Aktuální Marcus Aurelius

rubrika: Filosofický koutek


Jestliže se probouzíš po ránu mrzutě, uvědom si: Procítám k svému lidskému dílu. Mám být tedy dále rozmrzelý, jestliže se ubírám k práci, ke které jsem zrozen a pro kterou jsem byl do vesmíru uveden? Či snad jsem určen k tomu, abych si hověl na teplém loži? „Ale že to je příjemnější?“ – Tedy k příjemnostem jsi zrozen, můj milý, a nikoli k práci a činnosti? Což nevidíš, jak rostliny, ptáci, mravenci, pavouci a včely plní svůj úkol a jak podle svých sil spolupracují na výstavbě vesmíru? A ty nechceš plnit lidský úkol, nechceš spět k tomu cíli, který ti určila tvá přirozenost? (Marcus Aurelius: Hovory k sobě)

 

Stella


Není mnoho vládců, kteří by se do dějin zapsali duchovním přínosem. Přes dva tisíce let platná slova jistě nebyla ničím, k čemu by se Marcus Aurelius dopracoval bez dokonalé výchovy a vybraného vzdělání. Je ale důležité, že dokázal to nejlepší o lidské podstatě (rozum, přirozenost, touha po dobru, neomylný hlas svědomí) i o mravnosti sestylizovat do textu, který budou obdivovat ještě mnohé generace. A možná je ještě důležitější, že tento panovník žil tak, jak hlásal.

 

Je obdivuhodné, že jeho morálkou a životní filozofií neotřásly ani takové události, jako smrt vlastních dětí, nájezdy nepřátel, rozsáhlé epidemie, přírodní katastrofy, ani vraždy mezi politiky: Naopak, je třeba s odevzdanou myslí hledět vstříc přirozenému rozkladu a také nereptat na jeho otálení, nýbrž hledat uklidnění v těchto zásadách: za prvé, že se mi nic nemůže přihodit, co by nebylo ve shodě s vesmírnou přírodou, a za druhé, že je v mé moci, abych nic nečinil proti svému bohu a daimónu. Neboť vůbec nikdo mě nemůže přinutit, abych jeho nedbal.

 

Hovory k sobě:

 

Libujeme si ve vlastní omezenosti

 

Tvé bystrosti se lidé nemohou obdivovat. Co na tom! Ale je mnoho jiného, o čem nemůžeš říci: “Není mi to přírodou dáno.“ Osvědčuj tedy ony vlastnosti, které jsou naprosto v tvé moci – upřímnost, čestnost, trpělivost v nesnázích, zdrženlivost v požitcích, spokojenost s osudem, nenáročnost, shovívavost, nezávislost myšlení, přirozenou prostotu, uvážlivost a šlechetnost!

 

Nepozoruješ, kolik ctností jsi už mohl osvědčit, pro které nemáš výmluvu na nedostatek přirozených vloh a způsobilosti? A přesto svévolně dál setrváváš ve své špatnosti? Či snad jsi nucen nedostatkem přirozeného nadání k tomu, abys na svůj osud reptal, skrblil, pochleboval jiným, sváděl vinu na své tělo, lichotil a vychloubal se a tolikerým neklidem se ve své duši zmítal? Ví bůh, že ne! Vždyť už dávno ses mohl zprostit těchto vad, ledaže by na tom opravdu měla vinu tvá přílišná těžkopádnost a nechápavost. Ale i v tom je nutno se cvičit, a ne svou omezenost přehlížet nebo si v ní dokonce libovat.

 

Nejsme na světě pro sebe

 

Leckdo, prokáže-li někomu něco dobrého, je ochoten mu zaúčtovat i vděčnost. Jiný se sice k tomu neodhodlá, ale přece jen ho u sebe pokládá za svého dlužníka a uvědomuje si, co udělal. Konečně opět jiný zřejmě ani neví, co udělal, i podobá se révě, která vydá hrozny, a jakmile jednou vydala svůj plod, nic více už nepožaduje, právě jako kůň, když vykonal běh, jako pes, když vystopoval zvěř, jako včela, když vyrobila med. Moudrý člověk, jestliže vykonal dobrý čin, nerozkřikuje to, nýbrž přechází k novému, jako se chystá réva znova vydávat hrozny ve svůj čas.

 

Nic nového pod sluncem

 

Všechno, co se přihází, je právě tak obvyklé a dobře známé, jako růže na jaře a ovoce v létě: něco takového je zajisté nemoc a smrt, pomluva a úskok a vůbec všechno, co jen pošetilce může těšit nebo rmoutit.

 

Jak čelit osudu?

 

Buď jako skalní útes, o něž se láme vlna za vlnou: ale útes nepovoluje a bouře kolkolem usíná. „Jaké neštěstí, že se mi tohle přihodilo!“ – Nikoliv takto, ale spíše: „Jaké štěstí, že nepodléhám zármutku, ačkoliv se mi to přihodilo, a že se ani nedávám zdrtit přítomností, ani se neděsím budoucnosti!“ Neboť něco podobného by se mohlo přihodit každému, ale každý by to nebyl snášel bez zármutku. Proč by tedy byla ona příhoda více neštěstím než toto štěstím? A proč nazýváš lidským neštěstím to, co není překážkou lidské přirozenosti? … „Tohle není neštěstí, ba naopak, je štěstí, že to snáším statečně!“

 

Je to tak jednoduché!

 

Vždy se ubírej cestou nejkratší: a nejkratší cesta vede ve shodě s přírodou, čímž pak všechny tvé řeči a skutky jsou zároveň ve shodě se zdravým rozumem. Takové předsevzetí tě zbavuje svízelů, váhavosti, všelijakých ohledů a pokrytectví.

 

Žádná pochybnost

 

Skládám se z hmotné podstaty a činné síly v ní: ale ani ona nezajde v nic, jako ani nevznikla z čirého nic. Bude tedy každá moje část zařazena přeměnou v nějakou část vesmíru a tato se opět přemění v nějakou jinou část vesmíru a tak tomu bude donekonečna. Takovou přeměnou jsem vznikl i já, a také i ti, kteří mě zrodili, a tak tomu bylo nazpět rovněž donekonečna.

 

Rady

 

Nebuď rozmrzelý, ani neochabuj, ani se nevzdávej, jestliže se ti nedaří provést každé dílo podle správných zásad, raději se vracej k tomu, co se ti nepovedlo, a buď rád, jestliže aspoň většina tvých skutků odpovídá lidské přirozenosti, a měj v lásce to, k čemu se vracíš!

 

Měj v úctě to, co je ve vesmíru nejmocnější: to je ona moc, která všeho podle své vůle užívá a všechno spravuje. Ale stejně měj v úctě to, co je nejmocnější v tobě, neboť to je stejnorodé s oním. A to je část tvé bytosti, která všeho ostatního podle své vůle užívá a řídí tvůj život.

 

Často si uvědomuj chvatnost míjení a mizení věcí i událostí… A těsně u nás – nekonečná propast minulosti a bezedný jícen budoucnosti, v němž se ztrácí všechno. Což tedy není pošetilý ten, kdo se v takovém světě nadýmá nebo se pachtí nebo na něj naříká, jako by ho měl trápit bůhvíjak dlouho?

 

Stella: Za vlády Marca Aurelia už se šířilo křesťanství – náboženství soucitu a lásky. Stoikové se drželi zákona rozumu a přírody, vyrovnanosti, odstupu od věcí: vše jedno jest a vše se mění a pomíjí. Jeden z našich současných spisovatelů jejich filozofii shrnul slovy: Všechno je jim fuk. Tak nějak… Proč tedy takový úspěch potkal křesťanství, když stoik také považuje duši za jedinou trvalou a neměnnou věc? Zdá se, že jde o následující: rozumem pochopíme, že nás opouštějí blízcí, že neštěstí je přirozené. To vše rozum vstřebá. Ale – proč je nám přesto tak divně… Křesťanství nabídlo útěchu, pozdvihlo cit. Náboženství slabých, říká se někdy. A tak stále a pořád a – kus pravdy je všude. Jen vyjít při hledání ze správného místa. Moudřejší nám ho pomohou nalézt.

 

Zdroj: Marcus Aurelius Antoninus: Hovory k sobě, Svoboda, Praha 1969


komentářů: 7         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

7
xxx (neregistrovaný) 01.07.2021, 20:17:59
5.
Dík. Na Bártu mám trochu pifku.

6
xxx (neregistrovaný) 01.07.2021, 20:16:06
Vím, že Lucifer má římské císaře rád. Moje paměť není schopna je pobrat.

Ještě musím vyhledat, kterého boha-tvůrce má M. A. na mysli.

V textu jsem nezdůraznila, že za dobro M. A. považuje práci pro "obec".

Daimon, daimonion je zase moje oblíbené téma.
Podle mne se musí v člověku nejdřív probudit.
Ne, že se s ním rodíme.


Lucifer
5
Lucifer * 01.07.2021, 16:55:15
Marcem Aureliem se završilo vrcholné období antického Říma. A všude kolem vládlo Pax Romana. Započalo se to císařem Nervou. Pak následovali Traianus, Hadrianus, Antonius Pius a Marcus Aurelius. Marcus Aurelius trávil téměř veškerý život u římských legií na hranicích s germánskými kmeny v pozici naprostého stoika.

Po jeho smrti převzal vládu jeho syn Commodus. Ten se věnoval něčemu úplně jinému a zůstával v Římě. Organizoval gladiátorské zápasy.

https://1url.cz/NKEQ1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Commodus

https://www.youtube.com/watch?v=NuMRBCVzsTA

4
Géčko (neregistrovaný) 01.07.2021, 15:44:12
Tušil jsem...
Tak eště cos z doby předkovidové, na podobné téma, v diskuzi příspěvek na Tvé oblíbené téma(asi 10ý v pořadí) >

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/100-let-ceske-egyptologie-egypt-profesor-miroslav-barta-univerzita-karlova-civilizace.A191227_185713_domaci_pmk

GA

3
xxx (neregistrovaný) 01.07.2021, 15:37:44
Záměr.

2
Géčko (neregistrovaný) 01.07.2021, 12:01:08
Díky(za text)

GHN

Stella
1
Stella * 01.07.2021, 09:35:54
Jan Skácel, Ulrychovi: Modlitba
Zpívali také na koncertě pro Moravu:

https://www.youtube.com/watch?v=KqOOXTd1vMg


«     1     »