Archiv - Červenec 2015


« strana 1 »

Na bílé lavičce

rubrika: Povídání


Podle knih Rosamunde Pilcherové bylo natočeno více než sto filmů. Autorka jejich předloh po službě u námořnictva stihla vychovat čtyři děti a ještě svým dílem zpopularizovala některá místa své země natolik, že se z nich staly turisticky přitažlivé cíle. Recept na psaní podobných bestsellerů je poměrně jednoduchý, ale ne každému se podaří dosáhnout čtenářské a divácké obliby, natož pak získat Řád britského impéria.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 26         


Na dávný verš

rubrika: Poetický koutek


Okurková sezóna se pozvolna začíná hrotit ke svému vrcholu a já, místo abych plaval ve vodách Slapské přehrady u Nové Rabyně, šrotím odborný spisek do svého vyhnanství v Brixenu. Léto se přesunulo do stavu, který my, staří souputníci českou krajinou, dobře známe. Tropy se odkýblovaly někam do tropů. Jenom ta voda chybí a Labe prý vyschlo až skoro do posledního šutru. Občas už i zaprší, někdy i zahřmí, ale okurky stále připomínají mumie v saharském vyhnanství. Vracím se zpět k Františku Hrubínovi, podruhé a možná naposled, a pokusím se to suchomilné léto protkat jeho dávným veršem.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Letní (kontra)punkce

rubrika: Poetický koutek


(Inspirovaná chladivým letním ránem za asistence Christiana Morgensterna)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Neberte si věci osobně

rubrika: Pel-mel


Ze zbytku Psychopatova průvodce, který jsem zde ještě tvůrčím způsobem netlumočil, zbývají už jenom dvě kapitoly, jimž bych zde chtěl věnovat pozornost. První se jmenuje Postavte se k životu čelem a druhá Žijte okamžikem. V obou jsem nalezl velmi zajímavé a inspirativní postřehy, rady či úvahy, o nichž si myslím, že by mohli oblažit nejen mě, ale i pravidelné či náhodné návštěvníky Neviditelného čerta. Tento víkend věnuji krátké exkurzi do první z výše zmíněných kapitol, přičemž se soustředím především na něco, co se celou kapitolou vine jako nit a spočívá v tom, že není radno brát si vše, co se tváří jako konfliktní situace, osobně. Ať už jde o cokoli, nemusí to být určeno v první řadě vám.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 17         


Astrolog v roztrhané šále

rubrika: Vinárna U Čerta


V tomhle šíleném vedru nejsem schopen ze sebe vypotit nic tak klopotně obsažného. A zdroje by byly i vlastní nápady, dokonce jsem si v posledním satoriho tažení na papírek napsal i kousek úžasné básně, jenže ten papírek se už stihl vypařit. Nejhorší je to sucho. Marně vyhlížím déšť, něco se už vůkol objevilo, ale v Praze ani kapka. Říci, že nastal konec vodníků v Čechách, je velmi tristní oznámení, jež by se hodilo na náhrobek Vodnáře. Dle horoskopického kalendáře jsem Vodnář a ten suchopárný horor prožívám už v posledním tažení.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Spotřeba také jako symbol svobody (Podle Nialla Fergusona)

rubrika: Pel-mel


Tak se v tisku objevilo hned několik článků o tom, že se nošení tepláků stalo symbolem ležérního přístupu společenské smetánky k životu a že si tepláky oblíbili bohatí, kteří chtějí sdělit světu, jak už je velká móda znudila a že jsou příliš vytížení na to, aby si dělali násilí, když po cvičení v posilovně prostě nemají čas se převléci. (Pod jedním podobným povídáním na internetu diskutující napsal: To jsem nevěděl, na jaké výši jsem byl v osmi letech.) Oblékání jako způsob komunikace, jako sdělení světu. Když ta opice, která se málem vysmekla z řádu, bůhvíproč odhodila praktickou srst a rozmařile ji začala nahrazovat, určitě netušila, co práce ji to zahalování bude stát a že se z oblékání jednou stane politikum.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 35         


Nokturno vlků

rubrika: Poetický koutek


Jak se zdá, tak tropický předkrm těchto prázdnin se snaží nakvartýrovat i do jejich hlavního chodu. Prý si na to máme zvyknout. A na co si ještě máme zvyknout? Jak se zdá, tak na úplně všechno. Třeba na uřezávání hlavy malým hošíkem téměř v přímém přenosu. V tom šíleném vedru jsem si náhle vzpomněl na román Běsi od Fjodora Michajloviče Dostojevského. Mám ho v knihovně a četl před mnoha a mnoha lety, v době, kdy jsem byl tvorbou Dostojevského poněkud ovlivněn. Běsi jsou už zase tady a jen zdánlivě mají jinou podobu. Dostojevským vás však trápit nebudu, do oka mi totiž padla jedna báseň od Františka Hrubína, která to charakterizuje v mnohem komprimovanější formě, což se od poezie koneckonců čeká.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Místo nestandardních jedinců ve společnosti (Chvála bláznovství?)

rubrika: Pel-mel


V lidské společnosti se vždy vyskytovali nějakým způsobem fyzicky či psychicky postižení jedinci – nestandardní. Jejich místo v ní bývalo a je též všelijaké. Někdy byli vystaveni naprostému posměchu, jindy byli přiměřeně respektováni a opečovávaní, v některých případech se jim dostalo neuvěřitelně vysokého společenského postavení, což někdy hraničilo až s davovým šílenstvím. Poslední případ se týká především duševně nestandardních jedinců, „mentálů“ s psychopatickými či psychopatologickými respektive schizoidními rysy. Pokud tito jedinci neskončí v blázinci, tak v dnešní době mají velkou šanci stát se politickými špičkami či alespoň celebritami nejrůznějšího konzumního ražení. No a těm hodlám v období třetí tropické vlny věnovat konec tohoto týdne třímaje v ruce zde již několikrát provětranou knížku od Stanislava Komárka. Následující text je lehce poupravený výtažek z kapitoly Sdělný a sociální význam nemoci zaměřený především na jedince duševně nestandardní – prostě na „blázny“. V poslední době mám pocit, že do té kategorie též patřím, jenže úplně jinak, než byste si mohli myslet. Všechno se totiž může obrátit zcela naruby.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


«     1    2   »