.:: Neviditelný čert ::.

Synchronicita

rubrika: Filosofický koutek

Je známo, že nevědomé a neřešené problémy mohou působit v lidské duši jako Stín. Převážnou většinu lidí však ani nenapadne, že by to, jak cítíme a myslíme, mohlo samo o sobě ovlivňovat dění v okolní realitě. Přesto ale existuje dost důvodů pro to, abychom se domnívali, že se tak skutečně děje. Tomuto jevu se říká synchronicita.

Lucifer

Pojem synchronicita zavedl psychoterapeut Carl Gustav Jung pro popsání nekauzálního vazebního principu projevujícího se formou velmi nepravděpodobných "náhod", které pozoroval u svých pacientů ve své klinické praxi. definoval tento princip jako současný výskyt jistého psychologického stavu a jedné nebo více vnějších událostí, jež se vyskytují jako smysluplné paralely okamžitého subjektivního stavu. Události spojené synchronistickým způsobem jsou očividně vzájemně tématicky spřízněny, i když mezi nimi neexistuje žádný spojovací článek lineární kauzality.

Stanislav Grof se zmiňuje, že byl svědkem vysoce nepravděpodobného hromadění nebezpečných událostí a okolností v životě lidí, kteří se při LSD sezeních začali přibližovat zážitku smrti Ega. Jakmile byl tento proces ukončen, nebezpečné události zmizely téměř jako mávnutím kouzelného proutku. Také v době, kdy byla LSD sezení nějaké osoby ovládána prvky kolektivního nevědomí nebo mytologickými tématy vztahujícími se k určité kultuře, se v životě dané osoby objevil nápadný příliv prvků, jež měly vztah k této vybrané zeměpisné nebo kulturní oblasti. Šlo obvykle o setkání s členy příslušné etnické skupiny, o neočekávané dopisy z příslušné země, pozvání k její návštěvě, dary knih nebo hromadění příslušných témat ve filmech či televizních programech, se kterými se osoba v daném období setkávala.

Hromadění synchronicit bylo pozorováno rovněž v životě lidí, kteří přežili klinickou smrt. Změněné stavy vědomí proto zřejmě zesilují vazbu mezi prožívanými psychickými procesy a děním, jež se odehrává v okolní realitě. V běžném životě se synchronicity také vyskytují, ale nejsou tak patrné. Známe je spíše jako šťastné dny, kdy se nám vše daří, nebo naopak jako smolné dny, kdy se nám zdá, že se celý vesmír spiknul proti nám. Někomu se daří všechno, na co sáhne, jinému se nedaří vůbec nic. Mnoho lidí věří také na předměty, které jim přinášejí štěstí, nebo naopak nesou smůlu.

Jung po dlouhá léta váhal se zveřejněním vlastních pozorování, dokud on i další badatelé neshromáždili doslova stovky přesvědčivých důkazů existence synchronicit. Vyjádřil názor, že příčinnost je spíše statistickým jevem než absolutním fyzikálním zákonem. Sám Albert Einstein v osobním rozhovoru povzbudil Junga k tomu, aby pokračoval v práci na koncepci synchronicity, neboť je v plném souladu s novým myšlením ve fyzice.

Synchronicity se projevují vazbou mezi psychickým a fyzickým. Myslíme například na něco a ono se to stane. Zabýváme se určitým problémem a život nám "sám od sebe" nabídne jeho řešení. Určité psychické stavy se mohou nečekaným způsobem promítnout do fyzické reality, Cítíme-li se šťastni a spokojeni, z množiny možných budoucích historií se stávají více pravděpodobnými ty, které nám přinesou prospěch. Naopak jsme-li v depresi nebo pod vlivem negativních emocí, naše psychika ovlivňuje volbu budoucích historií proti nám. Bylo by proto vhodné naučit se nenásilně ovlivňovat svou psychiku tak, aby synchronicity pracovaly pro nás, a ne proti nám.

Negativní synchronicity jsou jistou obdobou karmy, ale narozdíl od karmy jsou více časově a prostorově omezeny. Potlačené obsahy nevědomí se snaží dostat do vědomí. Silný emocionální náboj, jenž je s nimi spojen, přitahuje podobné zážitky. Vytváří se tím systém, který ovlivňuje budoucí historie tak, že zvyšuje pravděpodobnost těch historií, jež obsahují prvky blízké onomu systému. To trvá tak dlouho, dokud se tento systém nerozvine natolik, že pronikne do vědomé mysli. Je-li jí přijat, integrován a vyřešen, problém mizí obvykle i se všemi průvodními projevy. Pokud se tak nestane, synchronicity se začnou hromadit.

Způsob, jakým působí synchronicity, je děsivý a uchvacující zároveň. Nastane-li hromadění nepříjemných situací v určité oblasti života jedince, může to mít pro něho katastrofální důsledky. Může se totiž snadno stát, že není schopen svůj problém vyřešit sám a ocitá se v zajetí ničivé představy, že je mu osud nepříznivě nakloněn. Před jeho očima se přehrávají nepříznivé momenty z jeho minulosti a strach z budoucnosti. Staré nepříjemnosti a neúspěchy se znovu v nové podobě odehrávají v jeho životě. V těchto chvílích člověk potřebuje pomoc přátel mnohem víc než kdykoliv dřív, aby opět nalezl ztracenou rovnováhu a kladný přístup ke svému životu.

Synchronicity působí na úrovni jedince i masy. Negativní prvky a tendence ve společnosti s sebou přinášejí nejen negativní důsledky, ale rovněž hromadění negativních "náhod" ve formě různých malých i velkých neštěstí. Psýché je bombardována negativními podněty, aby si uvědomila důsledky svého konání, které nechtěla vzít prve na vědomí, a pokusila se najít jejich řešení. Proti hromadění negativních synchronicit je jedinou obranou uvědomění si jejich příčiny a rozvinutí pozitivních motivů ve své mysli.

Přeladění vlastní mysli z negativního pohledu na svět na pozitivní může vést ke změně náhodných událostí, jež nás každodenně potkávají. Zatímco se nám dříve smůla lepila na paty, najednou jde nám vše samo. Daří se nám a paní Štěstěna se na nás usmívá. To opět posiluje naše dobré sebecítění a sebevědomí. Tento stav bychom se měli snažit udržet. Nesmíme ale zapomenout, že i když jsme dnes nahoře, zítra zase můžeme být dole.

Zdroj: Rostislav Szeruda, Kvantová duše

Poznámka: Synchronicitou by se dal vysvětlit zákon série.