tmu. Vy chodíte někam na noc?“ Než jsem si uvědomila nepatřičnost této otázky, z naučeného zvyku jsem po pravdě a zdvořile odpověděla, že jsem se prostě šla po setmění projít. Je to možné, říkala jsem si, až když už bylo pozdě. I kdybych na noc chodila do kasáren (už tady ani nejsou), bude to moje věc. Vždyť já se vás, milá paní Ilonko, také neptám, proč vaše dcerka stále pracuje na prodloužené směny, když mě o půl třetí ráno budívá auto, které ji přiváží domů.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 14         


Neznámý vesmír – Černé díry a horizont událostí

rubrika: Populárně naučný koutek


V předchozí části populárně naučného seriálu o neznámém vesmíru jsem předložil obecnou teorii relativity v objetí černých děr. Bylo v ní naznačeno, že s černými děrami, o nichž se předpokládá, že se jimi náš vesmír doslova hemží jako mravenci v mraveništi, si naše soudobé fyzikální teorie neokážou poradit. Než v tomto seriálu dospěji k samotnému závěru, jenž bude bezpochyby velmi bombastický, musím těmto podivuhodným kosmickým „mravencům“ věnovat ještě jednu pozornost. A nebude poslední. Tím nechci říct, že v následující části přijde na řadu třetí pozornost černým děrám – jakoukoli další si už nechávám až na závěr.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 36         


Napíšu básně kytkám na listy

rubrika: Poetický koutek


Svět v zrníčku písku rozeznat

a nebe v divoké květině,

bezmezný prostor do vlastních dlaní brát

a věčnost prožít jen v hodině.

 

Lucifer


Viděl jsem kapli ze zlata

(Básně ze zápisníku, 1793)

 

William Blake

 

Viděl jsem kapli ze zlata,

ale dovnitř se všichni báli,

mnozí tam stáli před vraty,

ale jen modlili se a bědovali.

 

Viděl jsem, jak ze vztyčil had

mezi pilíři jako sníh

a do dveří bil a bil a bil,

až praskly v zlatých veřejích.

 

Pak po nádherných cestičkách,

perlami, rubíny dlážděných,

celé své slizké tělo vlek

až k oltáři jako sníh

 

a vším svým jedem pozvracel

na něm víno i chléb.

Tak šel jsem radši do chlívka

a ke sviním si leh.

 

 

Dead Man (William Blake)


komentářů: 1         


Znovu a znovu (Kosmonautika za oponou)

rubrika: Pel-mel


Měsíc, Mars, Měsíc, Mars. To byly vytoužené cíle mnoha budoucích i stávajících vědců a techniků první poloviny 20. století, ať už se nacházeli v kterékoli zemi. Když později hovořili o svém životě, někteří z nich vzpomínali na dětské časopisy s obrázky raket, jiní na první filmy o letu do kosmu, ale žádný nezapomněl na omračující setkání s Julesem Vernem. Kdyby Verne tušil, jaké síly jeho romány uvedou v život! Bez četby jeho knih by se takový Wernher von Braun stal nejspíš úspěšným hudebním skladatelem. Vždyť tento žák Paula Hindemitha hrál výborně na na klavír i na cello a první vlastní skladby měl za sebou v patnácti letech. Zato propadal z fyziky a z matematiky. (Velký vliv na volbu jeho životní cesty měla ovšem také matka. To ona se zajímala o astronomii a koupila synovi hvězdářský dalekohled.) Ale k tomu, aby se dostali jak von Braun, tak třeba Koroljov na vysněnou cestu, museli se prodírat nejen neprobádaným územím, ale především skrz houštinu přání úplně jiných lidí – politických mocipánů. A o co se na takové cestě opřít?

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 11         


Druhé setkání s Nevidomou

rubrika: Povídání


Přesně po dvou letech jsem potkal Nevidomou. Stalo se tak jako tehdy dopoledne prvního února, ne však v pondělí, ale ve čtvrtek, nicméně na stejném místě. Na Slunečníkovém náměstí nedaleko Oční kliniky. Tentokrát neměla slepeckou hůl, ale její pohyb byl téměř totožný s tím předchozím. Stejně jako při prvním setkání zamířila podél ulice V Gůrkách k šikmému chodníčku vedoucímu ke vstupu do stanice metra Gůrka, ačkoli z Oční kliniky to měla kratší napříč Slunečníkovým náměstím.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Neznámý vesmír – Obecná teorie relativity a černé díry

rubrika: Populárně naučný koutek


Když Einstein dokončil speciální teorii relativity (STR), začal se okamžitě pídit po jejím zobecnění, jelikož STR v sobě nezahrnovala gravitaci – z kosmologického hlediska nejdůležitější interakci. Výchozí myšlenkou obecné teorie relativity (OTR, viz Wikipedie, Aldebaran) je princip ekvivalence. Ten praví, že účinek gravitačního pole je nerozlišitelný od účinku zrychleného pohybu. Hlavní idea OTR, kterou Einstein publikoval v roce 1915, spočívá v tom, že představu gravitačního pole v jakémsi prostoru transformoval do představy zakřivení časoprostoru způsobené přítomností hmotných těles (viz Gravitační síla neexistuje IV). Einstein ukázal, že Newtonova teorie gravitace je platná jen tehdy, když je zakřivení časoprostoru nevýrazné, a gravitace tudíž slabá.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


«     1     »