.:: Neviditelný čert ::.

Zářijová

rubrika: Pel-mel

Poslední srpnový týden se skončil, začíná září, což je ještě stále léto, ale takové zářijové, jež se postupně změní na léto babí. Babí léto, též označované jako pozdní léto, je období na konci léta a začátku podzimu, kdy obvykle bývá poměrně sucho, slunečno, teplo a málo větrno. Uvidíme, jak se s tím vypořádá letos. Během babího léta lze často pozorovat volně se vznášející pavučiny drobných pavouků, které lidem v minulosti připomínaly šedé „babské“ vlasy. Odtud pochází název tohoto období.

Lucifer

Každé roční období mám rád, ale někdy očekávám víc, než se mi nakonec splní. Vždy jsem se těšil na léto, ale právě toto období mě často zklamalo. Září jsem dlouho opomíjel, léto skoro pryč a do kouzelných Vánoc daleko. Časem jsem si uvědomil, že právě toto období, jež zahrnuje září a začátek října, vždy patřilo a patří mezi mé nejjurodivější. Listí zlátne, slunce ještě stále září, rozkvétají pozdně letní a prvně podzimní květy, pavouci soukají své sítě, které pak vypouštějí do ovzduší jako padáčky s malými pavoučky, už není tak horko, aby se mi vařil mozek... je zkrátka poklidno a myšlenky se v blahodárném zářijovém slunci skvostně chvějí.

Do duše se mi vkrádá klid a mám pocit, jako bych se nacházel v ustalovači. V ustáleném duševním rozpoložení. Od tohoto roku jsem čekal nesmírně mnoho, z čehož se spousta věcí neuskutečnila, a najednou "blik", je tady září, namáčím pero v kalamáři, v mé duši slunce září, mozek se ochladil... najednou mám pocit, že vše se vrátilo zpět ku pramenům.

Přesto a možná právě proto si na závěr mého kratinkého zářijového zamyšlení neodpustím ocitovat jednu mikroesej od Františka Koukolíka, která se jmenuje Analfabeti na počátku 21. století:

Slovo analfabet zní v průmyslově rozvinutých zemích pohrdavě, skoro jako "tupec". Analfabet je zdravý člověk, který v rodném jazyce neumí číst ani psát. V zemích s povinnou školní docházkou je podíl analfabetů v populaci zanedbatelný. Analfabet tam je jako malý duševně opozdilý mravenec v mraveništi. V těchto zemích je obvykle analfabetismus druhotný a může být důsledkem duševní zpozdilosti, těžkých kombinovaných smyslových vad, vývojových vad, neurologického nebo psychiatrického onemocnění, z vývojových vad učení včetně nejtěžších forem dyslexie. V rozvojových zemích je analfabetismus častý, víc postihuje ženskou populaci a je důsledkem bídy a předsudků, zejména náboženských. Podíl lidí, kteří v rozvojových zemích neumí číst ani psát, je součástí Indexu lidského rozvoje, každoročně počítaného Organizací spojených národů.

V průmyslově rozvojových zemích se začala zejména po nástupu počítačové revoluce víc projevovat negramotnost, které se říká funkční. Tito lidé číst a psát v rodném jazyce umějí, základní počítání zvládají také. Jestliže však píší, dělají velký počet gramatických a stylistických chyb. Mají potíže s vyplňováním dotazníku, například při hledání práce. Špatně chápou psané instrukce, jízdní řády. Dělá jim velkou potíž najít si význam neznámého slova ve slovníku. Nejsou schopni vzájemně porovnat dvě informace. Špatně zvládají mobilní telefon. Nejsou s to zvládnout nejjednodušší práci s počítačem, ať už jde o slovní procesor, vyhledavač nebo textový editor. Je možné, že právě tyto vlastnosti odpovídají za poměrně velký podíl populace, která vypadá, jako by se počítačů bála. Předpokládám, že funkční negramotnost může často, ne vždy, souviset s podprůměrnou inteligencí, ale dobrá statistika snad ani není.

Funkční negramotnost je závažný problém. Její výskyt se odhaduje v populaci lidí 16-65 let. Organizace spojených národů uvádí, že v USA, Velké Británii a Irsku postihuje funkční negramotnost každého pátého až šestého člověka, ve třiceti státech OECD včetně České republiky - většina z nich jsou státy s vysokým příjmem na hlavu - se pohybuje mezi 10-20 %. Nejnižší výskyt je ve Švédsku a Norsku, a to 8-9 %, díky specializovaným výukovým programům cíleným na tuto lidskou skupinu.

Funkčně negramotní lidé bývají vystaveni vyššímu zdravotnímu riziku, špatně hledají a získávají práci, jejich příjem je nízký, míra stresu, ve kterém žijí, je vyšší. Vztah ke kriminálnímu chování je dobře znám: V roce 2000 bylo 60 % vězňů v amerických věznicích funkčně nebo hraničně negramotných, 85 % mladistvých delikventů mělo potíže se čtením, psaním nebo nejjednodušším počítáním. Můžou to být jak starší občané, tak prostě lidé méně inteligentní či z horších sociálních poměrů.

Moderní společnost stojí a padá s moderními technologiemi. K čemu by byla spousta vědeckých odvětví, kdyby nepomohla každému dejme tomu šestému člověku tak, aby se dokázal byť jednoduše zařadit do jejího proudu? Rozhodnutí a konání je na nás.

Tolik František Koukolík. Pravidelnému čtenáři Neviditelného čerta jistě neuniklo, že mi tak trochu padl do noty. Je to jistě tak, ale nejsem František Koukolík a věci vidím z poněkud jiného úhlu pohledu, k čemuž se očividně zase někdy vrátím. Musím uznat, že mě v mém plodném zářijovém rozpoložení poněkud rozhodila jeho poslední otázka. Domnívám se totiž, že je to trochu jinak, ale třeba jsem Koukolíka špatně pochopil.

Přeji co možná duševně nejbohatší a nejklidnější prožití zářného měsíce.