Povídání


« strana 1 »

Jak jsem navštívil Kutnou Horu s opeřeným doprovodem


V druhé polovině předminulého týdne jsem se jel podívat do Kutné Hory, jelikož jsem tam snad ještě nikdy nebyl, ačkoli není vyloučeno, že jsem tudy alespoň jednou projížděl. Kutná Hora je krásné město s velmi zajímavým historickým pozadím, jemuž mimo jiné vévodí impozantní chrám svaté Barbory. Ubytoval jsem se v hotelu U Vlašského dvora poblíž Palackého náměstí a nedaleko hradu Vlašský dvůr, kde se prý nějaký čas ztrácelo stříbro, jež se v Kutné Hoře kutalo. Ze svých výletů a procházek jsem tady napsal řadu povídavých příspěvků, v nichž jsem se pokoušel i o jakési literární eskamotérství. Tentokrát však musím předem upozornit, že nic takového nečekejte, vedřiny se mnou docela zacloumaly. Jenom pár postřehů a obrázků. A ještě než k tomu dojde, musím zde udělat reklamu na zmíněný hotel: Perfektní včetně personálu, dokonce mi chtěli zavolat i záchranku, když jsem ten pitný režim tak nějak přepísknul. Rozhodně si nedělám legraci (tedy dělám, ale ne výsměšnou), poněvadž jsem se v tom hotelu (a v celé Kutné Hoře) cítil úžasně (skutečně skvělí lidé).

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Jako každý den


Lucifer pozoruje ptáky a povídá si s nimi. Je to určitě lepší, než se rozčilovat nad lidmi v přeplněné městské dopravě. Možná objevuje rozměr, který jeho život ve velkém městě postrádal. Malé město nepřináší mnoho nových podnětů, ale jeho kladem je předvídatelnost. Chtě nechtě se v něm stane součástí nevzrušivého koloběhu každý, a třeba to, jak v očích ostatních vypadám, mi bohatě k stačí přemýšlení! Zařadila jsem se. Dnes se podělím o několik jistot, o pravidelná setkání, na něž se můžu (v malých obměnách) spolehnout…

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 38         


Jak jsem na Vyšehradě potkal sojku


Žádnou nedělní vycházku a už vůbec na Vyšehrad jsem v sobotu neplánoval. Náhodně jsem však zaznamenal povídání od Soni Kacerovské Podskalí a Vyšehrad. Parádní místa s tou pravou pražskou pohodou. To mě dostalo, jelikož v něm popisuje trasu místy, jež mi až dosud tak nějak unikala. Žiju v Praze už skoro jednatřicet let a Vyšehrad se stal mojí vlajkovou lodí, majákem, jedním z několika nejmystičtějších míst Prahy, jimž jsem věnoval dost častou vycházkovou pozornost. Jak mi mohly uniknout cestičky a zákoutí popisované autorkou na mém téměř svatém Vyšehradě?! Samozřejmě že mohly. Naučil jsem se chodit po stejných mnou již vyšlapaných cestičkách, a ty kousek opodál jsem kompletně opomíjel, nevnímal, nezaznamenal. Vážně až tak moc? Nebylo mi na zbytí, než si to jít ověřit. Takže jsem si v pozdní sobotní noci naplánoval na zhruba polední neděli zcela nový vyšehradský výlet – procházku, zacházku, docházku a ve svých starých místech novou odrazku.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 33         


Levandulová


Minulý týden v pondělí jsem kolem poledne kráčel přes Sluneční náměstí (SN). V tento den tam bývají farmářské trhy. Kruhová vozová hradba stánků – venkov se hlásí k husitům. Občas se přidám ke kališníkům, ale mým cílem byl tentokrát asiatský krámek, který se nachází na opačné straně obvodu SN než moje bydliště – v přízemí Slunečního domu hned vedle radnice.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 10         


Josef a Kajetán podruhé


Milý čtenáři, nebo milí čtenáři? To je fuk, kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať čte stranický tisk. Dovoluji si napsat druhé pojednání o Tyláku, kam jsem se dnes opět po delším čase vydala nasát vůni z českých luhů.

 

Astra (Tahiti)


Celý článek »

komentářů: 18         


Prvoletní výlety (Nálety – Zálety – Přílety a Odlety)


Minulý týden jsem absolvoval (vykonal) několik výletů v Podkrušnohoří. Nazývám je „prvoletní“, jelikož zhruba od poslední třetiny května počasí připomíná spíš léto než jaro. Nejpozoruhodnějším a patrně i nejdelším byl hned první výlet. Jeho podstatná část se odehrála v zámeckém parku Krásného Dvora, jenž jsem zmínil v předmluvě (perexu) ke dvěma básním od Antonína Sovy. Byl to jeden z nejúžasnějších a do jisté míry i nejpotřeštěnějších výletů, které jsem v posledních letech vykonal (absolvoval).

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 34         


Hromadění


Někdy loni dávali v televizi pro mě dost neobvyklou šou o tom, že jsou mezi námi jedinci, kteří mají chorobu, jíž se česky říká hromadění – jak je to latinsky, to nevím, ale určitě to má nějakou zvučnou diagnózu. Seriál to byl z Emeriky, z Kalifornie a z různých městeček tamtéž. Dvě elegantní "hospodyňky" – jedna štíhlá domina a druhá tlustá mamina – navštívily postiženou osobu, promluvily jí do duše, vysvětlily, jak se žije normálně, a udělaly všechno pro to, aby nešťastníkovo obydlí zase dostalo lidský vzhled. A jaká to byla fuška, umí si asi málokdo představit. Tenkrát jsem netušila, že i mě potká podobný zážitek. Stalo s e dnes dopoledne…

 

Astra (Tahiti)


Celý článek »

komentářů: 49         


Josef Kajetán


Následující věty jsem našla v dnešním červnovém čísle Novin Prahy 2. Jak to bylo tenkrát – před sto lety?

"Bezpříkladné lehkovážnosti dopouštějí se na Tylově náměstí oni obchodníci s potravinami, kteří zkažené zboží, hlavně ovoce, vystavují před svými krámy napospas chudině. Tuto hnusně páchnoucí, mnohdy až tekutou hmotu, obklopují celé zástupy dětí, ba i dospělých, kteří celistvější partie ovoce vybírají a pojídají přímo na místě."

No, dnes je to jinak. Nedovedu si představit, že by tam dnes prodejce zapomněl byť jen mrkvičku, jeden ks cca 6 Kč. Večer je plácek vymetený do posledního lístečku růže, a v noci je tam pré pro noční život Pražanů, ale spíš turistů z nejbližších několika hotelů a žroutů v KFC.

 

Astra (Tahiti)


Celý článek »

komentářů: 25         


Gratinovaná tortilla & polotmavý třináctistupňový Malvaz


Utekl měsíc a pár dnů od chvíle, kdy jsem se začal skutečně měnit. Co způsobilo tento poměrně dost drastický zásah do mých vyšlapaných kolejí? Tak to si nechám pro sebe. Podstata drastického impulsu není důležitá. Důležité jsou jeho následky.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 93         


Výlet autem


Předkládám publiku jedno ze svých staromilských vyprávění, protože se blíží narozeniny mojí maminky, která už o tom dávno nic neví, protože už je moc let pod drnem. Ale já o tom vím dobře všechno, a tak mi nedalo vyštrachat jeden náš příběh, který jsem si napsala před mnoha lety. Jistě má každý nějakou podobnou příležitost pro vzpomínání. Aby se nezdálo být všechno zase až tak idylické, moje maminka Marie byla nejen hodná, ale taky od rány, život ji to naučil přesně. Pro pochopení – kdysi mi dala nádhernou látku na šaty a řekla mi, jak si je mám dát ušít. Dala jsem si je ušít tak, jak se to líbilo mně, a šla jsem se mámě plná radosti ukázat, protože mi to velmi slušelo. Máma koukla a řekla jen – tak to ne – a dala mi parádní facku. Bylo mi tenkrát asi dvacet, holka na vdávání. Tak jsem se natruc vdala a rok jsme spolu s mámou nemluvily.

Ale – když jsem asi tak po roce čekala miminko, dostala jsem od mámy obrovský kufr s kompletní dětskou výbavičkou, včetně plínek – a tenkrát to byl dárek nad dárky.

 

Astra (Tahiti)


Celý článek »

komentářů: 5         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  25  26  27  28  29   »