Neviditelný čert

V díle Tak pravil Zarathustra si dal Nietzsche za úkol napsat nové evangelium, což není tak zcestný nápad, jak by se mohlo zdát. Existuje banální kritika evangelia, která spočívá v tom, že chce strhnout nebe na zem. Je to kritika náboženství ve jménu člověka. S tímto náboženstvím člověka kritika dochází ke ztrátě smyslu pro božské a k banalizaci života.

Lucifer

Je-li pravdou, že existuje nenávist k životu, která má tendenci životu uniknout a skrýt se v ideálu nebo na onom světě, je také pravdou, že existuje jistá láska k člověku a k životu zde dole, která v sobě skrývá odmítání všeho myšlení a veškeré hloubky. Dokonce se stává, že se ve jménu člověka staví na místo inkvizitora a s náboženskou inkvizicí minulostí si nezadá.

To vysvětluje originální Nietzscheho postoj. Chtěl překonat nenávist, náboženskou nebo protináboženskou i s jejím projevem – útěkem k ideálu Boha a odmítáním člověka, nebo útěkem k ideálu člověka a odmítáním Boha. Někteří jsou však nadále skeptičtí. Je snad možné najít jinou alternativu než Boha a člověka? Kniha Tak pravil Zarathustra je mistrovskou snahou o ilustraci takové možnosti.

Zarathustra, neboli Zoroaster, byl knězem osvíceného náboženství v Iránu na přelomu VIII. a VII. století před Kristem. Nietzsche si ho zvolil jako muvčího svých myšlenek. Stejně jako manichejští říká i Zarathustra, že vesmír je tvořen dvěma principy, dobrem a zlem, které se navzájem proplétají. V tomto smyslu nehovoří o skutečnosti s jejím napětím, zápasy, násilím a chaosem. Přijímá ji takovou, jaké je. Staví se mimo dobro a zlo. Nemá vůči životu reaktivní postoj jako všichni ti, kteří se mu chtějí pomstít tím, že utečou k ideálu. Celý Nietzscheho Zarathustra je výzvou k tomu, abychom žili vyšší život a uprchli před příliš dostupnými ideály. Odtud pochází i onen špatně chápaný pojem nadčlověka.

Nadčlověk je totiž často představován jako forma člověka, která se cítí nadřazena a ostatní ponižuje. Ve skutečnosti nemá nadčlověk s touto karikaturou co dělat a nadýmat se pýchou a pokořovat ostatní by mělo s tímto pojmem jen málo společného. Skutečná nadřazenost je jinde. Spočívá v postoji překonávání. Něco jsme překonali, pokud už nemáme potřebu proti tomu stát, abychom se od toho osvobodili. Tato věc tedy může existovat, aniž by nám vadila. Jsme jinde. Už se nás netýká.

Znamená to schopnost člověka překonávat se a nenechávat se strhnout svou „lidskou“ stránkou, plnou ubohosti, přilnavosti a slabosti. Nietzsche se domníval, že nadčlověk je skutečná lidská přirozenost. Proto Zarathustra učí, jak najít v člověku jeho božskou část, která mu unikla a kterou neměla civilizace nikdy zadusit.

Zdroj: Bertrand Vergely, Nietzsche aneb vášeň pro život, Les Essentiels, Milan 2001, přeložila Monika Matiášková a vydalo nakladatelství Levné knihy, a. s., v roce 2009

Poznámka

Manicheismus či manichejství (vlastním jménem Náboženství Světla) je dnes již vymizelé světové náboženství, kdysi rozšířené od západní Evropy (kde zaniklo v 7. století), severní Afriky, přes Blízký východ (do 10. století, kdy ustoupilo islámu), střední Asii (14. století) až po Čínu (kde se udrželo až do 17. století a byly nalezeny jeho nejpozdější a nejzachovalejší formy s největším počtem památek).

Jeho náboženské učení bylo založeno v Babylonii v sásánovské Persii prorokem Máním (přibližně roku 216–276) ve 3. století. Bylo ovlivněno gnosticismem a spojovalo v sobě staroperské náboženské představy zoroastrismu s křesťanstvím, apokalyptickým judaismem a buddhismem, přičemž se považovalo za vyvrcholení všech těchto náboženství, a sám Mání se pokládal za „Pečeť proroků“ (tj. Krista, Buddhy, Zarathustry, Kršny a Elchasaie).

02.01.2025, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0