Známky galaktické diaspory I

rubrika: Astronomický koutek


Existuje kuriózní časová verze Fermiho paradoxu (Kde tedy všichni jsou? II), s jejíž nejslavnější formulací přišel roku 1992 Stephen Hawking, když si položil otázku "Kde jsou všichni cestovatelé časem z budoucnosti?" Hawking na základě jejich nepřítomnosti došel k závěru, že cestování z minulosti do budoucnosti se prostě nekoná.

Lucifer


andromeda.jpgPodstatu času nejlépe chápeme na základě Einsteinovy teorie relativity, která, jak se zdá, připouští cesty jak kupředu, tak zpět v čase. Cestování do budoucnosti je vlastně již hotová věc. Známe to pod jménem dilatace času, což lze snadno demonstrovat pomocí přesných hodin. Vše, co potřebujete udělat, abyste se do budoucnosti dostali dřív, je pohybovat se - co možná nejrychleji. Kdybyste například teď vyrazili rychlostí 99 % rychlosti světla, mohli byste dosáhnout pozemského roku 2100 za méně než třináct let. Avšak kvůli tomu, že naše nejlepší rakety dosahují méně než 0.002 procenta rychlosti světla, se lidské cestování časem omezuje na velmi ubohé hodnoty (pouhé mikrosekundy).

Návrat z budoucnosti je mnohem obtížnější úkol. Ačkoli jej obecná teorie relativity přísně vzato nezakazuje, znamenají cesty zpět v čase exotickou technologii, jako jsou červí díry v prostoru. Červí díry se podobají černým dírám v tom, že gravitace v obou deformuje čas, ale zatímco vstup do černé díry je jednosměrná cesta nikam, červí díra má kromě vstupu i výstup, což cestovateli umožňuje skrz ni propadnout a vyjít z ní někde jinde. A nakolik je to reálné? Zatímco černé díry opravdu existují, důkazy červích děr nemáme vůbec žádné.

Abyste červí díru změnili na stroj času, musíte ústím díry vtisknout jistý časový rozdíl, což znamená ošemetnou manipulaci. Ukazuje se, že doba potřebná k dokončení tohoto procesu je vždy delší než velikost časového rozdílu, kterého dosáhnete. Trvalo by například více než sto let, než byste vytvořili stroj času, který dosáhne sto let do minulosti. Je tak zřejmé, že červí díru nemůžete použít k návštěvě okamžiku před datem dokončení výroby stroje. Co když ale existují mimozemšťané se supertechnologií, kteří již stroje času mají? Jejich potomci by nás nyní mohli navštívit z budoucnosti, nebo by tyto stroje času mohli půjčit budoucím Pozemšťanům a dovolit jim uspořádat dějinnou "reality show". Říká nám nepřítomnost cestovatelů časem, že neexistují technicky vyspělí mimozemšťané, nebo že cestování zpět časem je přece jen nemožné, či že je teoreticky možné, ale příliš nákladné a nebezpečné? Vše, co můžeme s jistotou říct, je, že možnost cestování časem Fermiho paradox jen zhoršuje, protože otevírá možnost, že Zemi navštíví (nebo napadnou) nejen naši mimozemští současníci, ale i jejich (a naši) potomci.

Nechme však cesty časem stranou a pojďme se vrátit k cestám prostorem. Co se týče Fermiho paradoxu, tak Fermi žil na úsvitu kosmického věku, kdy bylo přirozené věřit, že průzkum vesmíru plynule naváže na průzkum Země a bude exponenciálně růst spolu s vědou, technologií a globální ekonomikou. Zdálo se, že rakety s jaderným pohonem jsou už jen krůček před námi. Vesmíru vládl Flash Gordon, hrdina komiksu. Dnes, čtyři desetiletí po posledním přistání na Měsíci, se již cesty vesmírem nejeví jako až tak nevyhnutelné. Při uvažování o mimozemských civilizacích by bylo unáhlené dojít na základě pár dekád našeho vlastního vesmírného programu k závěru, že nějaká rozvinutější civilizace bude nutně cestovat kosmem. Bylo by však stejně ukvapené se domnívat, že se žádná mimozemská civilizace do Galaxie nikdy nerozšířila. Mějme na paměti, že při úvahách o potenciálu mimozemské technologie na ni musíme hledět z perspektivy, která zahrnuje neporovnatelně delší období, než jsou celé lidské dějiny.

Program SETI byl po padesát let motivován nadějí, že se rozvinuté mimozemské civilizace projeví prostřednictvím svého rádiového vysílání. Ono podivné ticho nás ale přomělo toto očekávání přehodnotit a uvažovat i o jiných možnostech, jak by po sobě mimozemská inteligence mohla zanechat identifikovatelné stopy. Ačkoli přesně nevíme, po čem vlastně máme pátrat, přesto můžeme poměrně zasvěceně odhadnout, kde by mohla mimozemská technologie zanechat svou stopu.

Fermi existenci mimozemšťanů vyloučil na základě zjednodušujícího modelu migrace, podle nějž mimozemšťané opouštějí svou domovskou planetu a systematicky migrují po celé Galaxii. Abychom si udělali lepší představu kde hledat, musíme si napřed vytvořit detailní obrázek toho, jak může probíhat mezihvězdná migrace. Představte si, jak se tu a tam náhodně objevují nové technické civilizace: některé se vytratí, jiné vytrvají, další expandují; celý tento proces pokračuje po miliardy let. Jaké chování se tu rýsuje? Jak rychle by se Galaxie zaplnila migranty? Jak často by se sousední civilizace dostávaly do střetu nebo splývaly? Fermi svůj paradox vystavěl na jednoduché analogii s migrací lidí. Moderní lidé opustili svou africkou domovinu před více než 100 000 lety a rychle se rozšířili po celé planetě. Mnoho autorů science fiction extrapolovalo dějiny a vylíčili naše potomky, jak doletěli ke hvězdám a třeba založili mocné impérium, protože je do nejvzdálenějších končin Galaxie hnaly tytéž dávné toulavé geny a jejich tichý imperativ, že "na druhé straně kopce je tráva zelenější".

Lidské zkušenosti mohou ale mít v otázkách mimozemské galaktické migrace jen okrajový význam. Motivace inteligentních mimozemšťanů je pro nás tajemstvím. Ať už je k expanzi přiměje cokoli, je nepravděpodobné, že by šlo o důsledek primitivního nutkání, které přináší z hlediska dlouhodobého přežití jen malou hodnotu - příslušné geny budou již dávno předtím z genetického fondu odstraněny. Chceme-li modelovat mimozemskou migraci, musíme někde začít. Dobrým výchozím bodem je jednoduchý výrok, že pokud je něco dobré, víc je lepší. Jestliže civilizace na své domovské planetě vytvoří něco hodnotného - kulturu, nějaký technický div čí velkou vizi - nemusíme určovat, co to bude - potom se zdá pochopitelné, že tato společnost bude jednat tak, aby to někde zopakovala. A s takto skromným vkladem, pokud jde o předpoklady, lze pomocí matematického modelování vytvořit překvapivě mnoho.

Zdroj: Paul Davies, Podivné ticho - Hledání mimozemské inteligence 2.0


komentářů: 0         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 0 »

«    »