Archiv - Prosinec 2014


« strana 1 »

2015

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


Automaty pro radost

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 62         


Symbolická

rubrika: Poetický koutek


(Závěrečná)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Palahniuk: Zatracení (Výpisky z četby)

rubrika: Povídání


Může být pro překladatele větší uznání, než když člověk otevře knížku a krásná čeština ho zaujme natolik, že se rozhodne dílo přečíst, jakkoli se zdá, že obsah nebude podle jeho vkusu? A když pak čtenář zjistí, že kniha je opravdu dobrá, překladateli patří dík za svedení. Palahniuk  je proslulý autor, jehož život poznamenaly osobní tragédie. Proslavil ho především román Klub rváčů, známější možná spíše z filmové podoby. Ironický nadhled, cynický odstup – to by se dalo říci o Palahniukově hodnocení světa i prostředí, v němž se sám pohybuje. Spatřuje v něm především stádní svět „trendů“, kde už lidi nevědí, co by. Tak si vymyslí třeba náboženství.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 30         


Druhá vánoční (Vyšehradská)

rubrika: Povídání


Včera jsem se rozhodl, že první svátek vánoční nebo též Boží hod vánoční budu věnovat obchůzce jednoho ze svých kultovních a možná i nejkultovnějších pražských míst – Vyšehradu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Velká vánoční

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


V posledních dnech jsem si všiml, že každou chvíli někdo někomu přeje něco k Vánocům. Zpravidla něco hezkého, na výjimku potvrzující pravidlo jsem zatím nenarazil, a jak to tak zpoza buku pozoruji, tak se jí už asi nedočkám. Ne že bych po ní nějak lačnil, ale pravidlo, které nemá výjimku, působí poněkud podezřele. Čert to vem, nebudu se do toho montovat, takže pokažení vaší vánoční nálady ode mne nehrozí, ačkoli se tak mohlo v posledních dnech zdát. Moje vánoční přání naleznete na konci (nezapomeňte si na něho kliknout devil), předem bych pouze vysvětlil, proč jsem ten vánoční elaborát nazval Velká vánoční. Je to velmi jednoduché. Před Vánoci jsem napsal Malou předvánoční, takže mne nenapadlo nic jiného, než o Vánocích napsat Velkou vánoční. Věci jsou někdy opravdu velmi prosté.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 21         


Zvon – tón

rubrika: Pel-mel


Zvon se podobá člověku. Má tělo a srdce. A části jeho těla byly nazvány krk, plášť, čepec, rameno, koruna, ucho. Srdce má oko, pěst, ústa, žebro. Zdá se, že člověk měl potřebu si tento „samozvučný bicí nástroj kalichovitého tvaru“ připodobnit. Podle času, ve kterém zvon plnil svou základní signální funkci, získaly zvony lidová označení jako poledník, šturmovák, umíráček, klampáč (zvoní klekání), dominik (z latinského pojmenování neděle). Srdce zvonu může dostat infarkt, jako se stalo roku 2002 Zikmundovi ze Svatovítské katedrály. V našich zemích se zvuk vytváří údery srdcem, ale v Orientu se často zvoní zvnějšku, údery kladivem.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 31         


Malá předvánoční

rubrika: Pel-mel


Tak, a je to zase tady. Co? No přece Vánoce. Dnes ještě samozřejmě ne, dokonce ani ne v pondělí, kdy nastane slunovrat. Až ve středu večer to vypukne. Konzumní trh to nacvičuje už někdy od konce srpna. Mně to začíná dnes, včetně Silvestra a Nového roku, jelikož jsem svůj pracovní rok zabalil včera. Na svém pracovišti se objevím až den před příchodem Kašpara, Melichara a Baltazara.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 13         


Konec mužů?

rubrika: Populárně naučný koutek


předchozím příspěvku v Populárně naučném koutku se objevil pro muže velmi zneklidňující náznak, že jsou určeni k definitnímu odstřelu. K naprosté anihilaci. A jak se z jistých zdrojů ukazuje, nemusí to trvat až tak dlouho – od oka pouhých 125 tisíc let. Kam se to hrabe na 300 milionů let, během nichž ten anihilační proces samčího chromozomu Y probíhá. Anebo je to ještě jinak? Pojďme se na to podívat do genetického „breviáře“ Marka Hendersona – a neházejme flintu do žita, šance na přežití tady ještě jsou.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 21         


Jako princezna (O svatbě)

rubrika: Pel-mel


Když příroda zavelela, pramuži přepadli praženu a odvlekli ji do své jeskyně. Později se nevěsty kupovaly. Z antické doby už známe obřady se vším všudy. Řecká nevěsta, často dvanáctiletá, obětovala v předvečer sňatku bohům své hračky. Druhého dne ji slavnostně oblékli do bílé tuniky, na hlavu dostala věneček z myrty a růží, na nohy žluté střevíce. Svatební oděv doplnil červenožlutý závoj. Proměnu děvčátka v matrónu dlouho do noci provázel zpěv svatebních hostů před domem novomanželů. Snad v žádném historickém období o své budoucnosti nerozhodovala mladá žena sama. Panovnické dvory křesťanské Evropy nekřesťansky využívaly sňatky k politickým cílům. (Nestálo by ovšem za to podobnou tradici obnovit?)

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 24         


Den předtím Den poté

rubrika: Povídání


V pátek jsem zaznamenal jeden zajímavý úkaz, který by se spolu s tím, co jsem viděl ve čtvrtek, dal zařadit do mých čím dál tím četnějších synchronicitních událostí. Ve středu jsem zaznamenal něco úplně jiného, z čehož by se dle mého soudu dala vydedukovat základní myšlenka scénáře jakéhosi téměř katastrofického filmu odehrávajícího se v nepříliš vzdálené budoucnosti. Obě tyto záležitosti jsem se rozhodl skloubit do jednoho písemného balíčku, ačkoli jejich vzájemná souvislost nemusí být na první pohled zřejmá.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 13         


«     1    2   »