Neviditelný čert

Lidé si odjakživa vymýšleli konspirační teorie, aby si mohli vysvětlit něco, na co by jim stačila ležérně nabroušená Occamova břitva (někdy se píše Ockhamova břitva, latinsky pak Lex parsimoniae). Dříve či později tomu každý člověk alespoň na chvíli propadne. A nyní vám předvedu, kterak mě to popadlo v jistém okamžiku včerejšího dopoledne. (Píšu včerejšího, ale když to píšu, tak se jedná o dnešní dopoledne, které se teprve po vyjití mé konspirační teorie stane dopolednem včerejším.)

Lucifer

Ke své instituci se mohu dostat několikerým způsobem, prakticky ze všech možných stran. Jeden z těch způsobů vede po úzkém chodníčku, na jehož jedné straně se za plotem nachází jedna z budov naší instituce, a na straně druhé za ještě větším plotem budova instituce, která se zabývá úplně něčím jiným než ta naše. Čím se zabývá, to vám přesně nepovím, neboť je zcela evidentní, že působí v jakémsi státním utajení. Svého času tam sídlil Interpol, pak nějaké oddělení ministerstva vnitra a tak podobně. V každém případě se jedná o instituci, která je jakousi státní bezpečnostní složkou.

Chodník mezi ploty obou institucí, se nachází již na pozemku naší instituce. Není dlouhý a lemují ho čtyři pouliční svítilny. V poslední době jsem si všiml, že ty svítilny svítí i ve dne. Když jsem včera dopoledne tímto chodníkem kráčel směrem k jinému objektu naší instituce, kde mám pracovnu, uviděl jsem, že první svítilna svítí, druhá ne a třetí ano, čtvrtá byla zakrytá stromem na našem chodníčku. Proti mně šla paní s kočárkem, a protože jsem měl zrovna takovou rozvernou náladu, tak jsem ji pozdravil a poznamenal, že to tady už nějakou dobu sleduji a zjišťuji, že ty svítilny tak nějak prapodivně svítí i ve dne. Po tomto úvodním prohlášení jsem ukázal na druhou svítilnu a řekl, že tahle nesvítí, pak jsem se otočil, ukázal na třetí a... a brada mi spadla do klína. Ta třetí už taky nesvítila. Otočil jsem se tedy na tu jinak velmi příjemně a přirozeně vypadající paní a zeptal se ji, jak to dokázala tak rychle zhasnout. Podívala se na mě s jistým soucitem, usmála se a pokračovala v tlačení kočárku opačným směrem. Já jsem svůj směr i nadále dodržoval a v hlavě se mi začínala rodit konspirační teorie. Tedy ona vlastně asi není konspirační, protože konspirační teorie se zabývá tajným spiknutím proti současným vládním kruhům, ale člověk si nemůže být ničím jistý.

To prapodivné svícení a zhasínání pouličních svítilen mezi ploty dvou zcela protichůdných institucí má totiž jeden zvláštní doprovodný jev. Těsně za plotem oné utajené instituce rostlo několik stromů a společně se stromy na naší straně to vytvářelo velmi příjemný zelený tunel nad chodníčkem. Nedávno se za tím jejich plotem začalo kácet. Když jsem to sledoval, první, co mě napadlo, bylo, že z budovy jejich instituce chtějí dobře vidět na náš chodník, popřípadě na budovu naší instituce. Ale proč? Chtějí zkoumat, kdo zde chodí zkoumat? Pak jsem si to spojil s těmi svítilnami a konspirační teorie se začala soukat na světlo světa.

Představte si, že tato utajená instituce potřebuje nějaký zcela utajený kanál, jímž jsou jí předávány zcela utajené informace. Potřebuje kanál, který nemůže odezírat žádná cizí špionážní instituce. Může si nechat normálními komunikačními prostředky posílat zakódované zprávy, ale každá šifra se dá dekódovat, obzvláště když uvážíme současné možnosti kvalitních počítačů a jejich programátorů. Ke každé utajené zprávě, kterou pošlete, musí existovat nějaký kód, kterým ho má váš příjemce dekódovat. Ten váš příjemce buď ho už má, v tom případě na něj dřív či později cizí špionáž přijde, nebo ho pokaždé měníte a tu změnu nenápadně pošlete jiným kanálem. Nejspolehlivější kanál je takový, který se nedá nijakým způsobem odhalit. A teď jsme u toho.

Moje představa je taková, že tím kanálem jsou ony svítilny, a proto si k nim z té instituce vysekali výhled. Ten kanál se samozřejmě, ostatně jako všechno, odhalit dá, což jsem právě učinil, ale pravděpodobnost je téměř nulová. Do naší instituce chodí jedinci, kteří se takovými ptákovinami nezabývají a členové nepřátelské špionážní instituce k nám zavítají jen velmi zřídka, a to za zcela jiným účelem. A pokud to někdo jako já odhalí, tak s tím evidentně nemůže nic závažného udělat.

Ona utajená instituce používá k příjmu zakódovaných zpráv internet. Každá věta ve zprávě je zakódovaná jinou šifrou. Zpráva přijde emailem, příslušný agent ji zkopíruje na flash disk a přenese ji do počítače, který není připojený na internet. V tom počítači, který se nachází u okna, z něhož je vidět náš chodníček a hlavně ty čtyři pouliční svítilny, je implementován dekódovací program. Příslušný agent ten program spustí a nějakým jiným kanálem naváže kontakt s odesílatelem této zprávy. Na obrazovce se objeví první věta zprávy, odesílatel dostane signál, aby potvrdil, který ze současných dešifrovacích kódů má být použit, což učiní tak, že rozsvítí či zhasne jednu ze čtyř pouličních svítilen. Tyto svítilny jsou totiž vybaveny dálkovým přepínačem. Číslo aktuální šifry k dané větě z utajené zprávy je zakódováno ve dvojkové soustavě. Když svítilna svítí, tak reprezentuje jedničku, kdy nesvítí, reprezentuje nulu. Aktuálních dešifrovacích kódů může být šestnáct. Čtyři jedničky převedené z dvojkové do desítkové soustavy znamenají patnáct, a když budou všechny svítilny zhasnuté, nula nemá smysl, protože takový kód neexistuje, takže to znamená, že je tam ještě pátá rožnutá svítilna, což dává šestnáct. Agent se podívá na svítilny, do přihrádky, která se objeví pod větou ze zprávy, vloží příslušní číslo ve dvojkové soustavě a zbytek vyřeší dekódovací program. Agent pak přejde na další větu a tak dále.

Do počítače, který dešifruje onu utajovanou zprávu, se nenabourá ani ten nejlepší hacker, zkrátka vůbec nikdo, ledaže by byl podplacený samotný agent operátor. Dekódovací šifry se mohou den ode dne měnit. K tomu je zapotřebí jiný program, který je vygeneruje podle jednoznačně definovaného algoritmu a který má ve svém počítači nepřipojeném na internet implementován i každý odesílatel. Stačí se nějak nenápadně dohodnout, jak často bude probíhat jejich aktualizace.

Jestli je na tom něco konspiračního, to vážně netuším - ale faktem je, že pokud to tak skutečně funguje, tak je to bezesporu jedna z nejutajovanějších komunikací. A pokud jsem si to jen tak navzdory Occamově břitvě vyfantazíroval, tak je to jistě dobrý návod, jak něco takového uskutečnit. V každém případě děkuji za pozornost.

Pohov.

12.10.2012, 00:02:15   Publikoval Luciferkomentářů: 27