.:: Neviditelný čert ::.

Apokalypsa

rubrika: Filosofický koutek

Západní duchovní systémy trvají na stanovení konce svého světa s větší tvrdošíjností než všechna ostatní velká světová náboženství. Cyklické proměny hinduistického vesmíru se odehrávají v časové ose tak dlouhé, že nemají žádnou moc nad představivostí obyčejného člověka.

Lucifer

Judaismus, křesťanství a islám se od ostatních náboženství liší myšlenkou, že Boží vůle v určitém okamžiku v čase protne lidskou historii a nastolí Boží království. Velké množství duší bude v těch dnech vyzdviženo k milosti Boží. Tato myšlenka, nazývaná "apokalyptickou" ve své katastrofičtější podobě a "milenaristickou" v podobě pastorálnější, je nezbytným souvztažným konceptem ke konceptu Ráje a stvoření člověka Bohem. Pokud ke stvoření člověka došlo ve specifickém okamžiku historie vesmíru, můžeme předpokládat, že jakmile bude prvotní hřích odčiněn, Bůh znovu povolá lidstvo do své milosti.

Mimo náboženský rámec je apokalyptická předtucha hrozící dramatické změny životního prostředí provázená vírou v ústřední roli jednotlivce hodnocena jako patologie. a právě tento patologický symptom vyskytující se u mnoha jednotlivců je hnacím motorem velké části lidské civilizace. Před několika lety položili americkému ministru vnitra otázku, proč se nestará o ochranu amerických pralesů. Odpověděl, že chránit lesy nemá smysl, jelikož Ježíš přichází a konec světa je nadosah. Odkud se vlastně předtucha konce světa bere? Velký počet dat nahromaděných v posledních letech dává dnes vědě příležitost poskytnout člověku úplnou a podrobnou představu o fyzikálním a astronomickém vesmíru, kterou mu přislíbila v osmnáctém století. Obrázek, který nám astronomové předkládají, je značně chaotický. Ve sluneční soustavě neexistuje jediné vesmírné těleso, jež by nebylo zjizveno dopadem asteroidů.

Pokud má v budoucnu do běžné biologické a evoluční historie planety vstoupit Bůh či nějaká nadpozemská síla, je možné, že tato událost vyvolává jakousi zpětnou vlnu očekávání projevující se narušením obvyklého běhu věcí v období před onou událostí. Krátké období lidské historie se zdá být celé zahaleno aurou takového očekávání. Pokud z poselství apokalyptických náboženství odstraníme slupku provincionalismu, nalezneme hluboké přesvědčení, že nestabilita je vrozenou vlastností kosmu. Následovníci apokalyptických kultů se pokoušejí z lidské budoucnosti vydobýt cosi, co může mít základní význam pro přežití celé planety. Šamani, mystikové a psychedeličtí poutníci možná rozpoznávají ohlušující, těžko rozluštitelné signály blížící se události, jež je pevně zabudována ve struktuře prostoru a času.

Je možné, že jsme svědky důležitého fázového přechodu na pouti sebeuvědomělého biotopu vesmírem. Možná nejde o konec světa, ale o úplnou systémovou reorganizaci srovnatelnou s metamorfózou motýlů - o úplné roztavení starého světového systému a jeho odlití do nové podoby, souladu s vůlí vyšší gaianské mysli či světové duše. Houževnatost života nahání strach. Na naší planetě se uchytil před třemi a půl miliardami let a od té doby několikrát prodělal zkoušku ohněm. Znovu a znovu se mu dařilo nastolit stabilní rovnováhu příhodnou pro rozvoj biosféry. Na povrch Země dopadaly asteroidy a celé kontinenty se rozpadaly v prach, ale život se přesto dokázal na svém kousku Země udržet.

Je však docela dobře možné, že současný nástup lidské inteligence předznamenává krizi mnohem většího rozsahu. Přítomnost lidské mysli ve vesmíru může signalizovat blízkost nějaké gigantické, kulminující singularity. Tato událost již prosakuje do našeho náboženství, politiky, do našich snů a obecných představ. Dostalo se nám ojedinělého privilegia naplnit slova starého irského přípitku: "Kéž budeš živ v poslední dny světa!"

Podrobný scénář konce světa nacházíme ve Zjevení svatého Jana. Andělé sestoupí z nebes a budou šířit nemoci. Bytosti podobné štírům se vyhrnou z útrob Země a zaplaví její povrch. Nakonec se k Zemi snese nový Jeruzalém, posvátné město o dvanácti branách, podobné létajícímu talíři pokrytému drahokamy. Boží království sestoupí z nebes, aby přijalo vyvolené, zatímco oceány se vypaří a prokletí propadnou navždy peklu. Tento prapodivný popis posledních dnů člověka je jedním z nejzáhadnějších literárních děl křesťanského kánonu. Lidé žijící v době Kristovy smrti očekávali, že se stane skutečností ještě za jejich života. Po dobu sto dvaceti let nikdo nevyvíjel žádné vážně míněné úsilí, protože všichni čekali na konec světa. "Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se toto všechno stane."

Zhruba po sto letech nečinnosti přišli lidé jako Órigenés a Eusebius s výzvou: "Dost bylo čekání na konec světa! Je čas pustit se do díla a dát věci do pořádku!"

Zdroj: Ralph Abraham, Terence McKenna, Rupert Sheldrake - Trialogy na hranicích Západu, Chaos, tvořivost a znovuposvěcení světa