Jak se synchronicita projevuje

rubrika: Filosofický koutek


V úvodním příspěvku Synchronicita II, v němž jsem uvedl na scénu knížku od Davida Richo zabývající se synchronicitou, bylo řečeno, že „synchronicita“ je termín zavedený Carlem Gustavem Jungem pro shody okolností, jež nespojuje kauzální vztah příčiny a účinku, ale spíše smysluplnost. V dnešní druhé části předkládám některé myšlenky z první části první kapitoly této knížky, která se zabývá především tím, jak se synchronicita projevuje.

 

Lucifer


Jung spatřoval vládnoucí hybnou sílu veškeré lidské zkušenosti a celých lidských dějin spíše v těchto smysluplných koincidencích než v prostých náhodách. Za osudem kolektivním i za osudy jednotlivců se skrývají synchronicity. Nástup synchronicity indikuje, že se načasování událostí svázalo s neviditelnou sítí souvislostí. Z osobního hlediska nám synchronicita naznačuje nové výzvy, poučuje nás o tom, co bychom měli vědět.

 

Do synchronicitních událostí lze zahrnout smysluplné koincidence, vazby a odkazy, souvztažné korelace, konvergence, jež nás mohou vést, varovat nás či nás utvrzovat ve správnosti nastoupené cesty. Synchronicitu lze spatřovat nejen v sérii podobných událostí či zážitků, může se také projevit v jediné překvapující události, která spustí řetězovou reakci. Vždy jde o cosi neočekávaného a v preciznosti spojitostí a projevených významů i kuriózního. Proto synchronicitu nelze vnímat jen jako náhodnou shodu okolností. Když k ní dojde, zdánlivě náhodné události naváží vzájemnou spolupráci a vymodelují takové spojitosti, které jsou pro osobu, jíž se stanou, smysluplné. Jung psal o „akauzálním spojovacím principu“, v němž se události propojují na základě smyslu, ne příčiny a účinku v tradičním slova smyslu. Kvantová fyzika dokazuje, že je možné vzájemně korelovat naprosto izolované události, mezi nimiž neexistuje jediný přímý kauzální vztah.

 

To, jak se věci dějí a k čemu dochází, vytváří pole vědomí, v němž se smysluplné koincidence odehrávají. Co je smysluplnost a co koincidence? Smysluplnost nastává, když nás událost či zážitek vědomého života vystaví kontaktu se silami nevědomí, jež nás vedou k naplnění osudového poslání. Koincidence představuje vazbu mezi dosud nepropojenými realitami. Synchronicita spojuje to, co se děje mimo nás, s tím, co se odehrává v našem nitru. V podstatě nám naznačuje, že mezi světem venku a uvnitř, tj. mezi vnější a vnitřní realitou, neexistuje žádný předěl, nýbrž nepřetržitá souhra, interakce. V tomto smyslu představuje synchronicita duchovní událost. Svět synchronicity zahrnuje jak nenadálá a šokující probuzení ve zlomku okamžiku, tak poklidnější prozření dlouhodobého charakteru.

 

K synchronicitě nemůže nikdy dojít v důsledku vědomého zásahu ega, dochází k ní pouze, když se cosi z nevědomí chystá proniknout do vědomí. Synchronicita představuje opak příčinného vztahu, neboť propojení v jejím případě zajišťuje smysluplnost, nikoliv lineární kauzalitu příčiny a účinku. Místo toho, aby účinek následoval za příčinou, může k určitým věcem docházet současně, V bezčasovém světě psýché je lineární posloupnost nahrazena simultánností.

 

Synchronicity se nabalují kolem významných událostí, osobních i historických. Uveďme si příklad z běžného života. Norma si na večírek objedná červené šaty, ale jsou jí doručeny šaty černé. Už se chystá volat do obchodu a upozornit na omyl, když tu zazvoní telefon. Její sestra oznamuje: „Matka zemřela. Přijeď na pohřeb.“ Synchronicity rovněž působí přímo či symbolicky skrze sen, intuici či předtuchu. Kupříkladu Lincoln atentát prožil ve snu týden před tragédií. V rámci lidských dějin existuje tendence činit podobné závěry ve stejné historické době. Připomeňme si teorii morfogenetického pole, navrženou Rupertem Sheldrakem. V článku Kde sídlí vědomí? II bylo v této souvislosti zmíněno, že opice na různých ostrovech přišly se stejným nápadem: omývat si brambory před konzumací. Došlo k tomu téměř současně, i když si ty jednotlivé opičí tlupy nemohly danou informaci sdělit. Přírodní svět disponuje vazbami, jež transcendují čas a prostor. V nich právě synchronicity přebývají.

 

Synchronicita na sebe může vzít podobu koincidence psychického vnímání a simultánních událostí. Do této kategorie spadají i předtuchy. Jung uvedl příklad takové synchronní předtuchy u jednoho svého pacienta, který trpěl četnými fobiemi. Během terapie se všech fobií zbavil – až na strach kráčet po venkovních schodech. Pacient později zemřel, zasažen při pouliční přestřelce zbloudilou kulkou, která se odrazila od venkovního schodiště. A pak tady je třeba takové déjà vu, které představuje klamnou víru, že to, co se děje v současnosti, jsme už kdysi prožili. Déjà vu se však rázem mění v synchronicitu, jakmile smysluplně navazuje na cosi v minulosti, co v naší psýché zůstává neuzavřené a náhle se vehementně dožaduje pozornosti.

 

Synchronicita bývá vždy omračující, někdy tajuplná. Když se projeví, může se naše vnímání „jiného světa“ stát indikátorem, že z hlubin naší psýché pronikají do vědomí archetypové významy. V knize Vzpomínky, sny, reflexe Carl Gustav Jung mimo jiné píše: „Jediné události v životě, jež koneckonců stojí za řeč, jsou ty, kdy do tohoto světa pomíjivosti vtrhne svět věčnosti.“

 

Zdroj: David Richo, Synchronicita – Skrytá moc zvláštní série náhod


komentářů: 6         



Komentáře (6)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

7
Stella (neregistrovaný) 06.06.2013, 22:31:28
Aha.

Lucifer
6
Lucifer * 06.06.2013, 14:50:44
Pojem podvědomí z biologického hlediska a pojem nevědomí z filosofického hlediska bych poněkud rozlišoval. Ten první představuje podvědomou mysl uloženou v limbickém mozku, tedy té části mozku, která je jako obrovský kus ledovce ponořená pod hladinou. V knížce Bruce H. Liptona Biologie víry… je to popsáno velmi podrobně a z tohoto pohledu naše podvědomá mysl skutečně funguje jako jukebox. Nahrávky v jukeboxu jsou vytvářeny nejrůznějším způsobem a na jejich vytváření se podíly jak vědomá mysl, tak signály z prostředí, přičemž v období dospívání jsou signály z prostředí tím hlavním strůjcem programování podvědomé mysli. Jednou z moderních „lumpáren“ jsou také podprahová poselství v televizních pořadech, ve videích, filmech apod. Tímto způsobem se dá podvědomí velmi šikovně přeprogramovat, aniž by si toho vědomí všimlo, protože podvědomí je mnohem rychlejší a zaznamená i to, čeho si vědomí nestihne všimnout. Viz Podprahová poselství

http://www.neviditelnycert.cz/blog/pel-mel/948-podprahova-poselstvi.html

Nevědomí je ve filosofii pojímáno v poněkud širším rozsahu. Kromě standardního podvědomí může obsahovat kolektivní nevědomí, vesmírnou mysl, anebo kupříkladu zmíněné morfogenetické pole. Rostislav Szeruda to zase popisuje jako kvantovou duši

http://www.neviditelnycert.cz/blog/filosoficky-koutek/553-kvantova-duse.html

Lucifer
5
Lucifer * 06.06.2013, 14:49:09
Osudové poslání? Richo je želkrišna zcela pod Jungovým vlivem. Carl Gustav Jung napsal: „Osudem jsme vlečeni ke svému poslání, neboť jsme k němu odmítli kráčet vzpřímeně.“ Možná, že na toto téma z jeho knížky něco dodám, ale spíš se budu některým podobným filosofickým extrémům vyhýbat. V každé knížce se mohou nacházet velmi zajímavé informace, úvahy, myšlenky atd. Netřeba ji zcela zatracovat, když narazíme na něco, co považujeme za nesmysl, anebo alespoň nesrozumitelnost. Ale ani v takovém případě to nemusí být zcela černobílé. Nějaké poslání, byť třeba s určitou nadsázkou, máme možná všichni.

h
4
h 06.06.2013, 14:38:38
nepřehánějme to a netvořme termíny tak, kde nejsou potřebí ... deja vu a zmiňovaný zážitek synchronicity měl v životě každý ... a flashbacky po halucinogenech také ... já třeba i po 15 letech ... to ale neznamená, že se jedná o materiální věci ... jde o fantasmagorie ... jde o to, že mozek toužící po podnětech, si je sám vyrábí ... to, zda to má nebo nemá materiální důsledky je věcí dohody, ale to bychom se bavili o woodoo, o čarodějnictví ... které nikdy prokázáno nebylo ...

2
St.Kocour (neregistrovaný) 06.06.2013, 10:15:20
Nevědomí - to je podvědomí, kterým mnozí moderní "myslivci" opovrhují a označují je za reflexy. Jenže: Do téhle kategorie patří i memy. A ty se vytvářejí jen částečně náhodně. Někdy jsou vytvářeny jako aparát, který pak lze klíčovým slovem, vjemem odjistit a takový člověk pak koná a neví proč. Častěji se ale už vytvořená spojení jen využívají. Jsou naprogramována třeba i v jiném oboru.
- osudový zvon
- zborcené harfy tón atd.
Jednou z moderních "lumpáren" je používání podkresové hudby a zpomalených záběrů v TV zprávách pro navození pocitu neodvratné osudovosti. Čili filmařina v publicistice. Chucpe. Nerozhodný

1 Jak?
Stella (neregistrovaný) 06.06.2013, 09:19:52
Osudové poslání? To mě překvapilo.


«     1     »