Povídání


« strana 1 »

Tajů plný milostný život pana Holuba Hřivnáče a jeho pernaté buclaté manželky


Pan Há Há přilétá se svojí paní obvykle kolem dvacátého března. Tentokrát měli zdržení, mají radary, tak věděli, že tady máme frédo. Loučili se tedy dlouze s kamarády v Itálii, kde dlí od podzimku do jara. Jsou to moji dlouholetní i dlouholetí sousedé na větvi lípy před mými okny. Znám důvěrně jejich zvyky, stačí mi jen pozvednout oči v křesle, kde si čítávám – a vidím jejich námluvy.

 

Astra (Tahiti)


Celý článek »

komentářů: 22         


Hra na jaro


Pod jabloní:

V létě sedával N. pod jabloní/ a oddával se podzimu// Ráno slunce dralo se listovím/ večer tma se listovím nedrala// Někdy si přivstal a padla mlha/ někdy si přivstal a mlha stoupala// Někdy mu na hlavu padlo zralé jablko/ někdy ho jablko minulo nebo bylo nezralé// Celá léta se N. z těch úkazů/ snažil vyvodit něco prospěšného// Když ne pro sebe/ alespoň pro lidstvo

Hra na jaro:

Oranice se převaluje/ včely se pletou// psi se kočkují/ slunce se kouluje/ o dětech nemluvě a N. nic// už ví, že všechno přichází/ buď příliš brzy/ nebo příliš pozdě/ a jenom zklamání/ zvláště na jaře/ nikdy nezklame

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 71         


Moje velká velikonoční vycházka (VVV)


Letošní Velikonoce se skloubily s počátkem dubna čili apríla, což už samo o sobě předznamenalo neskonale legrační kotrmelce. Aprílové počasí s malovanými vajíčky si nás vychutnává v podobě bleskurychlého střídání jara, zimy a léta. Ze čtyř ročních období chybí jen podzim, a to jenom proto, že na stromech ještě není listí. O Velkém pátku jsem se odebral na Golgotu, abych se nechal nainstalovat na kříž, což svého času patřilo mezi oblíbené adrenalinové sporty. V sobotu jsem si na kříži lebedil jako Buddha na lotosu, v neděli jsem na něm dokonce usnul jako dítě v povijanu. Nastalo pondělí. Uklidil jsem kříž do rekvizitáře, odškrtl si všechny svoje hříchy, rozcvičil všechny svoje údy a po lehké snídani z restovaných lotosových lístků někdy kolem poledne vyrazil na velkou velikonoční vycházku.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


O Helence, která bydlí ve sklenici od okurek


Téměř denně potkávám ženu tváře divé, v zimě v létě zabalenou do černých látek a šátků, všelijakých přehozů a nákrčníků. To by si Lucifer užil. Vzhledem odpuzující osoba, stará paní. Chodívala občas s různými psíky až psy, každý půlrok ji doprovázel nějaký jiný – obvykle vořech až podvraťák. Neměla jsem touhu nějak se s ní seznamovat, brala jsem ji pouze na vědomí. Jen mě udivovalo to stále se měnící množství psů.

 

Tahiti


Celý článek »

komentářů: 30         


Rouper de Clotrimazolova rezignace (demise)


Rouper de Clotrimazol se rozhodl rezignovat. Snaha tady byla, a ne zrovna prťavá, ale s tímto lidským materiálem je evidentně zcela nemožné smysluplně komunikovat. Tudy je jakákoli cesta definitivně zarubaná. Zbývá už jenom jediná: směr sklepní šuplík, v němž si Rouper může své vize užívat telepaticky, telegnosticky i teleagnosticky, telekineticky či telekinematograficky, telemasochisticky i telesadisticky, teleprenatálně, jakožto i telekomicky či teletragicky bez jakéhokoli rušícího vlivu dotěrného telecího lidského hmyzu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Druhé setkání s Nevidomou


Přesně po dvou letech jsem potkal Nevidomou. Stalo se tak jako tehdy dopoledne prvního února, ne však v pondělí, ale ve čtvrtek, nicméně na stejném místě. Na Slunečníkovém náměstí nedaleko Oční kliniky. Tentokrát neměla slepeckou hůl, ale její pohyb byl téměř totožný s tím předchozím. Stejně jako při prvním setkání zamířila podél ulice V Gůrkách k šikmému chodníčku vedoucímu ke vstupu do stanice metra Gůrka, ačkoli z Oční kliniky to měla kratší napříč Slunečníkovým náměstím.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Noční sen


Už uplynula docela pěkná řádka let, kdy jsem měl děsivě depresivní či depresivně děsivý sen. Kupodivu nenastal v noci, ale za bílého dne. Za krásného modrobílého dne. I to se může stát. Stačí k tomu docela málo. Usnout a probudit se do nočního snu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 18         


Rouper de Clotrimazolovo Probuzení II


Rouper de Clotrimazol se náhle probudil. Nebylo to poprvé, ale přinejmenším podruhé. Tentokrát se ale zdálo, že se mu to skutečně nezdá. Na víku šuplíku našel vzkaz od Šéfa: Roupere, probuď se konečně definitivně, jelikož já už tady nebudu, což znamená, že se můžeš flákat, jak je ti libo. A pod tím byl ještě jeden vzkaz na umačkaném lístku: Roupere, šla jsem nakoupit vajíčka – Tvoje snášenlivá Rouser. A pod tím bylo ještě naškrábáno: Ponožky, ve kterých jsi spal, hoď do pračky, anebo je spal. Rouper pochopil, že jeho několikaletému spaní na šuplíkových oblacích je konec. Bude muset zase začít žít, a ještě ke všemu tomu pro něj už skoro neznámému se za chvíli vrátí Rouser s vajíčky. „Doufám, že nebudou míchaná“, zamumlal Rouper, sundal ponožky a šel je vyvenčit do pračky, načež si zapálil doutníček, který v jedné ponožce našel, a spálil ho ve svých rozespalých ústech.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


O relativnosti věcí


No tak jsem se dlouho rozmýšlela, jestli si mám, nebo nemám jednou za život objednat v nemocnici nadstandardní pokoj. Zkrátka – proč si nedopřát to, co si dopřávají paní, za kterými pak přicházejí zástupy příbuzných i s kočárky. Ale právě proto jsem se rozhodla, že ne. Nebo mi spíš bylo líto peněz? Ale je také možné, že jsem se po minulých zkušenostech nechtěla připravit o ten specifický (nemocniční) společenský život. Kolik spletitých osudů člověk vyslechne! Je přece starou pravdou, že život píše příběhy, které by žádný čtenář romanopisci nevěřil. A ještě: ve srovnání s chorobami spolunocležníků se vlastní zdravotní problém najednou smrskne v nepatrnou potíž.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 24         


Patafyzicky dadaistická


Už asi měsíc se chystám podat zde důkaz o tom, jak si teoretičtí fyzici blouznící o finální teorii všeho hrají jako malé děti s gumovými matematickými kachničkami v halucinogenní vaničce ověnčené kvantovou pěnou. Základem mého plánovaného pojednání je knížka Neznámý vesmír od Stuarta Clarka, která se zaměřuje především na kosmology meditující o absolutním stvoření našeho vesmíru v podobě jakéhosi velkého třesku z ničeho. Knížku jsem už prošel několikrát tam a zpět a neustále jsem žasnul, jak málo stačí k dětské radosti. K radosti dětí vědeckého kalibru na nejvyšší úrovni. Dočetl jsem se, že mnohé z toho, co tato značným zdrojem intelektu obdařená dítka vykonstruovala, nelze vlastně vůbec dokázat, jelikož do svých konstrukcí dítka zazdila něco jako neviditelné, nedosažitelné a neohmatatelné věci, čímž si zajistila nevyvratitelný alibismus. Jenže mé milé dušičky kolem krouží, chtějí si hrát. Musím se jim věnovat. Nemohu se soustředit na vytříbenou kumulaci tohoto pojednání, takže posečkejte, čas ještě nevypršel. Místo toho vám pro konec tohoto týdne předkládám patafyzicky dadaistické pojednání de facto a de iure o ničem a zároveň o všem.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  24  25  26  27  28   »