Archiv - Srpen 2019


« strana 1 »

Důmyslné umění, jak mít všechno u prdele

rubrika: Pel-mel


Druhý vstup z knížky Marka Mansona bude více méně ještě stále na jejím začátku. Už jsem se dočetl skoro až do poloviny, našel řadu velmi chytrých úvah od chlapa, který je výrazně mladší než já, přičemž jsem ale cítil, že vlastně myslí jako já. Jenže jeho text je tak nadupaný těmi myšlenkami, že momentálně nejsem schopen ho vám zde až do poloviny knížky vyklepat. Nicméně vězte, že k tomu ještě dojde. Samozřejmě pokud nechcete čekat, tak si tu knížku kupte. Nestojí moc a stojí za to. Pro dnešek budu pokračovat s výňatky z první kapitoly, přičemž na přetřes nejdřív přijde znovu Charles Bukowski.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


Co se to děje? (Václav Cílek: Něco se muselo stát)

rubrika: Pel-mel


Je dobře si připomínat, že u nás žije mnoho moudrých a hledajících lidí. Václav Cílek vyzval „autory z různých kmenů“, známé i neznámé, aby se podělili o myšlenky, jež by podle jejich názoru neměly druhým lidem uniknout. Denně jsme zahlcováni bezduchými banalitami, přesvědčováním o nezbytnosti hospodářského růstu (kam až?), topíme se v balastu slov i obrazů. Setkání s jasným a původním slovem pak působí jako živá voda. Soubor různorodých příspěvků Václav Cílek nazval Novou knihou proměn. Pestrou tematiku doplňují výroky odposlechnuté v pražských dopravních prostředcích i na ulicích, případně vyčtené v tisku. Knihu provázejí také citáty G. K. Chestertona, slavného břitkého (a britského) spisovatele.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 5         


Bezručova Labutinka

rubrika: Poetický koutek


Petr Bezruč, vlastním jménem Vladimír Vašek, se narodil v roce 1867 ve městě, kde jsem se narodil i já zhruba rok poté, co V. V. (P. B.) odešel ze života. Z nějakých zvláštních důvodů jsem dnes (znovu) objevil jeho básně, které vyšly ve Slezských písních. Pokud si chcete něco přečíst o jeho životě, tak si klikněte na jméno autora básně, kterou tady dnes předkládám, anebo si ho najděte sami na Wikipedii či jinde. Slezské písně jsem před chvíli stáhl z internetu a jsem fascinován, kterak mi mohla tak úžasná poezie dosud unikat. Možná to bylo tím, že nám v předchozím režimu vnucovali Petra Bezruče jako autora básní proti vykořisťovatelům především židovského původu (ale i německého). V jeho životopisu na Wikipedii se mimo jiné dočtete, že skutečným autorem některých básní ve Slezských písních byl jeho blízký přítel Ondřej Boleslav Petr. Mnozí se domnívají, že to není pravda; a já, ačkoli nemám žádný důkaz, jejich domněnce věřím. Literární pseudonym Petr Bezruč sestavil Vladimír Vašek na základě příjmení svého přítele a své pozdější milenky Dody Bezručové. Jeho předchozí milenkou byla Maryčka Sagonová, nešťastná láska jeho přítele O. B. Petra. A ještě jedna zajímavost: Vladimír Vašek měl zřejmě (asi po svém otci) tuberkulózu – trpěl chrlením krve (viz jeho zhudebněná báseň na konci) – a přesto se dožil devadesáti let.

 

Lucifer


Labutinka

(Coelebs manebis!)

 

Petr Bezruč

 

I

 

Čí jsi, ztepilá ty krásko?

Sama chodí, pyšno hledí,

knížky v ruce, na můj pozdrav

nikdy nemá odpovědi;

 

temné pleti, temných vlasů,

pohled třpyt je hvězdy v šeře,

myšky-nožky, každý pohyb

kmit labutí na jezeře –

 

Chceš mi být jen beznadějné

lásky smutnou upomínkou?

Jak jmenovat kněžnu svých snů?

Nazvu si tě Labutinkou.

 

 

II

 

Bor jde vrchem, bílý mlýn jde,

opuštěn na mleče čeká,

plot je rozbit, bokem malba –

dáte se mně napít mléka?

 

Je ta kráska vaší dcerou?

Pěkná, ale nemá věna…

Je to moje Labutinka,

Chcete… bude moje žena?

 

Dáme rádi. Počkal by pán?

Ještě mláda, útlá v boku…

Budu čekat na svou ženu

jako Jakub deset roků!

 

 

III

 

Na dva roky musím v dálku,

počkáš, budoucí má žínko?

Vrať se v město, uč se vařit,

budeš věrna, Labutinko?

 

Vrátil jsem se. Bůh stůj při mně!

Městem letí hrozná zmínka:

Každému, kdo chce ji míti,

patří tvoje Labutinka!

 

Lžeš! – Jdi večer na vrch Žlutý,

kam nevěstky v létě chodí,

najdeš tam svou Labutinku,

jak si ji tam kdo chce vodí.

 

 

 IV

 

V zimě zase… Do hrobu dost

bolesti jest – nemluv dále!

Labutinko, kudy chodíš,

šlapeš po mém srdci stále.

 

Nesuď ženy! Kdož bez hříchu,

nechť kamením na tě háže…

Srdce chce ti odpustiti,

však čest domu jinak káže.

 

Sám dožiju. Bez tvé lásky

jak ten život dlouho trvá,

Labutinko, Labutinko,

Labutinko černobrvá!

 


komentářů: 8         


Nesnažte se

rubrika: Pel-mel


Před pár dny jsem tady v jednom komentáři naznačil, že jsem si v knihkupectví KOSMAS zakoupil knížku, jejíž název i nakladatele naleznete na konci, na kterou jsem byl navigován v předchozím komentáři. Autorem knížky je Mark Manson, americký spisovatel, bloger a podnikatel, který se narodil v roce 1984. Na začátku knížky je psáno: Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu nakladatele. Ve svém komentáři jsem napsal, že se domnívám, že citovat z jakéhokoli zdroje, který uvedu, není v rozporu s právem autora a vydavatele.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 13         


Krásní, odvážní a samozřejmí (Anna Politkovská – mohla by přežít?)

rubrika: Pel-mel


Po tragédii v beslanské škole. Saša s Rimmou chodí po Beslanu dům od domu a přemlouvají táty a mámy, kteří už své děti pohřbili, aby je z čerstvých hrobů zase dobrovolně exhumovali….“Čtvrtého září se tu děly hrozné věci – mrtvá děvčata jsme se snažili poznat podle kalhotek, protože podle zbytku těl se to poznat nedalo. Do Rostova k identifikaci na tamní soudní patologii vezli jen těla úplně zčernalá… Jenže na tolik mrtvol není stavěný ani Rostov, a tak mnohá zuhelnatělá těla zůstala tady, bez znalecké expertízy. A lidi si je rozebrali domů… Podle těch kalhotek… Beslan ale není žádné velkoměsto, butiky tu nemáme a prádlo si kupují všichni na jednom tržišti, takže hodně děvčat mělo kalhotky stejné. Proto se to všechno tak popletlo. To jsme chápali, a tak jsme sami chodili po márnicích, prohlíželi každý prstík a nakoukli do každého pytle.“

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 37         


Mezi Nebem a Zemí

rubrika: Vinárna U Čerta


Jsou věci mezi Nebem a Zemí, které ovlivnit nemůžeme. Především proto, že netušíme, kde, jak a proč se tam vzaly – prostě jim nerozumíme. To ale neznamená, že nemůžeme ovlivnit sami sebe a popřípadě kohokoli kolem sebe. Můžeme – jenže to předpokládá, že jsme se svým způsobem vzdali sami sebe – že jsme se vsákli do všeho jiného kolem sebe – že jsme to pochopili – že jsme se v zájmu pochopení celku vzdali pochopení svého vlastního já, protože to chceme….

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 17         


Letem mým životem

rubrika: Povídání


Následující skládačka mého života je něco jako curriculum vitae po vzoru filmu Andaluský pes od Luise Buñuela, čímž nechci říci, že chci tomuto filmu konkurovat.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Pryč od nich! (Všední nebezpečí)

rubrika: Pel-mel


Mám kamarádku a ta má z dopuštění božího a z vlastní neopatrnosti manžela, který je cholerik. Prostě vybuchuje jako vztekloun, jako nálož dynamitu, jako jaderný reaktor, který otevřel vrátka a vyšel si na procházku. V některých chvílích je Tomáš zkrátka zcela neovladatelný pruďas. Kdo to o něm neví, neuvěří. Jinak je totiž velmi příjemný a dokáže být ohleduplný, udělá pro člověka první poslední. Miluje své děti, zbožňuje vnoučata. Jeho paní zachovává klid i v okamžicích, kdy o sobě slyší věci nevídané. Nesmírně ji obdivuji. Když se stane, že jsem svědkem jeho monologu o síle několika shakespearovských tragických hrdinů, cítím vřelé porozumění pro vraždy v afektu. Ne tak Zdenka. Klidně se dál zabývá svými záležitostmi. Nanejvýš jenom poznamená: U nich doma takoví byli všichni. Táta ještě mával puškou. Vystřelila jednou, do stropu. Měl, chlapec Tomáš, v životě štěstí, že potkal ženu, kterou potkal.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 5         


«     1    2   »