Povídání


« strana 1 »

Krátká cesta do Dalejského údolí


Z astronomického hlediska se právě začalo léto. Došlo totiž k tzv. letnímu slunovratu – tedy k okamžiku, kdy je nejdelší den a nejkratší noc. Od této chvíle se bude den krátit, noc prodlužovat, až se vyrovnají na počátku astronomického podzimu, kdy dojde k tzv. podzimní rovnodennosti, a kdy skončí astronomické léto. Meteorologové však kladou začátek léta na začátek června, s čímž souhlasím. Obzvláště letos jede léto na plný výkon již někdy od druhé poloviny května. Pátého června, velmi žhavého letního dne, jsem se vydal na krátkou procházku do Dalejského údolí.

 

Lucifer


Dalejské údolí tvoří spolu s Prokopským údolím jednu z největších přírodních rezervací na území města Prahy. Obě údolí docela často navštěvuji za účelem protažení svých údů a pokochání se divukrásnou květenou. Připadám si přitom jako v divočině někde daleko od Prahy, ačkoli se nacházím stále uvnitř Prahy. Takových míst je v Praze víc, kupříkladu Divoká Šárka, kam také občas zaskočím.

 

Chodím tam nejen kvůli protažení svého těla, ale hlavně proto, abych si vyčistil hlavu od hloupých myšlenek. Žijeme dnes strašně rychle a celý den nám v hlavě kolotá nepřeberné množství někdy až velmi dotěrných myšlenek, z nichž drtivá většina představuje jenom jakousi chaotickou změť nestravitelného odpadu. Někdy je zapotřebí ten odpad uklidit někam do septiku, hlavu vydesinfikovat a pokusit se zastavit v sobě čas, nastolit ničím nerušený klid a soustředit se jenom na jednu jedinou myšlenku – být alespoň na chvíli zase sám sebou – navrátit se ke kořenům své podstaty.

 

Pátého červnového dne jsem pociťoval již takový rámus v hlavě, že jsem se rozhodl vyhledat nejbližší očistec. Původně jsem měl v úmyslu vyrazit do Prokopského údolí, ale tam jsem byl relativně nedávno v listopadu. „Nedávno?“ řeknete si. Jasně, už je to víc jak půl roku, od té doby jsem navštívil i jiná květnatá místa, ale Dalejské údolí mezi ně nepatřilo, a to tak, že už mnohem déle. „Takže jdu tam,“ řekl jsem si.

 

Jdu…? Z Nových Butovic to není až tak daleko a pěšmo jsem tuhle trasu vcelku už několikráte absolvoval. Jenže bylo strašné vedro – počátek meteorologického léta, které se možná navzdory meteorologům i astronomům protáhne až do listopadu – a tak jsem usoudil, že vstoupit do Dalejského údolí zpocený jako dveře od chlíva není dobrý nápad. Vyrazil jsem tedy na autobusovou zastávku u stanice metra Nové Butovice, abych se kolmo přemístil až na konec Velké Ohrady, kde už je Dalejské údolí na dohled i došlap.

 

V autobusu jsem byl nucen sednout si vedle nějaké slečny, což se mi zpočátku zdálo být dobrým nápadem. Jenže s přibývajícími minutami jízdy jsem byl nucen čím dál tím úporněji zápolit s tím, abych svoji spolujezdkyni neobtěžoval hromadícími se výměšky potních žláz. Nevím, jak to přežila ona, ale na koncovém obratu ve Velké Ohradě jsem vystupoval suchý jako troud. Došlo mi, že spustit se do Dalejského údolí v tomto stavu zřejmě nebude dost dobrý nápad. A tak jsem se rozhlédl, jestli bych nemohl někde poblíž obnovit svůj pitný režim.

 

O jednu zastávku dříve jsem propoceným zrakem z autobusového okna přes rameno slečny zahlédl něco jako venkovní zahrádku letní hospůdky. A tak jsem tam vyrazil. Než jsem tam dorazil, přemýšlel jsem o tom, jakým způsobem doplnění tekutin do svého hardware učiním. Představa, že bych si prostě sedl do hospody a dal si pivo, byla sice lákavá, ale jak se znám, neskončil bych jenom u jednoho piva. Spočítal jsem si na prstech jedné ruky, že za těchto okolností bych do Dalejského údolí už zřejmě nedorazil. „Inu, proč ne,“ řekl jsem si – vyčistit hlavu si můžeš koneckonců i v hospodě. „No jo,“ řekl jsem si ještě, „ale ty jsi chtěl do přírody, ne do hospody“. Hospoda byla naštěstí zavřena a v mé hlavě vyklíčila jiná myšlenka. „Půjdeš do nejbližšího krámku, koupíš si plechovku piva a s pomalým upíjením z plechovky vyrazíš do Dalejského údolí,“ řekl jsem si. A tak jsem učinil.

 

Podrobnosti z onoho kratinkého výletu do Dalejského údolí vám popisovat nebudu, jelikož jsem si s pomocí piva značky Pilsner Urquell a okolní přírody čistil hlavu. Snad jenom to, že jsem se cítil strašně krásně, občas jsem potkal nějaké lidičky – třeba tři seniory, dvě ženské a jednoho chlapa, kteří mě srdečně pozdravili – a u Červeného lomu jsem na malou chvíli zcela zkameněl.

 

 


komentářů: 2         


Rouper de Clotrimazolův červen roku 2019


Když se Rouper de Clotrimazol probral z relativně dlouhodobého kómatu v malé sklepní kóji, kam ho pravidelně ukládal jeho Stvořitel, aby si od něj oddechl, jelikož mu Rouper pravidelně lezl na nervy, tak s údivem zjistil, když hodil pohled na kalendář z toaletního papíru (Rouper, ne Stvořitel), že už je zase červen. Možná by mohly začít zrát třešně, řekl si Rouper a ze své hlavy vykydal všechny patafyzické sny. Opatrně se porozhlédl po sklepním prostoru, jestli se tam náhodou nepotlouká Stvořitel, a jelikož neucítil ani jednu molekulu sirného prachu, oprášil svou tělesnou schránku a ze sklepa vyrazil rovnou ven, kde ho čekal první červnový den.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


Virginia Woolfová: Vlny (Do čítanky)


Jsou knihy o světě, úplně správné a výstižné, ale po jejich přečtení si řekneme: A co dál? A potom jsou knihy, které odkryjí povrch věcí a otevřou i člověka, podívají se dovnitř a zevnitř a připomenou, že svět vypadá úplně jinak, když ho pozorujeme ze stoje na hlavě, ač je to pořád týž svět. Virginia Woolfová žila mezi lidmi, kteří nemohli rozumět, že ona vidí neviditelné (a marné) a že ji tento dar zatížil bezvýchodnou osamělostí. Ve Vlnách uvozuje monology spolužáků o jejich životě (každý hovoří o tomtéž, ale každý úplně jinak, jako různé plošky jednoho vybroušeného kamene) výsostně básnickými, dynamickými a barevnými popisy slunce, moře, zahrady s květinami a ptáky, s hrou světla za oknem pokoje. To vše v různých fázích dne – života. Všechna čest překladateli Martinu Pokornému!

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 11         


Cesta do Krtně


Ve druhé polovině října minulého roku jsem se rozhodl vyrazit do Krtně. Do čeho a proč jsem tam chtěl vyrazit? Většina z vás nejspíš odpověď na první část otázky nezná, takže: Krteň je zaniklá ves nedaleko Chab a Třebonic na západním okraji Prahy 13, na jejímž východním okraji bydlím v části nazývané Nové Butovice. Jasný? Odpověď na druhou otázku je vcelku jednoduchá, ale ne zcela jasná. Její nejasnost spočívá v tom, že mě někdy kolem poledne zničehonic napadlo vyrazit na procházku do Krtně, ačkoli jsem celé dopoledne přemýšlel o tom, že se budu celý den povalovat z důvodu odpočinutí.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


Velká májová procházka


Bylo pozdní dopoledne, až téměř poledne, osmý máj, sváteční máj, a já jsem vyrazil s pomocí svých nohou oslavit vítězství. Ne však to, které se v tomto dni tak nějak povšechně slavilo, ačkoli drtivé většině oslavenců bylo naprosto ukradené, ale své vítězství. Jaké? Po delší době jsem se rozhodl jít na dlouhatánský pěší výlet, a bylo mi v podstatě jedno kam, jelikož mým bezpodmínečným cílem bylo zvítězit nad svojí leností, především tou fyzickou, která ve mně začala nebetyčně kypět.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 23         


Dialogy (Pondělní dopoledne)


Počasí zvelikonočnilo, barvy vyskočily a ptáci si najednou vzpomněli! Po celou zimu se milostivě ukázal na krmítku tu jeden, tu dva, ostatní byli nejspíš na exotické dovolené, neboť je nutné létat s dobou. Od listopadu jsme nezkrmili ani půl kila slunečnice, zatímco v loňské zimě jsem ji nestačila kupovat. A najednou – rvou se o každé semínko. Banda líná. Teď už by se přece snadno uživili bez člověčího přispění. Nebo je tolik vyčerpává budování (rekonstrukce) hnízd? Krmení holátek? A není za tou chtivostí onen často zmiňovaný nedostatek hmyzu? Po mouchách i po komárech i po vosách se nám ještě bude stýskat!

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 27         


Rouper de Clotrimazolova resuscitace


Před jedním rokem a téměř jedním měsícem se Rouper de Clotrimazol rozhodl uvést sebe do stavu dočasné rezignační demise. Důvodů bylo mnoho, ale ten nejdůležitější spočíval v tom, že už měl všeho plný sklepní šuplík, což se s těmi ostatními důvody nijak zvlášť nevylučovalo. Rozhodl se tedy pro jednou a zase vyzvrátit všechno nestravitelné a propláchnout žaludek, střeva a všechny ostatní tělní dutiny jedinou možnou tekutinou, která připadala v úvahu, totiž lučavkou královskou v podobě nevinného střiku.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 19         


Vysněná sentimentální povídka


V noci ze čtvrtka na středu (čas běžel pozpátku) jsem měl zvláštní sen. Zjevilo se mi mé budoucí já a pravilo: „Máš za úkol nejpozději do včerejška napsat velmi čtivou a neuvěřitelně sentimentální povídku. A to není všechno. Sentimentalita, kterou máš za úkol do ní vložit, musí být tak cituplně srdceryvná, že každému čtenáři musejí téct potoky slz a někteří z nich budou ochotni okamžitě spáchat seppuku alias harakiri. Je ti to jasné?“ „Je,“ řekl jsem až tak zemdleným hlasem, že se celý dům otřásl v základech a nedaleko od něho vykolejilo několik souprav metra. „Tak se do toho dej, jsem si jisté, že to zvládneš,“ pravilo s šibalským úsměvem moje budoucí já. „Jak si tím můžeš být tak jisté?“ položil jsem překvapivou otázku. „Inu proto, že jsem tvé budoucí já,“ s přehledem odšpuntovalo mé budoucí já.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 27         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  34  35  36  37  38   »