Neviditelný čert

Pro dnešní nedělní rozjímání jsem připravil krátké povídání z knížky Simona Coxe, v níž rozebírá Bestseller Dana Browna Andělé a démoni. Z této knížky jsem tady citoval už několikrát, viz hned první zmínka Lucifer. Povídání se zaobírá svatým Bedou Venerabilis nebo též Bedou Ctihodným, benediktinským mnichem v klášteře sv. Petra v Monkwearmouthu v severní Anglii. Co mě na sv. Bedovi tak zaujalo? Zkuste si to v tom textu najít.

Lucifer

Cestou z Panteonu, kam spěchají, aby zabránili vraždě jednoho z kardinálů, Robert Langdon a Vittoria Vetrová diskutuji o významu termínu "ďáblova díra" a o tom, proč se tak asi říká okrouhlému otvoru ve střeše Panteonu. Langdon se zmíní, že britský mnich známý pod jménem Beda Ctihodný kdysi napsal, že démoni, snažící se uniknout z budovy čerstvě vysvěcené coby katolický svatostánek, vyrazili do střechy díru.

Podle Langdona to dotyčný Beda sepsal v 6. století n.l., ovšem ve skutečnosti žil v 7. a 8. století a narodil se v roce 672. Dosáhl věhlasu jako učenec a autor píšící o všem možném, převážně se však věnoval teologii a historii. Jedním z jeho nejproslulejších děl je pětisvazková Historia Ecclesiastica Gentis Anglorum (Církevní dějiny Anglů), pojednávající o dějinách Anglie od obsazení Římany do roku 731. Do pátého svazku zařadil Beda několik autobiografických podrobností, například že v sedmi letech pojal přání stát se mnichem a vstoupil do benediktinského kláštera sv. Petra v Monkwearmouthu. Za pár let pak přešel do jiného benediktinského kláštera (sv. Jana v Jarrow), kde zůstal až do své smrti 25. května 735.

Zdá se, že Beda Ctihodný byl sečtělý a plně obeznámený s díly klasických autorů, jako byl Plinius mladší a Ovidius. Nejenže plynně ovládal latinu, což se u mnicha konečně dá předpokládat, ale četl i řeckou literaturu a částečně znal i hebrejštinu. Z jeho děl stojí za uvedení Život a zázraky sv. Cuthberta, biskupa lindisfarnského, dvě práce o chronologii, různá naučná díla (Beda například prohlásil, že svět je "kulatý jako koule", nikoli plochý "jako štít"), úvahy o gramatice, komentáře ke Starému a Novému zákonu, a do anglosaštiny přeložil Zjevení sv. Jana - překlad dokončil až na smrtelné posteli. Z jeho spisů na nás dýchá povaha dobrotivého, soucitného a starostlivého člověka, o jehož zbožnosti nelze pochybovat. Po jeho smrti byla jeho pozůstalost rozdělena mezi ostatní mnichy, tvořila ji ovšem je troška kadidla, pár zrnek pepře a několik kapesníků. V roce 836 katolická církev prohlásila Bedu za blahoslaveného a v roce 1899 za svatého.

Brownova zmínka o Bedovi Ctihodném a o "ďáblově díře" se možná opírá o chybný výklad jedné pasáže z Bedových Církevních dějin Anglů. Ve IV. kapitole II. knihy Beda vypráví o tom, jak Mellitus, londýnský biskup, odcestoval do Říma, aby se tam s papežem Bonifácem radil o záležitostech anglické církve. Beda se přitom zmiňuje, že papež Bonifác "obdržel pro Kristovu církev darem od císaře Foka římský chrám zvaný dříve Panteon, jakožto zasvěcený všem bohům, a potom, když jej byl očistit od všeho neřádu, věnoval chrám sv. Matce Boží a všem křesťanským mučedníkům, aby nyní, když už z něj byla vyhnána všechna ďáblova čeládka, chrám sloužil požehnanému sboru svatých ku věčné památce".

Jak patrno, v Bedově vyprávění se hovoří pouze o tom, jak se z Panteonu stal katolický chrám, a není v něm ani zmínky o tom, že by snad nově zasvěcený chrám opustili dírou ve střeše ďáblové.

Zdroj: Simon Cox, Andělé a démoni - fakta

Poznámka:

Takže co mě na sv. Bedovi tak mocně zaujalo? Mohl bych říct, že skoro všechno, ale abych učinil zadost svému luciferovsky pojatému nedělnímu rozjímání, zredukuji to na ten pepř. Pepř považuji za jedno z nejblahodárnějších koření. Když se přede mnou objeví polívka, okamžitě beru do ruky pepřenku a polívku přiměřeně opepřím.

Další informace o sv. Bedovi naleznete třeba tady: Beda Venerabilis.

Příjemné prožití nedělního rozjímání. 

19.08.2012, 00:00:48   Publikoval Luciferkomentářů: 1