Hvězdné ostrovy

rubrika: Astronomický koutek


Již koncem 18. století se Immanuel Kant ptal, zda některé z elipsovitých difúzních mlhovin, které bylo možné velkým teleskopem objevit všude mezi hvězdami, nejsou samostatné a hodně vzdálené hvězdné systémy, zkrátka hvězdné ostrovy.

 

Lucifer


m31.jpgAstronom Julius Scheiner již roce 1899 nasnímal v pustupimské astrofyzikální laboratoři spektrum mlhoviny v Andromedě a když je prostudoval, usoudil, že mlhovina v Andromedě musí být stejně jako naše Mléčná dráha hvězdným systémem. Dokonce ho to inspirovalo k předpovědi, že Mléčná dráha musí mít také spirálovou strukturu, čímž o hodně předběhl svou dobu. Soudobí astronomové však byli vůči tomuto výsledku velmi skeptičtí a nebo ho zcela ignorovali. Scheiner byl konečně rehabilitován až v roce 1995, kdy se Hansi Oleakovi z Astrofyzikálního ústavu v Postupimi podařilo digitalizovat na moderním přístroji již skoro vybledlou originální fotografickou desku a plně potvrdit jeho úvahy.

V roce 1920 se v národní akademii věd ve Washingtonu odehrála slavná "velká debata" mezi dvěma americkými astronomy, Heberem D. Curtisem a Harlowem Shapleyem, kteří se přeli o povahu mlhoviny. Curtis byl toho názoru, že mlhoviny jsou plynové oblaky v Mléčné dráze, zatímco Shapley v nich spatřoval kosmické ostrovy tvořené nesčetnými hvězdami. Jak vyšlo najevo, měli pravdu zástupci obou táborů. K tomu však bylo zapotřebí naučit se měřit vzdálenost mlhovin.

Americká astronomka Henrietta Leavittová v roce 1912 ukázala v jedné dlouholeté práci na skupině proměnných hvězd v Magellanových oblacích, že jejich pulzační perioda závisí přímo na jejich svítivosti. Na základě této skutečnosti pak bylo možné vyvinout novou techniku určování vzdáleností tzv. metodou Cefeid. Již v roce 1913 odhadl dánský astronom Ejnar Hertzsprung působící v Postupimi pomocí proměnné hvězdy Delta Cephei, podle níž je metoda nazvána, vzdálenost Malého Magellanova oblaku a došel k závěru, na svou dobu mimořádnému, že tato mlhovina musí být hvězdný systém vně Mléčné dráhy - tedy samostatný hvězdný ostrov.

Průlom a konec debaty o kosmických ostrovech nastal až v roce 1929, kdy Edwin Powell Hubble pomocí tehdy největšího teleskopu se zrcadlem o průměru 2.3 metry, umístěného v observatoři Mount Wilson, pozoroval v mlhovině Messier 31 (což není nic jiného než mlhovina v Andromedě) jednotlivé Cefeidy. Podařilo se mu dokázat Scheinerovu domněnku, že tato malá difúzní mlhovina, viditelná polním dalekohledem v souhvězdí Andromeda, je ve skutečnosti obří hvězdný systém srovnatelný s Mléčnou dráhou, ale vzdálený neskutečných 2.1 milionů světelných let. Současně s tím Harlow Shapley ukázal stanovením vzdáleností hvězdokup, že Slunce se vůbec nenachází ve středu Mléčné dráhy, ale spíše na okraji jejího disku.

Vesmír se tak rázem mnohonásobně zvětšil a člověk byl opět vyhnán z centra svého univerza, jak k tomu došlo už v době Mikuláše Koperníka.


komentářů: 6         



Komentáře (6)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
6
Lucifer 12.01.2011, 21:36:59
Filozofové byli kdysi především všechno dohromady a zabývali se realitou. Potom se to nějak rozdělilo, přírodovědci se osamostatnili a někteří z filozofů se odkutáleli mezi teology a šamany. Někteří z přírodovědců, na druhou stanu, zase zapomněli myslet filozoficky ]Mrkající

5 Matematika je základ filozofie
Mgr.Milda (neregistrovaný) 12.01.2011, 16:09:55
kdysi byli filozofové především matematikové fyzikové a chemici. Bohužel, dnes se pod pojmem matematika rozumí především kupecké počty a čísla. Tenkrát se i matematické rovnice psaly jako literární dílo. Třeba sbírka algoritmů napsaná Al Chorezmím za arabského rozkvětu, začíná jako povídka. "Lilaváti, dívko s mandlovýma očima, máš před sebou .." a následoval popis, jak lze sčítat, dělit, násobit tehdy ještě novýn desetinným systémem. Ti ostatní myslitelé se jmenovali teologové nebo šamani a ti nechtěli o přírodě a jejích zákonech vědět nic.

4
Ludmila (neregistrovaný) 11.01.2011, 20:51:17
Každý vzdělaný člověk má širší záběr.Milda je nám příkladem.

3
Miloš (neregistrovaný) 11.01.2011, 19:41:34
Není to k tématu, ale pro mě je záhadou Immanuel Kant. Vždy jsem myslel, že jde "jen" o filosofa, v článku jej vidím ve spojitosti s astronomií a dokonce jsem od něj našel výrok "Bez matematiky není vědy," který mně k němu také nesedí. Asi jeho zájmy byly mnohem širší.

2
Ludmila (neregistrovaný) 11.01.2011, 15:04:01
Naše poloha nám překáží nahlédnout do dalších hlubin Vesmíru,jsme jakoby za stěnou prachu a mlhovin.

1 Naše pozice na okraji všehomíra je možná podmínkou
Mgr.Milda (neregistrovaný) 11.01.2011, 14:41:18
naší existence vůbec. K nám doléhají už pouze kosmické paprsky, svědkové gigantických sil a energií kdesi miliony světelných let od nás. Fotony, které k nám letěly dva miliony let, než narazily na zrcadlo teleskopu, svědčí o historickém stavu, který u zdroje už dávno nemusí být shoný se současností. I každou katastrofu zahlédnou lidé až po proběhnutí světla touto vzdáleností.
Je však zcela reálné, že na hranici nám dostupného vesmíru obrovská gravitace a síly pole ještě vzdálenější paprsky odchýlí, takže vidíme jenom tmu.
Naše poloha na samém okraji umožňuje exotickou výbavu Země atmosférou a zdrojem mírné energie, mírnou gravitaci atd. Na povrchu většiny viditelných nebeských těles bychom se roztekli pod silou tamější gravitace ,zmrzli, nebo se vypařili. Okénko života je pouhá štěrbina v kosmických podmínkách.

«     1     »