Povídání


« strana 1 »

Prvoletní výlety (Nálety – Zálety – Přílety a Odlety)


Minulý týden jsem absolvoval (vykonal) několik výletů v Podkrušnohoří. Nazývám je „prvoletní“, jelikož zhruba od poslední třetiny května počasí připomíná spíš léto než jaro. Nejpozoruhodnějším a patrně i nejdelším byl hned první výlet. Jeho podstatná část se odehrála v zámeckém parku Krásného Dvora, jenž jsem zmínil v předmluvě (perexu) ke dvěma básním od Antonína Sovy. Byl to jeden z nejúžasnějších a do jisté míry i nejpotřeštěnějších výletů, které jsem v posledních letech vykonal (absolvoval).

 

Lucifer


Do Krásného Dvora jsem dorazil v neděli desátého června někdy po poledni jakýmsi víkendovým či svátečním vlakem (motorákem) v podobě jednoho vozu, který působil již poněkud historickým dojmem. Jelikož tak náročné výlety nejsem ochoten podnikat bez přinejmenším jednoho ženského doprovodu, jedno příruční zavazadlo tohoto typu mě doprovázelo. Jízda seniorským motoráčkem podkrušnohorskou krajinou byla úchvatná. Srdce plesalo naprostou rozkoší, občas nějaká zřícenina statku po Němcích, ale jinak spousta pestrobarevných ptáků, polí, rolí a rušné zeleně. Průvodčí byl velmi mladistvého vzhledu a kousek od nás seděl starší pán se stejně starým příručním zavazadlem ženského rodu.

 

Nádraží v Krásném Dvoře, kde všichni zámečtí výletníci vysedali, tvoří jedna čekací budka. Prý tady kdysi stávala nádražní budova, ale nejspíš si ji odnesli Němci kousek za Krušné hory. Naproti přes koleje se skvěl vysoký a košatý strom, jehož roli jsem poznal až při návratu, a za ním se rozpadala jakási stavba nejspíš nedotknuta od konce druhé světové války, kterou Němci už odvléct nestačili.

 

 

Od železniční zastávky Krásný Dvůr vedla téměř přímá cesta nahoru k zámku. Po ní jsme se vydali. Nejdříve jsme museli projít vesnicí, která se kupodivu nazývá též Krásný Dvůr. Je to pár domečků, kostelíček, jedna česká hospoda, jedna kavkazská restaurace se šašlikem, jeden rozbořený německý statek, jedno koupaliště, a pak už jenom vstup do zámeckého parku jen kousek od zámku.

 

Zámecký park v Krásném Dvoře, který jsem spatřil poprvé v životě, mi připomněl něco podobného v Průhonicích, kde je též zámek i s parkem. Elementární rozdíl je pouze v tom, že Průhonice jsou kousek za okrajem Prahy, takže jsem tu záležitost tam stihl spatřit vícekrát. O Krásném Dvoře tak přenádherně vyšperkovaném jsem až dosud neměl ani šajna, takže je jasné, že jsem ten výlet nevymyslel sám od sebe. Vymyslel ho můj ženský doprovod, což jsem musel náležitým způsobem ocenit.

 

Před zámeckou bránou nás očekával koňský povoz, jenž jsme kvitovali s pomocí fotoaparátu, nabídku k jízdě jsme však odmítli. Oba koně byli sice roztomilí, ale my sebou měli vlastní nohy. A jenom ty, někdy i včetně rukou, jsme v té zahradě hodlali využít, a popřípadě v zájmu rozkoše i zneužít. Nejdříve jsme si však šli prohlédnout zámecké nádvoří. Byla tam spousta zajímavých rostlinných i sošných věcí, mezi jiným též drobná restaurace se dvěma stolky vevnitř a třemi stolky se slunečníky venku. Musím se přiznat, že i když mě zaujala veškerá výzdoba zámeckého nádvoří, tak závěrečným úvodem nebyla prohlídka zámku, ale posezení v oné restauraci. Žízeň je žízeň, čemuž kupodivu neodporoval ani můj ženský doprovod, takž jsem stihl zhruba dvě skleničky vína.

 

 

Po lehkém občerstvení následovalo romantické putování zámeckým parkem. Svítilo sluníčko, ptáci cvrlikali, zurčel potůček, občas se zaleskla i hladina jezírka a za každým stromem nás čekalo překvapení. Kromě kytek a hmyzu se tak vyskytovaly i skupinky lidí… A kromě toho všeho se začala vyskytovat i temná mračna. Ke slovu či spíše hromu se přihlásila bouřková činnost.

 

Hromy, blesky a nevím, co ještě bouchalo ze všech stran, déšť střídal různé fáze od kapání až po stříkání či sprchování, tu a tam šípy slunečních paprsků… Můj ženský doprovod roztáhl deštník, já pouze ruce a nechal jsem se smáčet štěstím zcela bez sebe anebo vlastně úplně v sobě. Pořád krásně a teplo, můj oděv mokval radostí a můj ženský doprovod se třásl strachy, že ho nějaký ten blesk utluče. Jako plazmový fyzik jsem se mu snažil vysvětlit, že vlastně nejde o nic jiného než o plazmu, a protož jsem též něco jako čert, tak si s blesky lehce poradím. Kdybyste viděli tu hrůzu v očích mého ženského doprovodu, ty rozklepané nohy i ruce, ten rozklepaný deštník…

 

 

Když jsme dorazili zpět k zámku, hromy, blesky i s deštěm to jakoby zabalily. Zase vysvitlo sluníčko a v zahrádce restaurace na zámeckém nádvoří bylo krásné místo. Tož jsme se tam usadili a já se pokusil obnovit pitný režim. Šlo to docela dobře, jen nad hlavní části zámku se začalo kupit zase nějaké mračno a na hodinkách to vypadalo, že budeme muset brzy vyrazit k vlakové zastávce. Už trochu pršelo, když jsem svému ženskému doprovodu sdělil, že si odskočím támhle k těm nedalekým dveřím, za nimž si mohu tak nějak ulevit. No a pak vyrazíme k vlaku.

 

Trvalo mi to jenom pár minut, ale návrat vypadal, že se vracím na úplně jiné místo, než které jsem opustil. Nad slunečníkem, pod kterým jsme seděli, se urval okap, voda z něho valila jako z Niagarských vodopádů, pod stolem se tvořila přehradní nádrž a poslední, kdo tuto spoušť opouštěl, byl můj ženský doprovod, který se snažil zachránit moji skleničku nedopitého ale již vodou dolitého vína. Ukryli jsme se uvnitř restaurace spolu s ostatními návštěvníky.

 

 

Čas se nachyloval k odjezdu, ale déšť neustával. Vydal jsem tudíž rozkaz k odchodu v dešti dolů. Můj ženský doprovod si opět rozmotal deštník, já se šel opět sprchovat. Když jsme se schovali do čekací vlakové budky, déšť začínal ustávat. Pak už zase slunce a nádherný letní den. K příjezdu historického vlakového vagónu zbývalo ještě několik minut, a tak jsem zaostřil svůj zrak na mohutný strom přes koleje. Byla to třešeň plná zralých třešní. A tak jsem se vydal přes koleje doplnit svoji třešňovou náladu.

 

Mezitím k nádražní budce dorazil onen pár, se kterým jsme sem přijeli. Ženský doprovod mužské části páru se bez váhání vydal přes koleje trhat a jíst se mnou třešně. Nastala chvíle, kdy jsme se tak nějak promísili. Pán přes koleje měl jako příruční zavazadlo mé příruční zavazadlo a já za kolejemi baštil s jeho příručním zavazadlem třešně. A když přijel vlak, tak jsme se zase smísili. Bylo to krásné.


komentářů: 30         


Hromadění


Někdy loni dávali v televizi pro mě dost neobvyklou šou o tom, že jsou mezi námi jedinci, kteří mají chorobu, jíž se česky říká hromadění – jak je to latinsky, to nevím, ale určitě to má nějakou zvučnou diagnózu. Seriál to byl z Emeriky, z Kalifornie a z různých městeček tamtéž. Dvě elegantní "hospodyňky" – jedna štíhlá domina a druhá tlustá mamina – navštívily postiženou osobu, promluvily jí do duše, vysvětlily, jak se žije normálně, a udělaly všechno pro to, aby nešťastníkovo obydlí zase dostalo lidský vzhled. A jaká to byla fuška, umí si asi málokdo představit. Tenkrát jsem netušila, že i mě potká podobný zážitek. Stalo s e dnes dopoledne…

 

Astra (Tahiti)


Celý článek »

komentářů: 49         


Josef Kajetán


Následující věty jsem našla v dnešním červnovém čísle Novin Prahy 2. Jak to bylo tenkrát – před sto lety?

"Bezpříkladné lehkovážnosti dopouštějí se na Tylově náměstí oni obchodníci s potravinami, kteří zkažené zboží, hlavně ovoce, vystavují před svými krámy napospas chudině. Tuto hnusně páchnoucí, mnohdy až tekutou hmotu, obklopují celé zástupy dětí, ba i dospělých, kteří celistvější partie ovoce vybírají a pojídají přímo na místě."

No, dnes je to jinak. Nedovedu si představit, že by tam dnes prodejce zapomněl byť jen mrkvičku, jeden ks cca 6 Kč. Večer je plácek vymetený do posledního lístečku růže, a v noci je tam pré pro noční život Pražanů, ale spíš turistů z nejbližších několika hotelů a žroutů v KFC.

 

Astra (Tahiti)


Celý článek »

komentářů: 25         


Gratinovaná tortilla & polotmavý třináctistupňový Malvaz


Utekl měsíc a pár dnů od chvíle, kdy jsem se začal skutečně měnit. Co způsobilo tento poměrně dost drastický zásah do mých vyšlapaných kolejí? Tak to si nechám pro sebe. Podstata drastického impulsu není důležitá. Důležité jsou jeho následky.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 93         


Výlet autem


Předkládám publiku jedno ze svých staromilských vyprávění, protože se blíží narozeniny mojí maminky, která už o tom dávno nic neví, protože už je moc let pod drnem. Ale já o tom vím dobře všechno, a tak mi nedalo vyštrachat jeden náš příběh, který jsem si napsala před mnoha lety. Jistě má každý nějakou podobnou příležitost pro vzpomínání. Aby se nezdálo být všechno zase až tak idylické, moje maminka Marie byla nejen hodná, ale taky od rány, život ji to naučil přesně. Pro pochopení – kdysi mi dala nádhernou látku na šaty a řekla mi, jak si je mám dát ušít. Dala jsem si je ušít tak, jak se to líbilo mně, a šla jsem se mámě plná radosti ukázat, protože mi to velmi slušelo. Máma koukla a řekla jen – tak to ne – a dala mi parádní facku. Bylo mi tenkrát asi dvacet, holka na vdávání. Tak jsem se natruc vdala a rok jsme spolu s mámou nemluvily.

Ale – když jsem asi tak po roce čekala miminko, dostala jsem od mámy obrovský kufr s kompletní dětskou výbavičkou, včetně plínek – a tenkrát to byl dárek nad dárky.

 

Astra (Tahiti)


Celý článek »

komentářů: 5         


Cesta do Nové Rabyně na Slapské přehradě


Květen se zlomil vpůli a máj plesal zářivými barvami květů. Stromy toužily po objímání, hmyz bzučel až do díkůvzdání, ryby se učily mluvit, mraky se pokoušely mezi slunečními paprsky vymačkat občas nějakou kapku deště, větry vanuly všemi směry a já se vydal autobusem do Nové Rabyně kousek nad hrází Slapské přehrady.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 36         


Nějak to dopadne


Nějak to dopadne, řekl si Rouper de Clotrimazol, nacpal do tlumoku sadu medových koláčků s makovou polevou (MeKoMaPo), které mu nedávno darovala kouzelná babička (KouBa), když jí daroval sadu papírových kapesníků (PaKa), jelikož při pohledu na její tekoucí nos (TeNo) pocítil silný závan homeopatického humanismu (HoHu), a vyrazil na cestu do neznáma.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 18         


Tajů plný milostný život pana Holuba Hřivnáče a jeho pernaté buclaté manželky


Pan Há Há přilétá se svojí paní obvykle kolem dvacátého března. Tentokrát měli zdržení, mají radary, tak věděli, že tady máme frédo. Loučili se tedy dlouze s kamarády v Itálii, kde dlí od podzimku do jara. Jsou to moji dlouholetní i dlouholetí sousedé na větvi lípy před mými okny. Znám důvěrně jejich zvyky, stačí mi jen pozvednout oči v křesle, kde si čítávám – a vidím jejich námluvy.

 

Astra (Tahiti)


Celý článek »

komentářů: 22         


Hra na jaro


Pod jabloní:

V létě sedával N. pod jabloní/ a oddával se podzimu// Ráno slunce dralo se listovím/ večer tma se listovím nedrala// Někdy si přivstal a padla mlha/ někdy si přivstal a mlha stoupala// Někdy mu na hlavu padlo zralé jablko/ někdy ho jablko minulo nebo bylo nezralé// Celá léta se N. z těch úkazů/ snažil vyvodit něco prospěšného// Když ne pro sebe/ alespoň pro lidstvo

Hra na jaro:

Oranice se převaluje/ včely se pletou// psi se kočkují/ slunce se kouluje/ o dětech nemluvě a N. nic// už ví, že všechno přichází/ buď příliš brzy/ nebo příliš pozdě/ a jenom zklamání/ zvláště na jaře/ nikdy nezklame

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 75         


Moje velká velikonoční vycházka (VVV)


Letošní Velikonoce se skloubily s počátkem dubna čili apríla, což už samo o sobě předznamenalo neskonale legrační kotrmelce. Aprílové počasí s malovanými vajíčky si nás vychutnává v podobě bleskurychlého střídání jara, zimy a léta. Ze čtyř ročních období chybí jen podzim, a to jenom proto, že na stromech ještě není listí. O Velkém pátku jsem se odebral na Golgotu, abych se nechal nainstalovat na kříž, což svého času patřilo mezi oblíbené adrenalinové sporty. V sobotu jsem si na kříži lebedil jako Buddha na lotosu, v neděli jsem na něm dokonce usnul jako dítě v povijanu. Nastalo pondělí. Uklidil jsem kříž do rekvizitáře, odškrtl si všechny svoje hříchy, rozcvičil všechny svoje údy a po lehké snídani z restovaných lotosových lístků někdy kolem poledne vyrazil na velkou velikonoční vycházku.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  24  25  26  27  28   »