Archiv - Květen 2016


« strana 1 »

Nesmrtelnost

rubrika: Filosofický koutek


V neděli jsem opět zabrousil mezi regály nejbližšího knihkupectví, jež se nazývá Kosmas, abych se porozhlédl, jestli se mi po nějakém tom čase nepodaří ulovit nějakou duševní potravu. Toto knihkupectví se nachází, jak pravidelný čtenář NČ jistě uhodl, v nákupním centru Galerie Butovice, a to způsobem „škatule, škatule hejbejte se“. Některé obchody tam takhle mění místa, Kosmas dle mé statistiky už nejméně potřetí. V jeho novém stání jsem byl poprvé a hned mě napadlo, že vyhledám regál s populárně naučnou literaturou. Nějaká kosmická síla mě okamžitě zavedla ke knížce Kosmické rozhovory – o povaze vesmíru a pátrání po skutečnosti. Autorem je americký astronom Stephan Martin; obsahem jsou jeho nejrůznějším způsobem (emailem, telefonem či dopisem) uskutečněné rozhovory s osmnácti zajímavými vědci, filosofy, duchovními učiteli a globálními kulturními aktivisty na v titulu nadnesené téma; závěrem je myšlenka, že v každém z nás se zobrazuje celý vesmír, ovšem v nejrůznějších podobách, a ty kamínky úhlů pohledu je třeba pečlivě sestavovat do společné mozaiky.

S něčím z toho vás nejspíš v blízké budoucnosti seznámím a občas k tomu nějakou svou myšlenku připojím. Pro dnešek jsem to však použil pouze jako úvod k něčemu zdánlivě jinému – viz název příspěvku.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 22         


To je ten realismus

rubrika: Pel-mel


Osobní dopisy posílané poštou téměř vymizely. Stejně, jako zvyk uchovávat je. A přitom je dobová korespondence cennějším informačním zdrojem než tendenčně sepsané dějiny. Pokud někde najdete dopis poslaný rodičům z tábora či dopis budoucí ženě, čtěte pozorně, ano, i to jste (byl) vy, ten podpis souhlasí. I ta sebestylizace. A zjistíte, že doba vypadala také trochu jinak, než jak se vám jeví dnes. Ještě mezi válkami vycházely návody k psaní dopisů. Že se z nich do osobních listů opisovaly celé věty, bylo vcelku normální. Ale při každém setkání s dopisy z doby ještě starší překvapuje jejich velká slohová obratnost a vysoká slovesná úroveň vůbec.

Slavné osobnosti se často vyznačují nevyrovnaným osobním životem. Pokud mají za sebou veliké dílo, nepřekvapí, že velcí muži nemohli být zároveň vzornými manželi a otci. Současnost ale zná mnoho úspěšných umělkyň a vědkyň, které zvládají i obvyklé ženské role. Takže? No nic.

Dopisy Marie Nejedlé přinášejí svědectví o obdivovaném vědci a pozdějším neobdivovaném politikovi, na kterého s vděčností vzpomínají celé generace posluchačů, ale který se nechal mlýnem historie semlít až ke směšnosti.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 11         


Meteorická past

rubrika: Poetický koutek


(V suterénu)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


Dva nejzajímavější Luciferovy zubní prožitky

rubrika: Povídání


V předchozím taškovitém zamyšlení od Stelly mě zaujala její počítací (vypočítavá?) fixace na zuby nejkrásnější televizní moderátorky. Z hlubin podvědomí se náhle vynořily dvě mé nejpozoruhodnější zubní anabáze, o něž bych se s vámi chtěl podělit. Především proto, že je ze svého podvědomí nemusím namáhavým způsobem vypreparovávat, jelikož se jejich literární zpracování nachází v mém počítačovém archivu. První, kratší, je z období, kdy jsem ještě sídlil ve svém rodném městě, druhá je z druhé poloviny července roku 2007, kdy jsem byl už asi deset let usídlený v Praze.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Před zavazadlovou sezónou

rubrika: Pel-mel


Kdyby někdo slyšel mou kamarádku, pomyslel by si, že i ten poslední bezdomovec je vedle ní hotový král. Protože: ona nemá vůbec žádný boty. Ona nemá vůbec žádnej kabát. Ona dokonce nemá vůbec co na sebe. Ba, co víc – a tady je ten největší rozdíl mezi ní a lidmi nocujícími pod mostem – ona nemá vůbec žádnou tašku. Ona si zkrátka musí každý týden koupit aspoň něco z toho. (Jak vypadají její skříně, to je zase jiná kapitola.) A ještě jeden rozdíl: „lidi s igelitkou“ o svém hmotném nedostatku neinformují široké okolí. Zřejmě ho nepovažují za přednost, nebo ho nepociťují.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 21         


Máte Problém? Starejte se o sebe

rubrika: Pel-mel


Včera byl pátek dvacátého května, mně se však zdálo, že se do něj překulil ten předchozí, kdy bylo třináctého. Ne, neděste se, žádnou újmu na zdraví, fyzickém i psychickém, jsem nezaznamenal. Byla to spíš taková groteska, v níž jsem hrál roli Laurela a Hardyho v jednom balení.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


Když usínám, Ranní strach a Znovu v Praze

rubrika: Poetický koutek


(Snad slzy?)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Co je dobré, na to přijdeš sám

rubrika: Pel-mel


Dobro hledat, dobro chtít, vše nejlepší činit, toť poslání člověka. Když mi paní učitelka před mnoha lety psala do památníku tato slova, nejspíš nevěděla, že jsou součástí toho, čemu se říká morální patos. Vedle krásných a sebevědomých mladých lidí potkáváme i neurvale a bezohledně se prosazující individua. Mladé, kteří vůbec nechápou, že jejich egoismus je něčím nepatřičným. Nezdá se, že „z toho vyrostou“, protože nejde o běžnou generační vzpouru. Neuslyšíte od nich dřívější obvyklé: Já vím, že se to nemá. Oni to totiž nevědí. Skvěle živená těla, těžce podvyživené duše. Tam, kde je možnost beztrestně a samostatně volit mezi životními postoji, je také možnost nezvolit postoj žádný a zůstat u toho, co mi příroda dala – u možnosti pohodlně přežít. No a có? Do toho (do tebe) mi nic není… A vůbec – všechno je blbost, odvaž se. Svět je tady pro tebe. A protože výchova s přirozeným vytvářením tzv. etického imperativu je příliš velká práce, pustíme synkovi televizi a uč se moudrým býti. Rodičovský vzor?

Po nás ať přijde potopa.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 5         


Nedělní ráno

rubrika: Vinárna U Čerta


O sobotních nocích někdy uléhám ke spánku s pocitem, že bych se rád probudil do krásného nedělního rána.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Potopil snad Titanic prokletý egyptský sarkofág?

rubrika: Pel-mel


Je pátek třináctého a mohou se dít podivné věci, povětšinou velmi nepříjemné až přímo tragické. Alespoň tak to vnímá jistý druh pověrčivých lidí, kteří nemají rádi třináctku, natožpak v souvislosti s pátkem. Třináctce se vyhýbají jako čert kříži, i když není pátek. V některých hotelích kupříkladu chybí třinácté patro. Někdy chybí logicky, protože hotel či spíše hotýlek má nejvíce dvanáct pater. Může však chybět i v hotelích s větším počtem pater – ne však fyzicky, ale byrokraticky, popisně. Patřičně pověrčivý turista či pracovní cesťák se přesune, povětšinou výtahem, z patra dvanáctého rázem do patra čtrnáctého, v němž je ubytován. Zde může díky byrokratickému číslování v poklidu ulehnout ke svému spánku, o němž předpokládá, že nebude věčný.

Tento májový třináctkou obdařený pátek však nehodlám věnovat podobně přízemním prkotinám. Přicházím s něčím mnohem závažnějším. S prokletím, které má na svědomí celou řadu tragicky zesnulých lidí a jež v samotném závěru kulminovalo potopením jednoho luxusního zaoceánského parníku. Toto prokletí teď dřímá na dně Atlantického oceánu a není vyloučeno, že když bude opět probuzeno, může zlikvidovat třeba i celý náš vesmír.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


«     1    2   »