Populárně naučný koutek


« strana 5 »

Jsme ve vesmíru sami? II


Jak bylo řečeno v první části: základními stavebními strukturami všech živých organismů jsou bílkoviny a genetický kód k jejich tvorbě z aminokyselin je zašifrován v DNA a RNA. Molekuly, z nichž se mohou tvořit aminokyseliny, jsou ve vesmíru zcela běžné, přičemž je tato tvorba z termodynamického hlediska zcela průchozí. To však neplatí o tvorbě bílkovin z aminokyselin. Pokud by to probíhalo jenom náhodným promícháváním aminokyselin, tak fakt, že tady jsme, je něco jako výhra v absolutně nepříznivé loterii, a pravděpodobnost, že by se to ve vesmíru mohlo opakovat alespoň ještě jednou, je prakticky nulová. Paul Davies, jakož i řada dalších vědátorů, se však domnívá, že život, seskupení aminokyselin v bílkoviny, vzniká v důsledku samoorganizace. Tato představa vede k závěru, že vesmír nejspíš kypí životem, přičemž se dá předpokládat, že některý z nich má šanci dospět až ke vzniku inteligentních bytostí, což ze statistického hlediska znamená, že i při velmi malé pravděpodobnosti může být náš vesmír okupován značným počtem mimozemských civilizací. Kde tedy všichni jsou?

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Jsme ve vesmíru sami? I


Vracím se ke knížce od Paula Daviese, která se zaobírá šesti velkými vědeckými otázkami. Započal jsem poslední, šestou, v podobě Kosmických motýlů, tedy de facto chaosem. Nyní přicházím se druhou a třetí, které se týkají podstaty života. Druhá se nazývá „Hledání ráje“ a třetí „Jsme ve vesmíru sami?“. Původně jsem měl v úmyslu zaměřit se pouze na třetí otázku, jelikož už tady byla mnohokráte probírána, přičemž odpovědi se zpravidla štosují do dvou extrémů. Jeden míří k našemu nezpochybnitelnému osamění, zatímco druhý k rovněž nezpochybnitelnému osídlení vesmíru nespočetným množstvím různých civilizací. Postupně jsem ale došel k závěru, že k tomuto tématu je třeba v podobě úvodu vyňat něco z druhé otázky. Jak jsem tak vyjímal, vyjímal a vyjímal, s pocitem že to či ono bych neměl nevyjmout, tak se mi ten úvod rozrostl až do samostatného příspěvku. Vzhledem k tomu, že obě otázky spolu velmi souvisí, předkládám tu druhou jako první část té třetí.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Kosmičtí motýli


V krátké reportáži o tom, jak jsem na Vyšehradě potkal Paula Daviese, jsem slíbil, že z knížky o dalších velkých otázkách týkajících se našeho všeobjímajícího vesmíru včetně nás, která mě k tomuto setkání navigovala, nejdříve vypustím otázku číslo šest, tedy tu poslední. Nehodlám to nijak oddalovat, takže ji tady hned máte. V následujících řádcích pod perexem předkládám jakýsi výtažek z příslušného rozhovoru Paula Daviese s Phillipem Adamsem. Obsahuje pouze Daviesovy reakce na Adamsovy nahrávky. Záležitost, kterou oba pánové v poklidném rozhovoru rozebírají, se týká neklidného chaosu, jenž se dá poetickým způsobem zpodobnit máváním křídel kosmických motýlů, ačkoli i nadále v sobě zachovává určitý, i když ne až tak deterministický řád.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 23         


Revoluce RNA


Deoxyribonukleová kyselina (DNA) byla až donedávna považována za královnu nukleových kyselin, jelikož jsou z ní vytvořeny geny, kódovaná řeč, kterou je napsán manuál života. Ribonukleová kyselina (RNA) byla povětšinou považována za sluhu DNA. Je to signální látka, jež vyřizuje buněčné pochůzky pro svého pána, sluha a nosič, který shromažďuje aminokyseliny, aby DNA mohla najít své vyjádření v proteinu. Jenže mikrobiologové a genetici se poznenáhlu dopracovali k úžasnému zjištění, že RNA není jen jakýmsi poskokem DNA, ale něčím mnohem více.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Superbugs


Pro poslední dubnový víkend jsem pro vás přichystal další exponát z genetické galerie Marka Hendersona. Naposledy zde byla Epigenetika, nyní vás oblažím „superbugs“. Co je to super, asi víte, a v anglicko-českém slovníku můžete nalézt, že bug je něco jako brouk, porucha, štěnice, obtížný hmyz atp. V tomto případě ono sousloví znamená antibiotickou rezistenci.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 12         


Epigenetika


Epigenetika je moderní podobor genetiky, který svým způsobem vyvrací některé výchozí předpoklady klasické genetiky, především v tom smyslu, že klade důraz na vliv životního prostředí. O epigenetice jsem se zde již zmínil s pomocí knížky Biologie víry – Jak uvolnit sílu vědomí, hmoty a zázraků od Bruce H. Liptona, viz Nadřazenost prostředí III – Epigenetika. Dnes předkládám další pohled z genetické galerie Marka Hendersona.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 15         


Rakovina


Tento víkend jsem se rozhodl doplnit Populárně naučný koutek o jeden z dalších kousků z genetické galerie Marka Hendersona. K zamyšlení je tam toho ještě více, vlastně celá knížka. Ještě z ní asi něco vycucnu, ale za zbytkem se budete muset vypravit do knihkupectví, tedy pokud jste tak už neučinili. Naposledy jsem zabrousil až k úrovni Inteligence, což je taková vlastnost, o níž by člověk dnes měl problém vůbec zakopnout. Tuto sobotu včetně neděle jsem zacílil na něco, o což zakopáváme téměř na každém kroku. Na rakovinu. Myslím tím jistou formu onemocnění našeho těla, ale v přeneseném slova smyslu bych mohl myslet obecnou chorobnost naší civilizace ("rakovinu"), která nás tím či oním způsobem sžírá na všech frontách. O tom obecnějším však bude jen drobná zmínka.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


«   1  2  3  4    5    6  7  8  9 . . . . . . . . . .  48  49  50  51  52   »