Pohádky


« strana 1 »

O Sněhurkovi Prvním (OSP)


Bylo jednou jedno Velmi teplé království, v němž slunce svítilo od východu do západu a valnou část roku téměř v nadhlavníku, což mělo za následek, že všichni jeho obyvatelé byli opáleni až téměř na uhel. Králové se svými manželkami se střídali jako roštěnky na grilu, poddaní se opékali pod grilem, ale jinak království docela vzkvétalo včetně troglokytek, parastromů, z nichž některé se dopídily až velikosti uhelných bonsají. Vše vypadalo tak, že Velmi teplému království (VTK) už lépe být nemůže. Ti, kdož si pod pojmem „lépe“ představovali „hůře“, byli okamžitě vypátráni Královskou bezpečností (KrB) a střelhbitě zpacifikováni s pomocí technologického zázemí Paramilitantních přátel žehu (PPŽ).

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Nebavěnka


Na jedné malé planetě jedné malé hvězdy v jedné malé galaxii na okraji jedné malé kupy galaxií se nacházelo jedno malé království, které se nazývalo Zábavné. Nazývalo se tak proto, že od shora dolů, tedy od krále až po nejpoddanějšího poddaného se všichni snažili, aby se neustále bavili. A měli proč.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Bejbilonská pohádka


Na vzdálené periferii jedné kuličkové hvězdokupky se nacházela dýchavičná hvězda, kolem níž se kutálela jedna jediná planeta připomínající ohlodanou briketu. Bylo to dost pusté místo, ale i tak se na něm svého času vylodila jakási pitoreskní družina v čele s NaBouchaným Dnesorem (NBD). Jen co NBD ihned po dopadu na povrch Brikety vysmrkal ze své nosní nanotrubičky lepkavé nanokuličky, prohlásil briketovou planetu za své království, čímž se de facto i de iure jmenoval jeho králem. Zbytek družiny blahosklonně povýšil na své poddané, Briketu přejmenoval na Bejbilon, tento název duplikoval i na své čerstvě narozené království a okamžitě se ujal jeho rekultivace.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


Kterak stařenka se stařečkem přišli k dítěti


Byl jsem upozorněn mimo prostory tohoto webu, že už dlouho jsem tady nedal pohádku. Tedy já si myslím, že to není až tak dávno, kdy jsem tady vysadil Světlonošku, ale faktem je, že dotyčný(á) upozorňovatel(ka) může mít časomíru nastavenou na úplně jinačím levelu. Tento fakt jsem přijal a chutě se pustil do díla. Takto iniciovaná pohádka, kterou vám předkládám k víkendovému odpočinku za účasti babího podzimu (teploty se mají vyšplhat až k nějakým patnácti stupňům, stupnici si vyberte dle své letory), je určená především dětem, úplně těm nejmenším a nejužvatlanějším, jelikož má tytéž vlastnosti. Hlavním důvodem této fokusace na co možná nejnižší věk čtenáře je zvětšit návštěvnost Neviditelného čerta této skupinky obyvatel, jelikož se momentálně pohybuje kolem nuly, a v tomto případě se jednoznačně jedná o Kelvina. Čtenáři, kteří se dožili již poněkud vyššího věku, jenž však nepřekročil hranici sto (ne, ani Celsius či Fahrenheit v tom nejede) si však též mohou přijít na své, když se budou dostatečně soustředit a z pohádky vypreparují představu (po(na)učení), kterak s nosnou myšlenkou pohádky naložit, když překročí stovku (ani Réaumur v tom nejede). Takže konec žvatlání, dudlík (je povoleno nahradit ho cigárem či hrdlem lahve kvalitního pití) do pusy a jdeme na to.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Světlonoška


Na vzdáleném okraji galaxie Jablečný protlak se nacházela potemnělá hvězda Pudink, kolem níž obíhalo devadesát devět planet, ale jenom ta devátá ještě jevila nějaký život. Jmenovala se Rozinka devátá a ve svých temnotách ukrývala království Světlonosné. Kdysi v něm bývalo hodně světla, proto ten název, jenže posledních několik milionů místních let byl Pudink už jen sotva viditelným dohořívajícím uhlíkem, zbytek galaxie téměř v nedohlednu, takže prakticky tma tmoucí.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 35         


Dítě hromu


Z knížky Williama Elliota Griffise jsem tady přetlumočil už pět japonských pohádek. Poslední z nich se jmenuje Jak se sluneční bohyně nechala vylákat z jeskyně. I jarní slunce se už nechalo vylákat ze zimní jeskyně, takže nadešel čas, abych tuhle japonskou pohádkovou rapsodii zakončil číslem šest. Jak možná víte či nevíte, šestka je Luciferovým magickým číslem. Magické je i tohle jaro, které si o brzkých Velikonocích odpustilo sněhové radovánky. Šestá a na dlouhou dobu či úplně navždy poslední japonská pohádka, kterou vás v poněkud zkrácené a lehounce stylisticky poupravené formě oblažím, je o dítěti hromu. Někdy si takhle připadám, ale zatím se nechystám odejít do mraků.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


Princezna Bajka


(Někdy i Pohádka)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Pohádkové střípky


Pro tento víkend jsem pro vás připravil pár střípků ze svého pohádkového archivu. Jedná se o někdy až velmi stručné vianovštiny, které ze mne vypadly na jeden zátah, aniž bych se zajímal o jejich literární kvalitu za účelem stát se slavným spisovatelem. Myslím, že Boris Vian tímto způsobem přistupoval k valné části svých psacích počinků, ale, a to je třeba zdůraznit, mnohem obsažněji, jelikož pocházel z velmi bohaté rodiny, a tak na to měl dost času. Původ mých pohádkových střípků byl hlavním důvodem, proč jsem je tady až dosud nezařadil do rubriky Pohádky. Vlastně nikam, ačkoli střípek O malém žlutém kuřátku se zde objevil v jednom mém komentáři (najděte si ho sami). Jenže během víkendu, jak alespoň hlásají meteorologové, má udeřit mráz, a tak mě napadlo, že by vás ty pohádkové střípky mohly zahřát.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Reinkarněnka


V jednom království, které se nacházelo na planetě Potulné obíhající kolem hvězdy Toulavé někde na okraji Šlehačkové dráhy, se velmi konzervativně vyhlížejícímu královskému páru už asi pojedenácté narodilo dítě. K naprostému uzoufání krále (královna si vcelku lebedila) to zase bylo děvče – tedy princezna. Chudák král z představy, že už má asi jedenáct princezen a furt žádného prince, z toho byl takříkajíc na plech, což jeho rádcové přijali jako výzvu vybrat si další dovolenou – tedy celkově zhruba už jedenáctou.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Jak se sluneční bohyně nechala vylákat z jeskyně


Přicházím s pátou japonskou pohádkou v podání Williama Elliota Griffise. Čtvrtá byla o statečném lučištníku Jorimasovi, pátá je o sluneční bohyni Jasné. V Griffisově kouzelném spisku je zařazena jako poslední, dvacátá, zatímco Setkání hvězdných milenců, uvedené zde jako číslo dvě, zařadil Griffis hned na první místo. Kruh se tedy uzavírá a příští pohádka bude zase moje – dejme tomu o tom, jak se Lucifer nechal vylákat z kavárny Satori. Představuji si to zhruba tak, že se kolem kavárny Satori shromáždí dav padlých andělů, aby z ní vydoloval svého světelného šéfa, jelikož mezi smrtelníky to bez něho vypadá bledě, což má za následek i úpadek padlých andělů. Jak si přitom poradí, co vymyslí k dosažení svého cíle a jaký dopad to bude mít na smrtelníky, to si momentálně tak nějak nedokážu představit. S jistým předstihem tedy pohlédněme na to, jak si s tím poradili japonští bohové, když jsem jim ta nejjasnější bohyně, kterou ošklivým způsobem naštval její měsíční bratr, zabarikádovala v nejtemnější jeskyni.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


«     1    2  3  4  5  6  7   »