Neviditelný čert

Přece nevyhynu!

Lucifer

Výkřikem Přece jenom nevyhynu! jsem včera kvitoval oznámení jistého plazmatického časopisu, že náš článek byl přijat a po malých úpravách může být publikován. Asi se divíte, proč to nadšení, když publikování v časopisech je jedna ze základních náplní naší práce. To je, jako kdyby pekař jásal nad každou upečenou houskou nebo zedník křepčil radostí, že se mu podařilo postavit zeď. Jenže tenhle článek byl zakletý.

Již v létě jsme ho poslali do jiného časopisu, tam to několik měsíců přežvykovali a pak z nich vypadly posudky, že by si je jeden za rámeček nedal. Obzvláště jeden vypadal skoro jako trestní oznámení. Jeho autor - říkejme mu třeba Columbo podle chlápka, který, jak pravil Rimmer v Červeném trpaslíkovi, vypátral Ameriku - působil dojmem, že se právě pohádal s manželkou, potom s milenkou a pak mu uprostřed rušné křižovatky chcíplo auto. Většina připomínek byla mimo latrínu a některé by se dokonce mohly brát jako urážka na cti. Redakce to brala, jako že jsme totálně vodepsaný.

Aby bylo jasno, nejedná se o žádné telecí pojednání o nesmrtelnosti chrousta nebo kolik čertů se vejde na špičku jehly, ale o seriózní experimentální měření na zařízení, které je vyvíjeno pro průmyslovou aplikaci. Dále podotýkám, že se mi taková věc stala poprvé, takže jsem z toho byl dost přepadlý. No a tuhletu seriózní práci nám nyní vzali v jiném časopise. Měl jsem z toho takovou radost, že jsem si říkal, že kdyby recenzent vyžadoval, abychom napsali, že jsme teplotu plazmatu měřili lékařským teploměrem, tak to klidně udělám.

21.01.2010, 10:37:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0