.:: Neviditelný čert ::.

Divoká Šárka

rubrika: Pel-mel

V neděli na Boží hod velikonoční, poté co došlo k zmrtvýchvstání Ježíše Krista, jsem kolem poledne vstal a vyrazil na výlet do Divoké Šárky.

Lucifer

Jaro bylo stále ještě ve svém nejrannějším rozpuku, počasí nicméně přálo, a tak jsem se rozhodl i přes útoky divoké prasečí chřipky vyrazit na jeden další jarní výlet. Tentokrát do Divoké Šárky. Necítil jsem se úplně ve formě, rozhodl jsem se tudíž k mezipřistání na Andělu, kde jsem navštívil fungující lékárnu nákupního centra Nový Smíchov.

Požádal jsem o aspirin a abych si to posichroval, dodal jsem, že to chci s vitamínem C. Ještě před tím jsem si u Vietnamců koupil plechovku Semtexu a představoval jsem si to tak, že když neřeknu, že chci ten aspirin šumivý, že dostanu normální prášky, které tím Semtexem zapiju. Paní magistra se mě zeptala, zda chci balení s deseti nebo dvaceti dávkami a já po krátkém přemýšlení kývnul na to větší, protože větší balení je vždy na jeden prášek levnější. Podávala mi tak velkou krabici, že jsem pochopil, že by mi zavázela v mém miniaturním zavazadle, a tak jsem řekl, že se mi to tam nevejde, tož ať mi dá to menší. Už v té chvíli mě mělo napadnout, že tady něco nehraje, ale, jak říkám, byl jsem otupělý prasečí chřipkou. Magistry se mému rozhodnutí potají chichotaly, ale čert to vem.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem venku cestou na metro zjistil, že ten aspirin je šumivý. Myslím, že se v kombinaci s céčkem ani jinak nedělá. Po krátké lamentaci jsem se rozhodl být za drsňáka. První aspirin jsem vyšuměl na sucho v puse, lezlo mi to i ušima, ale venkoncem se to nějak vstřebalo. Povzbuzen úspěchem jsem druhý nalámal do plechovky se Semtexem. Když jsem dorazil na Kulaťák, řekl jsem si, že si formu ještě pojistím a třetí aspirin jsem rozpustil v kafi z automatu. Řeknu vám, pěnilo to jako prase a ta pěna i tak chutnala, ale kafe samotné ušlo. Tož na autobus a tradá do Šárky.

Výlet to byl kromobyčejně zdařilý. Nebudu ho podrobně komentovat, ukážu vám jen tři obrázky. Na tom prvním je koupaliště v Divoké Šárce. Je z něho vidět pouze střecha bufetu, kde jsem si dal svařáka (bez aspirinu). Nad ním se tyčí roztodivná skaliska a na výběžku jednoho z nich, na samém pokraji propasti, je vidět postavu. Ve skutečnosti jsou to postavy dvě, on a ona v milostném objetí. Na druhém obrázku je hospoda, která se nachází o kus dál (no comment). A na třetím je dřevěná skulptura jistého vladyky ze Starých pověstí českých, kterého zde Šárka nachytala na medovinu.