Povídání


« strana 1 »

Chmelová šiška v Žatci a svatá trojice v Kokořínském dole


Během léta jsem již učinil dvě výpravy za hranice Prahy. První se odehrála v půli června, kdy jsem mimo jiné navštívil Žatec a Chomutov. Druhá výprava počátkem července byla cíleně zaměřena na Kokořín. V plánu mám ještě uskutečnit nejméně třetí letní výpravu, cíl jsem však zatím nedefinoval. Napadá mě Křivoklát, Šumava, Vysoké Tatry, Tokio, Mars nebo Venuše či kulová hvězdokupa Messier 13 v souhvězdí Herkula. Návštěvu Chomutova jsem tady nenápadně naznačil v podobě Tajemné ženy z města Ch. Nyní bych se s vámi stručně podělil o zážitky z Žatce a Kokořína.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 19         


X let staré dopisy


Léto začíná kulminovat, ačkoli meteorologové prohlašují, že formou podzimního počasí. Na tohle jsem fakt zvědavý. Pokud tomu tak skutečně bude, nezbyde mi, než začít balit vánoční dárky. Ty budu nadělovat sám sobě. Jedním z nich je fiktivní krabice plná x let starých dopisů. Dalším je houpací kůň z dubového dřeva, logopedická příručka pro začínající básníky, perforovaná panna z recyklovaného odpadu dětských knížek či gumové kružítko k otevírání plastických konzerv hmotného zabezpečení. Ze všeho nejdříve však rozbalím fiktivní krabici x let starých dopisů. Už dnes. Přesně o půlnoci. A začtu se do nich.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 10         


Synchronicitní pel-mel


V poslední době mě pronásledují nejrůznější formy synchronicit čím dál tím urputnějším tempem. Některé jsou velmi legrační, jiné méně, ale legrace ani v jednom z těch případů nechybí, abych se, až se dochechtá chechtací pytlík, zamyslel nad tím, co mi vlastně chtějí sdělit. K jednomu závěru jsem už došel, ale nechám si ho pro sebe. Nebudu vás strašit. K jiných závěrům bezpochyby dojdu díky následujícím gejzírům synchronicit, přičemž předpokládám, že i jejich souvztažnost bude náležitě synchronicitní. To mě ale vyvádí tak trochu z klidu, poněvadž lze tudíž předpokládat, že do této synchronicitní pavučiny jako moucha zapadne i můj první závěr, což znamená, že mě asi legrace přejde. Zde je stenografický přepis dvou po sobě následujících synchronicitních dnů minulého týdne:

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 33         


O batůžkářích a jiných samoorganizujících se hmotách


Došel jsem k závěru, že poslední série příspěvků na NČ nabrala tak náročnou kontemplaci, že by vám mohlo začít kapat na karbid. A tak jsem se rozhodl, že v zájmu příjemného prožití sedmého a osmého června tohoto roku zklidním ono čertí rozbouřené moře až na úroveň poklidné hladiny kapesního bazénu v podkroví maminčiny peřiny. Za tímto účelem jsem připravil dva kraťounké textíky. První jsem napsal zhruba před sto lety na palubě Titaniku, druhý včera pod dojmem vietnamského cukrbliku.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Směr Divoká Šárka (Prvomájová)


Ve svém předchozím příspěvku – na sklonku předchozího měsíce věnovaného aprílovým žertíkům –, který jsem věnoval upáleným čarodějnicím, jsem na konci úvodního perexového textu zdůraznil, že následující měsíc, jenž už běží na plný výkon, budu svoji pozornost věnovat jeho obsahové stránce nadiktované přírodou a drsně přeformulované Karlem Hynkem Máchou, totiž lásce. Ne k Bohu nebo jídlu atp., ale k lidským bytostem opačného pohlaví než kterým jsem byl někdy i docela uštěpačnou přírodou obdařen já.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 12         


Funebrácké blues


Drsná víkendovka – Nevhodné pro osoby mladší sto padesáti let.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 28         


Plegomazin


Příběh, jímž jsem se rozhodl oblažit vaše mozkové závity, se odehrál v rané fázi mého dospívání. Teď se nacházím v jeho pozdní fázi a konec stále v nedohlednu. Je to asi tím, že koukám příliš daleko. Onehdy jsem koukal jen na špičku svého nosu; jen ve výjimečných případech jsem to zkusil o pár centimetrů dále. Nade mnou však bděl anděl strážný, jenž někdy nabýval podoby přísného pedagoga či vychovatele s nezbytnou rákoskou v ruce. A jako takový v zájmu úspěšného završení mého výcviku v rámci rozumné existence vzhlížel z mého nosu mnohem dále. Tento příběh je o tom, kterak mě drastickým způsobem vybavil nepřekonatelným odporem pokusit se svůj psychický život vylepšit jakoukoli drogou. Mám na mysli především chemické látky, které si z vašeho mozku udělají mičudu na hraní, což se ale časem začalo týkat i drog jakéhokoli ideologického formátu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Kudy a jak?


Jsou věci, které moje hlava nebere a nebere. Třeba, proč každé ráno přijíždějí děti do školy autem, když to mají sotva čtvrt hodiny pěšky. Jen skončí vyučování, přešlapují na parkovišti a čekají, kdy je rodiče – řidiči vyzvednou. Nedivila bych se, kdyby zdejší ulice byly opravdu nebezpečné a kdyby se naše obec nedala z jednoho konce na druhý projít úplně celá za půl hodiny. A protože tu každý zná každého, vím, že k tomu dojíždění nevede většinou nic jiného, než to, že rodina prostě – má auto. A tak hurá do auta, když potřebujeme hodit dopis do schránky, koupit rohlíky a když „jdeme“ k doktorovi.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 8         


Všední věc


Už dva měsíce mi leží na stolku v předsíni svazek cizích klíčů. Našla jsem je ve vestibulu, vyvěsila jsem oznámení, ale nikdo je nepostrádá. Přemýšlím, jestli bych je uprostřed noci neměla potichoučku vyzkoušet a potom je třeba výhodně prodat… Ale vážně. Nepotřebných klíčů máme doma pomalu víc, než je v našem městečku dveří. Patří k těm věcem, které sice k ničemu nejsou, ale je škoda se s nimi rozloučit. Co kdyby.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 7         


Tvrdolín (Srandovní)


Nenechte se zmást názvem, jímž jsem pouze naznačil, v jakém tvůrčím stavu se momentálně nacházím. Budete se asi divit, ale i mně stává, že jsem natvrdlý jako tvrdolín. V těchto situacích, jež se vyskytují poměrně často (nedělám si srandu), pak koukám jako puk či sůva z nudlí na své předchozí psací počinky a těžko se mi chce uvěřit, že jsem něco takového zplodil. Nemám v úmyslu tvářit se, že jsou bůhvíjaké a předpokládám, že se najdou i tací, kteří je ohodnotí jako brak. Jen chci podotknout, že ve svém tvrdolínovém stavu si při jejich četbě připadám jako úplný idiot. Dělám si srandu. Takže se mým zuboženým stavem nenechte odradit, jelikož pro dnešní povídání na úsvitu měsíce února; měsíce, který oproti lednu, jenž mívá tendenci chovat se natvrdle, dokáže být neuvěřitelně plastický; na začátku se může tvářit ještě jako bezpodmínečná zima a na konci jako podmínečné jaro; jsem našel nebetyčně kvalitní náhradu v podobě Kurta Vonneguta, jenž se zde už několikrát vyskytl, kupříkladu: Kurt Vonnegut na konci modrého tunelu či Timequake by myself; ve druhém případě jsem vlastně já nahradil Kurta Vonneguta, a když si kliknete na závěrečné video, tak se dozvíte, že je soukromé. Nedělám i dělám si srandu. Zde je tedy pár volně shromážděných ukázek z jeho povídací knížky Muž bez vlasti:

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  22  23  24  25  26   »