Metafyzika vína

rubrika: Filosofický koutek


Nedávno jsem vás seznámil s knížkou od Bély Hamvase, která se zabývá filosofií vína. Kromě ústředního pojednání na toto téma, které autor sepsal jako modlitební příručku pro ateisty, obsahuje knížka ještě dodatek vložený nakladatelem v podobě Průvodce po Onom světě. Po úvodní předmluvě, kterou jsem zde posledně přetlumočil, vás seznámím s první ze tří částí Hamvasova pojednání o víně, která se nazývá Metafyzika vína. Nejdříve naznačím proč a jak Hamvas rozčlenil své dílko na tři části, pak přejdu k zmíněné metafyzické části, přičemž se budu soustředit především na pasáž pojmenovanou Pohár vína: Salto mortale ateismu. Podotýkám, že následující text je jen částečně doslovným přetlumočením zdrojového textu.

 

Lucifer


Autor dospěl k závěru, že tuto knížku je nezbytné rozdělit na tři části. Nezbytné proto, že každá dobrá kniha se dělí na tři části, totiž dokonalým dělením trojkou, a také proto, že trojka je číslem vína, což má toto rozdělení rovněž naznačit. První část pojednává o víně jakožto nadpřirozené (metafyzické) skutečnosti, druhá o víně jakožto přirozené věci, třetí část tvoří ceremoniel vína a obsahuje pravidla, kdy pít které víno, kolik, k jakému pokrmu, na jakém místě a jak tyto věci uvádět navzájem v soulad.

 

Rozdělení na tři části je rovněž v souladu se třemi velkými epochami ve světových dějinách vína. Metafyzická část odpovídá předpotopnímu období, kdy lidstvo víno neznalo a jen o něm snilo. Po potopě zasadil Noe první vinný keř, a tím se otevřela nová epocha světových dějin. Třetí epocha začala proměnou vody ve víno. V této epoše doposud žijeme. Dějiny světa skončí, až z pramenů a studánek začne prýštit víno, až bude pršet z nebe a až se v něj promění jezera a moře.

 

Metafyzika vína

 

V mateřském lůně jsme se světem spojeni prostřednictvím pupeční šňůry. Když se narodíme, ústy. Mezi našimi smyslovými orgány jsou nejabstraktnější oči. S věcmi, které vidí, nikdy nenavazují bezprostřední vztah, nemohou s nimi srůst. Uši dovolují věcem přijít o něco blíže. Ruka se jich i dotýká. Nos dokonce vdechuje páry věcí. Ústa, která na něco dostanou chuť, to přímo pojmou do sebe. Poznat pravou povahu věci můžeme jen tehdy, když ji ochutnáme. Malé dítě, které ještě tuto pravdu zná, dává do úst vše, s čím se chce seznámit.

 

Ústa provádějí tři činnosti: mluví, líbají a jedí. Řeč a polibek dejme pro tuto chvíli stranou. Obživa je také trojího druhu: člověk jí, pije a dýchá. Jídlo má úzkou spojitost s tělem, nápoji odpovídá rovina duše a dýchání je pak obživou ducha. Nyní se dostáváme ke třetímu dělení na tři a – jelikož je řeč o filosofii vína – ke třem typům pratekutin. Jsou jimi chlad, teplo a střed. Chlad a teplo se ovšem nikterak netýkají teploty tekutin, nýbrž jejich povahy. Jsou tři teplé tekutiny: voda, olej a víno. Rovněž chladné tekutiny jsou tři: čaj (káva), pivo a mléko. Ve středu se však nalézá jen jediný základní mok: krev.

 

Pohár vína: Salto mortale ateismu

 

Každé myšlení se musí odvíjet od smyslů, a ten nejsmyslovější smysl sídlí v ústech. Vše, co mohou ve víně rozpoznat oči a nos, je bezvýznamné ve srovnání s tím, co dokáží poznat ústa. Ústa jakožto brána do přímého života nám umožňují postavit se proti životu abstraktnímu.

 

Abstraktní život žije pouze očima, nanejvýš ušima. Nežije však ústy. Oči a uši jsou proto nástroji exoterických smyslů. Abstraktní člověk ovšem nedůvěřuje ani svým vlastním očím a uším. Rád užívá termínu smyslový klam a celou věc staví do takového světla, jako by se smysly ve své žalostné nedostatečnosti či snad ze schválnosti klamaly. Aby doplnil život postižitelný smysly, vymýšlí si abstraktní člověk strašlivou chiméru, bezbarvé nic bez chuti a zápachu, bez tvaru a hlasu. Z něj pak – zejména poslední dobou – dělá vědu, morálku, zákon a stát. Ať už však dělá cokoliv, nic z toho samozřejmě nebude.

 

Abstraktní život je pouhou rozumovou konstrukcí a jeho základem nejsou smyslové zkušenosti, nýbrž takzvané zásady. V moderní době rozlišujeme dva typy abstraktního člověka: scientistu a puritána. Není snad ani nutné podotknout, že jde o dvě odrůdy ateismu.

 

Pro scientistu je příznačné, že nezná lásku, ale pohlavní pud; nepracuje, ale vyrábí; nespí, ale obnovuje biologickou energii. Nejí maso, brambory, švestky, hrušky, jablka, ba ani s chléb s máslem a medem, nýbrž přijímá kalorie, vitamíny, uhlohydráty a bílkoviny; nepije víno, nýbrž alkohol, každý týden se váží, a bolí jej hlava, pak bere osmery prášky. Pokud jej sužuje průjem z moštu, spěchá hned k lékaři. Rád diskutuje o vzestupu lidského rodu a myslí si, že otázky hygieny nelze vyřešit, neboť kartáček na nehty se dá umýt mýdlem, mýdlo vodou, voda se však už nedá umýt ničím.

 

Scientista je méně nebezpečnou, nejapnější a komičtější postavou ateismu. Puritán je naopak agresivní člověk. Sílu k útoku mu dává myšlenka, že našel jediný správný způsob života. Puritánem může být kdokoliv bez ohledu na to, zda je materialista či idealista, buddhista či talmudista, neboť puritánství není světový názor, ale povaha. Vyžaduje dvě věci: tupé, úzkoprsé stanovisko, opřené o slepou víru v určité, předem dané principy, a zákeřnou posedlost bojem za tyto principy. Pravá síla puritánů spočívá v jejich zoufalém ateismu. Upálili by každou nadprůměrně krásnou ženu, každý tučnější nebo sladší drobek jídla by raději hodili prasatům a toho, kdo se umí smát, by odměnili doživotním žalářem. Nic nenávidí víc než víno; lépe řečeno, ničeho se víc nebojí.

 

Puritán je člověk abstraktní a nemilosrdný. Ateisté mívají větší potíže se srdcem než s rozumem a puritán je naprostý srdeční invalida. Světové dějiny mu vděčí za nejkrvavější bitvy a nejsurovější revoluce. A to vše jen proto, že si, chudák, místo Boha našel principy. A ví to. Ví, že je zoufalý. Ví, že to tak nejde, přesto však pokračuje v této podivné praxi.

 

Scientistou se nemá cenu příliš obírat. Navzdory svým vrtochům a pověrám je to celkem neškodný člověk. K puritánovi je však třeba přistupovat velmi obezřele. Existuje pro něj patrně jediný lék: víno. To ostatně platí i o pietistech. Neboť puritán je terorizujícím pietistou, pietista však ufňukaným puritánem. Pietista kroutí očima a tváří se jako svatoušek. Tajně sbírá obscénní obrazy, pije jen tehdy, když ho nikdo nevidí, a nejspíš pálenku, protože si myslí, že je to největší hřích. Proto při tom zalézá do té nejhorší díry. Pietista žije tak, že se zdi jeho pokoje neustále rdí hanbou. Zdi puritánova pokoje jsou naopak voskově žluté jako tváře mrtvol, neboť puritán si netroufne podřeknout se ani tehdy, když je sám. Jedině ve svém nitru! Ubožáku, jaká milost tě může zachránit, ne-li víno?

 

Dodatek metafyzicky ovíněného Lucifera:

 

Doufám, že druhý přenos z Hamvasova vinného pojednání nespustí až tak velkou lavinu nevole jako ten první. Především je třeba si uvědomit, že se jedná o satirickou formu, tu a tam okořeněnou sarkasmem, a také, že toto dílko bylo sepsáno v roce 1945, v době, kdy se část Evropy překlápěla z jedné obskurní totality do druhé.

 

Pokuste se bez předsudků přijmout Hamvasovu klasifikaci dvou druhů či odrůd ateismu v podobě scientisty a puritána. Když se nad tím zamyslíte, tak možná dospějete k stejnému závěru jako já, že skoro každý z nás je tímto duševně či duchovně nezdravým kořením ve větší či menší míře obohacen. Pokud rekapituluji svůj život, tak v zájmu pravdomluvnosti nemohu než přiznat, že jsem něco takového či makového zaznamenal. Nicméně strávit mě to nedokázalo.

 

Každý člověk, který chce utužovat své duševní či duchovní zdraví, by měl být občas schopen nastavit sobě pravdomluvné zrcadlo. A nemazlit se s ním, tedy sám se sebou, s obsahem svého nitra. Po dokonání své niterní očisty pak zvedněte číši čirého vína, zhluboka se napijte a vypijte ho až do dna. Ne kvůli opici, ale kvůli či k vůli svého duševna či duchovna. No, a když jinak nedáte, můžete pak svoji opici políbit a zašeptat jí něco do ouška.

 

Zdroj: Béla Hamvas, Filosofie vína – Průvodce po Onom světě, nakladatelství Malvern v edici Lahvice, Praha 2008


komentářů: 59         



Komentáře (59)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 4 »

Lucifer
14
Lucifer * 01.03.2019, 19:48:06
G, zajímavý rozbor kapalinového dilematu Smějící se

Až tak podrobně jsem nad tím nepřemýšlel. Už v úvodu první části svého filosofického pojednání o víně přiřadil autor číslu tři velmi důležitou roli. V tomto smyslu jsem pak chápal jeho symbolické trojčlenky. K knížce je to zobrazeno grafem, který se tak trochu se podobá stromečku.

Na vrcholu jsou ústa. Od nich vedou tři čáry v podobě dvou větví a kmenu. Levá větev má na konci oči (duchovní), pravá polibek (duševní), část kmene obživu (materiální). Od obživy míří stejným způsobem tři čáry, vlevo pokrm (materiální), vpravo dech (duchovní), uprostřed nápoj (duševní). Od nápoje vlevo teplý (duševní), vpravo chladný (materiální), uprostřed střed (duchovní). Teplý nápoj se člení na vodu, olej a víno, chladný na čaj (kávu), pivo a mléko, střed míří kolmo dolů ke krvi. Snad jsem to nepopletl Úžasný

13
Gogo (neregistrovaný) 01.03.2019, 19:27:31
Čímš pádem ví prt o záclonkách na rouře...

Mam zas na sobje přilípnutýho toho zmrda, ruší moc, šílené vyvolávání, psaní i odesílání, jebu na to, zítra(=2.59AM) taky den, bb, gn

12 11
Z. (neregistrovaný) 01.03.2019, 19:10:45
"Po konzumaci litru vína se dotyčnému zdá, že přečet celýho tolstoje i s dostojefským a bulgakovem[3], má nasycený žaludek i vševjedoucí duši.."

Ale nezdá se mu, k jeho smůle, ze přečetl Steinbecka. S vyplazeným jazykem

11
Gogo (neregistrovaný) 01.03.2019, 18:40:55
Zde možná jedno imo vysvjetlení ke kapalinovému dilematu z mé [1] >

Teplá voda, volej, víno :
Když žíznící v atakamně narazí na loužičku vody, byť vyhřáté zoncnou na tělesnou teplotu, dozajista jí nepohrdne, napije se, neb i ta posílí tělo a zahřeje duši nadějí...
Olej, vypitý hladovým byť i litr a víc naex, nezpůsobí dotyčnému laxaci, jak se většina lidí domnívá(případy vysrknutí litrů oleje houmlesáky, přímo v supermarketech zdokumentovány), ale slušně zasytí tělo a duši nadějí.
Po konzumaci litru vína se dotyčnému zdá, že přečet celýho tolstoje i s dostojefským a bulgakovem[3], má nasycený žaludek i vševjedoucí duši... S vyplazeným jazykem
U čaje, přes jeho teplotu, piva přes jeho hořkost a mlíka přes jeho výživnost nic takového nenastává, rommel v africe dával slaný teplý čaj vojsku k ochlazení, pivo v údolí po treku na maunt košutku též ochladí, a mlíko, byť teplé, z ženina ňadra, též kojence nikterak nerozhicuje...
Poslední, kref, není sice voda, ale tučnice v konzervje, chybjející nyní na českém trhu nebývala špatný pošmak...
Neutrální pošmak, lehce zasytila, duše mírně pookřála nad tou dobrotou... S vyplazeným jazykem

Tož tak, GE


9 St.Kocour
Zuzana (neregistrovaný) 01.03.2019, 17:11:20
Otázky jsou i pro Vás, samozřejmě, long time no see.. Mrkající

8
Zuzana (neregistrovaný) 01.03.2019, 16:36:12
No, já to beru částečně vážně, jako všechno. Úžasný
A protože jsem v oblasti religion ukázkový diletant, raději položím otázky.
Nemyslim si, že autor to myslel jako recesi a delal si soufky. Ovšem, neseděla jsem s nim u toho stolu, nepila s nim víno, čert ví, jak to myslel... Mrkající


Jak je to s těmi nevěřícími? Oficiálně, ateisti jsou jediní nevěřící? Já nevěřím, že jsou nevěřící, tím pádem jsem víc nevěřící, než ateisti? Úžasný

Co deisti?
O presbytariánech (puritánech) něco málo vím, jsem křtěná evangelička, bohužel, víry spíše vlažné.

Myslím tedy, že evangelíci, puritáni, atd. věří v Boha, ale jinak než katolíci. Nevěří papežovi a pozlátku, falši a okázalosti, veří v Bibli svatou.

Jenže \'religion\' je věda tak rozkošatá, že by to chtelo odborníka. Ráda bych četla delší rozbor. Jiste napr. Lucifer, Stella, obcan, Gogo budou vedet vic..

Zit a pít víno - to mi vysvětlovat nikdo nemusí, to je brnkačka.

Pokud jde o pokrytectví, zajímali by mne moralisti, ti, co stále poukazují na něčí nedokonalost a předstírání, přičemž jsou pokrytci sami.




7
Gogo (neregistrovaný) 01.03.2019, 13:49:08
https://youtu.be/WD6J5N6CzpU

6
Gogo (neregistrovaný) 01.03.2019, 13:44:15
[4] Vidím to podobně, jen jsem položil kontrolní otásku, bych zvjeděl jakou to má kadenci...
Prté v tom předloženém nuceném výseku textu autor tak obřádek sakramencky ujíždí...
A možná maj ty tázané kapaliny nějaký skrytý kolektivní význam, mnou neodhalený, fspomeňmeš na klausovu levicovou minerálku...?

Jinak Smějící se Smějící se Líbající za Tvé "Pokud tedy nejde o nenápadnou obhajobu nasávání..." (sic!)
Obávám žes bingnula S vyplazeným jazykem
GA do tropické kotlinky ze suptropycké elády(4/17°)
Písk...sijestuju



Lucifer
5
Lucifer * 01.03.2019, 12:06:33
Starý šenk

https://www.youtube.com/watch?v=y2U6Yha3DfY

Úžasný

4
xxx (neregistrovaný) 01.03.2019, 09:46:14
Šotek mi sežral komentář! Křičící

G, neber text vážně, ač se tak tváří. Autor knihy určitě seděl u stolu a u sklenice, psal a pochechtával se při představě, že někdo opravdu bude dumat nad jeho analýzami.
Podal důkaz toho, že každý může vymyslet deset teorií i o věcech hodně jednoduchých. Tak to aspoň vidím já, též jednoduchá. Čím abstraktnější, tím serioznější.
Říká, co je důležité. To ty, G, dobře znáš: žijme.

Všechno vysvětlil Lucifer ve svém dodatku o dobové podmíněnosti, o dvojím přístupu k životu a světu.
O schovávání se sám před sebou, o předstírání.
Pokud tedy nejde o nenápadnou obhajobu nasávání...

3
Gogo (neregistrovaný) 01.03.2019, 03:17:13
Jeden zvláště výživný >
Je více filozofie v láhvi vína než ve všech knihách.“ — Louis Pasteur chemik a mikrobiolog 1822 - 1895

2
Gogo (neregistrovaný) 01.03.2019, 03:13:38
https://citaty.net/citaty-o-vine/

1
Gogo (neregistrovaný) 01.03.2019, 02:58:59
Jako jó, dobrý, i dyš abstraktna poňekut i nad mou míru...
Jen kroutím hlavou, a je mi tak trochu záhadou následující odstavec :

Nyní se dostáváme ke třetímu dělení na tři a – jelikož je řeč o filosofii vína – ke třem typům pratekutin. Jsou jimi chlad, teplo a střed. Chlad a teplo se ovšem nikterak netýkají teploty tekutin, nýbrž jejich povahy. Jsou tři teplé tekutiny: voda, olej a víno. Rovněž chladné tekutiny jsou tři: čaj (káva), pivo a mléko. Ve středu se však nalézá jen jediný základní mok: krev.

Dokáže mi gdokolif z nepočetného fóra, co tím měl autor na mysli?
Trocha mimo mne, todlenc, téš abstraktní tvrzení, s tak nesourodými látkami v prvních dvou skupinách...?
Díky předem za pomoc tonoucímu... Zamračený Mrkající Úžasný
Rande ve tři neska nejspíš zase nebude, tak pouze jen, dobrý den.
GM

«   1  2  3    4     »