Podle Roberta Langdona se do organizace, kterou známe pod názvem Řád svobodných zednářů, uchýlili někteří ilumináti v době, kdy byli ze strany církve vystaveni pronásledování. Langdon se též zmiňuje, že touto podvratnou cestou se do svobodného zednářství propašovaly cíle, které ilumináti sledovali, například zničení katolické církve. Abychom pochopili, jak se tento nápad mohl do Andělů a démonů dostat, je nutné se s bratrstvem svobodných zednářů seznámit podrobněji. Lucifer
Jelikož svobodných zednářů je na světě podle odhadu kolem čtyř milionů a literatura o nich obnáší více než šedesát tisíc svazků, lze konstatovat, že tato takzvaná "tajná" společnost patří k nejlépe známým organizacím vůbec. V posledních třech stoletích byli členy tohoto bratrstva američtí prezidenti, senátoři a předsedové Nejvyššího soudu, britští ministerští předsedové, členové britské královské rodiny, armádní generálové a šéfové policie. Mnozí kritikové svobodné zednáře napadají proto, že jde o "tajnou společnost", svobodní zednáři však o sobě raději hovoří jako o "společnosti s tajemstvími". Navzdory mnohaletému zkoumání historiků, zastánců teorie spiknutí a autorů píšících o alternativní historii zůstává prapůvod svobodného zednářství zahalen tajemstvím. Záznamy o činnosti svobodných zednářů v prvních letech jejich existence (soudí se, že to mohlo být někdy během 14. století) jsou krajně skoupé, takže spolehlivě dokumentované údaje prostě neexistují. Právě proto, že historických faktů je tak málo, vyrojilo se o původu společnosti tolik divokých spekulací a legend. Podle některých teorií templářští rytíři (mnišský řád pochybné pověsti), kteří následkem pronásledování ze strany církve uprchli v roce 1307 do Skotska, předali prvotním svobodným zednářům různé pradávné tajné znalosti (například z alchymie a posvátné geometrie). Historické podklady pro tuto domněnku však naprosto chybí. Ostatně Skotsko nebylo pro templáře žádné spásné útočiště: už v roce 1309 byl řád v Edinburghu pohnán před soud, a v bitvě u Bannockburnu žádní "uprchlí templáři" spolu se Skoty necválali. Podle prozaičtějšího, nicméně široce sdíleného pojetí je počátek svobodného zednářství třeba hledat v cechovních řemeslnických tradicích středověkých kameníků. V souvislosti s rozmachem stavby hradů, katedrál a kostelů patřili tehdy zruční kameníci k vysoce ceněným řemeslníkům. Staveniště byla odjakživa nebezpečnými pracovišti, a jelikož tehdy neexistovalo životní pojištění, které by v případě smrtelného úrazu zajistilo podporu pro rodinné příslušníky, kameníci se sdružovali do skupin, které se měly starat o rodiny zabitých nebo zmrzačených členů. Tito kameníci byli známi jako "praktikové" - profesionální řemeslníci a umělci. Aby se zjistilo, že cestující kameník je skutečně tak kvalifikovaný a zkušený, jak o sobě tvrdí, cechy vymyslely různé tajné značky, hesla a tajná pravidla, podle nichž se navzájem dorozumívali. Moderní svobodní zednáři dodnes používají terminologii běžnou ve středověkých kamenických ceších. Scházejí se například v "lóžích". Dnešní zednářské lóže bývají často velké budovy s prostornými sály, mramorovými sochami a starožitným nábytkem. Ve středověkém řemeslnickém cechu ovšem kamenickou lóži představovala dřevěná chatrč, přilepená jako přechodný útulek ke zdi budovy, která se právě stavěla. V této "lóži" se mohli ukrýt před deštěm a sněhem, a v ní se také scházeli. Moderním lóžím stojí v čele funkcionář zvaný "ctihodný mistr", přičemž slovo "mistr" znamená "vysoce kvalifikovaný" - právě tak, jako musel být vysoce kvalifikovaný kamenický mistr, který patřil k nejzručnějším a nejzkušenějším pracovníkům na středověkém staveništi. Někdy se do kamenických lóží přijímali i jednotlivci bez odborného vyučení; šlo v podstatě o čestné členy, označované jako "spekulativní", tj. teoretičtí či domnělí kameníci. Z těchto cechů se časem vyvinula bratrstva "svobodných zednářů". Dvacátého čtvrtého června 1717, na svátek sv. Jana, byla v Británii založena první Velká lóže. Čtyři z lóží působících v Londýně se nezávisle sdružily a vytvořily jedinou organizaci, jejímž úkolem bylo dozírat na správu a politiku jednotlivých zednářských lóží. V Evropě se tehdy svobodné zednářství rychle šířilo a ve třicátých letech 18. století zakotvilo i v severoamerických koloniích. Zpočátku se tam rozvíjelo velmi pomalu, v polovině století se však začalo rozmáhat velmi rychle a vyrostly tam tucty nových lóží. Ve válce za nezávislost byli svobodnými zednáři mnozí vůdcové amerických kolonistů, například Benjamin Franklin a generál La Fayette. Jedním z nejznámějších amerických svobodných zednářů byl George Washington, který do bratrstva vstoupil v roce 1753. Jako generál byl vrchním velitelem vojsk amerických kolonistů ve válce za nezávislost. Když země nezávislost získala, uvažovalo se o tom, že by se mohl stát králem; takový nápad jej však zděsil a místo toho se stal prvním americkým prezidentem. Navzdory běžně rozšířenému názoru Washington nikdy nebyl zednářským velmistrem. Lóže americké unie (American Union Lodge) přišla s návrhem, že by Washington mohl být jmenován "generálním velmistrem Národní Velké lóže", avšak ta nikdy nevznikla. Po smrti byl Washington pohřben podle zednářského ritu. Prominentní svobodní zednáři dlouho aktivně zasahovali do osudů nového státu. Devět ze signatářů Prohlášení nezávislosti z roku 1776, včetně Benjamina Franklina a Johna Hancocka, byli svobodní zednáři a totéž platí i o deseti ze signatářů článků dohody o konfederaci z roku 1777 a o třinácti ze signatářů ústavy Spojených států z roku 1788. O svobodném zednářství lze říci, že má dvojí dějiny: jedny reálné, byť tajemné, a druhé legendární. Legendy o svobodných zednářích fungují jako alegorie: mají symbolický význam, avšak neměly by se brát doslova. Nejvýznamnější legenda o založení svobodného zednářství se zmiňuje o Hiramu Abifovi, staviteli Šalamounova chrámu v Jeruzalémě. O Hiramovi (Chíramovi) se zmiňuje Starý zákon v první knize královské a v knihách Paralipomenon. Uvádí se tam, že když se Šalamoun rozhodl postavit chrám, obrátil se na tyrského krále, který mu poslal jako stavební materiál libanonské cedry a navíc řemeslníka jménem Chíram. Zednářská legenda toto vyprávění rozvádí a sděluje, že Chíram byl zednický mistr disponující navíc jakými tajnými vědomostmi. Byl přepaden třemi tovaryši, kteří žádali, aby jim svá tajemství prozradil. Když odmítl, zabili jej ranou do hlavy a mrtvolu skryli na tejném místě. Tato legenda zaujímá ústřední postavení v takzvaném zednářském "mystériu". Po celém světě se v zednářských lóžích znovu předvádí jako součást iniciačních obřadů při udělování stupně zednářského mistra. Svobodné zednářství odjakživa přitahovalo vysoce postavené funkcionáře a prominentní osobnosti vůbec, a z toho také vzniklo tvrzení o zednářských "spiknutích". Těsně po atentátu na prezidenta Johna F. Kennedyho složil viceprezident Lyndon B. Johnson přísahu jako jeho náhradník a ihned přikázal, aby FBI okamžitě zahájila vyšetřování vraždy. Johnson získal stupeň učně-začátečníka v jedné texaské lóži v roce 1937. J. Edgar Hoover, šéf FBI, se stal členem federální lóže č. 1 v Kolumbijském okrese (District of Columbia) už v roce 1920. Vedoucí Warrenovy komise, předseda Nejvyššího soudu USA Earl Warren, byl bývalý zednářský velmistr, a další dva členové téže komise byli také známi jako svobodní zednáři: poslanec (a později prezident) Gerald R. Ford a senátor Richard B. Russell. Okolnost, že ve vedení vyšetřování Kennedyho vraždy se sešlo tolik svobodných zednářů, zavdala příčinu k obviňování z krytí pachatelů. K dalším svobodným zednářům mezi americkými prezidenty patří: James Monroe, Andrew Jackson (působil jako zednářský velmistr), James Knox Polk, James Buchanan, Andrew Johnson, James A. Garfield, William McKinley, Theodore Roosevelt (další velmistr). Harry S. Truman byl velmistr, suverénní velký generální inspektor, člen 33. stupně, a čestný člen Nejvyšší rady. Byl též zvolen čestným velmistrem Mezinárodní nejvyšší rady Řádu de Molaye. V roce 1959 dosáhl zlatého výročí členství ve svobodném zednářství a dostal příslušné vyznamenání. Prezident Ronald Reagan sice svobodným zednářem nebyl, byl však jmenován čestným členem Imperiální rady svatyně (Imperial Council of the Shrine), což je jeden z vnitřních útvarů v rámci svobodného zednářství, a často se na zednářských akcí podílel. Překvapující je, že George Bush starší ani jeho syn ke svobodným zednářům nepatřili. Přitom George Bush senior při přijímání prezidentského úřadu přísahal na bibli George Washingtona, která patří lóži sv. Jana ve Washingtonu, a mnozí autoři se domnívají, že pokud přísahal na bibli patřící zednářské lóži, zřejmě bude svobodným zednářem. V roce 1789 použil tutéž bibli newyorský velmistr při inaugurační přísaze George Washingtona. Stálo by patrně za úvahu, proč zednářské bratrstvo odjakživa přitahovalo tolik vlivných a mocných lidí. Mohlo by to být tím, že vstupem do této organizace získávají ambiciózní lidé podobných názorů příležitost k navázání kontaktů cenných jak profesionálně, tak společensky. Členství v zednářské lóži se podobá členství v elitním klubu, kde seznámení s jinými členy z obchodních a politických kruhů může být pro obě strany výhodné. Mezi další slavné svobodné zednáře patří: bývalý britský ministerský předseda Winston Churchill; britští králové Edward VII., Edward VIII. a Jiří VI.; kosmonaut a druhý muž na Měsíci Edwin "Buzz" Aldrin; tvůrce Sherlocka Holmese Arthur Conan Doyle; skladatelé Ludwig van Beethoven a Wolfgang Amadeus Mozart; filmoví herci Clark Gable a John Wayne; zakladatel hotelového řetězce Charles C. Hilton; zakladatel firmy KFC Harald "Colonel" Sanders; a bývalý generál a velitel operace Pouštní bouře Norman Schwarzkopf. Zdroj: Simon Cox, Andělé a démoni - fakta
08.07.2012, 00:47:26 Publikoval Luciferkomentářů: 5