Archiv - Říjen 2017


« strana 1 »

Halloween

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


Ne, nebude to báseň, ačkoli jsem chtěl něco takového zveršovat v šatičkách démonických. Halloween, tento pošahaný svátek původem z Irska, předchází Slavnosti Všech svatých, po níž následují Dušičky, kdy už bez pošahané náruživosti slavíme či spíše vzpomínáme naše již odešlé dušičky, svaté i nesvaté. Tento příspěvek bude zřejmě jedním z nejkratších, který jsem na NČ vypustil. Pro tento kraťas se najde několik důvodů, ale zmíním pouze jeden. Dušičky sice budou až ve čtvrtek, avšak pro mě se nade mnou budou vznášet celý týden, jenž se ve středu překlopí do listopadu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 14         


Rouper de Clotrimazolova sologamie

rubrika: Povídání


Poté co byl Rouper de Clotrimazol svým Tvůrcem Mistrem L (TML) konečně vypuštěn ze svého sklepního šuplíku do bulvárního prostředí, nastalo necelé týdenní období, kdy si to odšuplíkování Rouper užíval plnými hrstmi – jak na rukou, tak na nohou. Pak si ale všiml, že TML ho má takříkajíc na háku, jelikož se musel věnovat jakési nejurodivé vědecké práci. A to ho naštvalo, jelikož chtěl se svým Tvůrcem prodiskutovat velký balíček neskonale pozoruhodných, někdy vhodných, obvykle však v jádru nevhodných, ale pozoruhodnosti hodných otázek podstaty lidské existence. Tož když nemohu být se svým Tvůrcem, budu sám se sebou – řekl si Rouper de Clotrimazol – a začal dumat, kterak tento počinek učinit.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 18         


Kdo je člověk? (Podle Abrahama Joshuy Heschela)

rubrika: Pel-mel


Jak se to mohlo stát? Jak vůbec může takové věci provádět člověk člověku? Copak se člověk za tisíce let nezměnil k lepšímu? Projevy surové krutosti a nesnášenlivosti vždycky znovu vyvolají podobné otázky, zvlášť pokud jsme byli vychováni v iluzích o člověku jako pánu tvorstva, ne o člověku – obrazu božím povinném skládat účty Stvořiteli. Newyorský židovský filozof Abraham Joshua Heschel se nikdy nevrátil do míst, v nichž za války ztratil své nejbližší. Přesto nepropadl skepsi nad údělem lidstva a se vším myslitelným úsilím se po celý život věnoval aktivní práci v oblasti lidských práv a v protiválečném hnutí. Východiskem i cílem jeho filozofických úvah je představa, že všechna světová náboženství mají společný základ a zástupci všech církví mají spolupracovat na pěstování úcty k člověku.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 12         


Cesta do pekla bývá často dlážděna dobrými úmysly

rubrika: Pel-mel


Právě skončený víkend byl nádherný v tom smyslu, že jsem už dlouho nic ošklivějšího nepoznal. Byl to vlastně už takový předvánoční nášup, abychom se přichystali na nákup vánočních dárků v jednotném družstvu vítězného volebního lídra. Proč si nezavzpomínat na Staré dobré časy, že? Koneckonců všichni to s námi myslí dobře, a pokud ne, tak my to s nimi myslíme též velmi dobře. Vítězové našich parlamentních voleb jsou už od pohledu altruisti, my koneckonců též, jinak bychom si je nezvolili, takže už nám nezbývá nic jiného, než cestu do pekla ruku v ruce začít dláždit.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Rouper de Clotrimazolovo podzimní rozjímání

rubrika: Povídání


Rouper de Clotrimazol strávil jaro i léto ve svém sklepním šuplíku, jelikož jeho Tvůrce Mistr L (TML) naháněl ženský po okolních lesích pod vlivem resveratrolu v podpaždí třímaje Kámasútru. Buď spal v poloze skrčence, anebo si četl Nevolnost od Jeana-Paula Charlese Aymarda Sartra, což mu z existenciálního hlediska připadalo ještě skrčenější. Začal podzim a TML nejevil známky přítomnosti. To Roupera už fakt naštvalo, Sartra s jeho Nevolností odhodil do odpadní jímky v nejvzdálenějším koutě šuplíku a začal rozjímat.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Vladimír Sorokin: Manaraga

rubrika: Pel-mel


Tak tohle si nemůžu nechat pro sebe, pomyslela jsem si při čtení první kapitoly. Jenomže Hospodářské noviny byly rychlejší a už dávno část této kapitoly ocitovaly. Stojí za přečtení. Zde. Kdyby nenásledoval další děj, výše uvedené by pro jasnou představu stačilo. Ale v knize Manaraga pokračují literární hrátky sebevědomého, zkušeného autora povzneseného nad zbožňování autorit. Když jsem chtěla zjistit, co nového vůbec soudobá ruská literatura přináší, setkala jsem se se Sorokinem poprvé, a to nad Marininou třicátou láskou, podruhé pak u Dne opričníka. Z obou knih jsem měla trochu rozpačité dojmy. Nakolik jsou tyto knihy pro současnou ruskou literaturu typické? Jak vůbec Sorokina s jeho drsnými antiutopiemi doma přijímají? V románě 451 stupňů Fahrenheita Ray Bradbury už roku 1953 ztotožňuje ztrátu knih s koncem civilizace, s koncem kulturního dědictví, se ztrátou veškerých znalostí. Hrabalův Haňťa, „vzdělaný proti své vůli“, dokonce plánuje skončit stejně, jako knihy, v nichž nalezl smysl pozemské pouti (Příliš hlučná samota).

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 2         


Podzimní Vidoule v hřejivém slunci babího léta

rubrika: Povídání


Na úvod pohádky věnované mému vlastnímu miminku jsem oznámil, že vzhledem k oznámení meteorologů o návratu babího léta vyrazím na další výpravu tohoto druhu na Vyšehrad. Neučinil jsem tak, poněvadž bych se nerad zamotal v časové smyčce. Nemá smysl pokusit se v krátké době zopakovat totéž jenom proto, že to bylo fajn. Zpravidla to už není totéž a k tomu ještě ani fajn. Takže jsem v tom nádherném téměř letním počasí vyrazil do míst, kde už jsem nějaký ten čas nebyl, ačkoli je nedaleko mého bydliště, rostou tam stromy a vždycky mi tam bylo fajn. I tentokrát tomu tak bylo.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Miminko

rubrika: Pohádky


Na obzoru se začíná rýsovat víkend, v zájmu jehož prožití vám tímto způsobem předkládám pohádku. Proč pohádku? Tak zaprvé proto, že poslední pohádka tady byla před dvěma měsíci bez dvou dní; a za druhé proto, že se cítím poněkud vyčerpaně, což znamená, že jsem schopen napsat tak akorát pohádku. A pak je tady ještě třetí důvod: Meteorologové na tento víkend ohlásili další vlnu babího léta s maximálními teplotami nad dvacet stupňů Celsia, takže mi nezbývá, než si začít balit tlumok k opětovné výpravě na Vyšehrad. Vzhledem k takto závažnému stavu mé osobnosti je nabíledni, že pohádka, kterou se vás pokusím oblažit, je spíše antipohádkou. Skutečná pohádka má jakousi logickou stavbu ověnčenou nejrůznějšími metaforami a ukrývá v sobě určité ponaučení. Tahle je nelogická, nějakou metaforu v ní možná najdete, ale určité ponaučení nehledejte. A navíc je psána ve třetím rodě.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


Tak nám zapršelo

rubrika: Povídání


Tou větou začíná tolik internetových článků! Je v ní skryta úleva, že konečně, ale také ironický povzdech: To se dalo čekat, zase nás to vyplaví. Nebo: No jistě, chtěli jsme k rybníku! Okurky chytnou plíseň a rajčata – škoda mluvit. S podzimním deštěm vezmeme zase na vědomí radiátory či kotel, a my, kteří si to můžeme dovolit, začneme se pomalu choulit do sebe v očekávání jiného „nám“: nám, nám narodil se.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 14         


Podzimní rovnováha

rubrika: Poetický koutek


(Za hranicí podzimní rovnodennosti)

 

Lucifer


Když stromy začínají upouštět k zemi barevné listí

A jejich větve se komíhají ve větrolamných záchvěvech

Má duše se ukládá do tiše věrolomné nehybnosti

Spanilomyslná smyslnost se choulí v temných akvarelech

Bezbřehá umíněnost zakotví u břehu potemnělé řeky

A odněkud z dáli vracejí se hlasy všech mých předků

 

Někde v dáli mizí všechny moje rozpolcené myšlenky

A bezbřehá umírněnost zvedá své kotvy z břehu nerovnováhy

Smysluplná spanilomyslnost se dere k svému zrodu

Má nehybná duše začíná komíhat ve větrolamných akvabelách

Jejichž ruce čeří hladinu věrolomné řeky Styx

Když stromy spouští k jejímu dnu barevné listy poznání

 


komentářů: 22         


«     1    2   »